Chilský režisér Pablo Larraín se po rezervovaném životopisném snímku Jackie pouští do zcela odlišného žándru; do filmu, kterým hýbe reggaeton, tíží ho neobvyklé morální drama a překypuje vědomou manýrou. V Česku je film k vidění v rámci přehlídky TADY VARY.
Ema (foto: Fabula)
Ema začíná tanečním vystoupením, během kterého na pozadí scény pulzuje obří projekce žhnoucího kruhu, jenž se podobá vesmírnému tělesu. Svou znepokojující atmosférou připomíná planetu, která se řítila na zemi v Melancholii Larse von Triera. Motiv konce je tu více než příhodný, jelikož vztah eponymní tanečnice Emy a jejího partnera, choreografa Gastóna, taktéž spěje k zániku.
Úvodní sekvence efektivně střídá podmanivou performanci s rozhovorem Emy a Gastóna, během něhož se navzájem obviňují za napáchané křivdy. Jejich dialog působí jako scénické čtení – divadelně a stylizovaně. Ať již v replikách postav nebo tanci, celý film je vrcholně exhibicionistický. Tato záměrná strojenost, či snad afekt, může způsobit mělčí emoční dopad, ale zároveň z Emy vytváří specifickou a ojedinělou podívanou.
Ema (foto: Fabula)
Ema a Gastón mají přemíru důvodů k rozchodu, tím primárním je ovšem Gastónova neplodnost, a tudíž nemožnost dát Emě vlastní dítě, po kterém tolik touží. Adoptovali spolu sice malého Pola, ten byl ovšem natolik nezvladatelný, až se Ema rozhodla se ho vzdát. Snímek tak otevírá morální dilema, které se ve filmu často nevidí; zřeknutí se adoptovaného dítěte. I přesto není pro Emu snadné se vypořádat s náhlou nepřítomností Pola, a tak začne pátrat – nejprve z nevyřčených důvodů – po tom, co se s ním stalo a zda ho adoptoval někdo jiný.
Ema (foto: Fabula)
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Nečitelná Ema[/pullquote]Ema je po většinu času nečitelná a téměř až nesympatická. Herečka Mariana Di Girolamo se do role pustila s přesvědčením a zarputilostí, a vytvořila tak intenzivní, avšak eluzivní postavu. V jistém ohledu lze Emu chápat i jako moderní femme fatale, která není sexualizovaná, ale naopak využívá svou sexualitu tak, aby si uzurpovala, co se jí zamane. Gael García Bernal je již tradičně bezchybný a v roli Gastóna přirozeně bezmocný a uvěřitelně hysterický.
Vynikajícímu úvodu se sice většina filmu, minimálně v tanečních číslech, nevyrovná, ovšem na závěr vás smete výbornou pointou. Bez spoilerů lze naznačit, že se v ní ozývá konec Nitě z přízraků. Nese se v podobném, zvráceně uspokojivém duchu.
-
Režie - 80%80%
-
Scénář - 75%75%
-
Herci - 75%75%
-
Hudba - 80%80%
-
Kamera - 75%75%
Ema (2019)
Snímek Ema předkládá smělou vizi, která je stejnou měrou unikátní i náročná. Zdali lze všudypřítomnou vyumělkovanost brát jako do očí bijící pózu nebo těžce vykřesanou jedinečnost, patrně záleží na vkusu a aktuálním rozpoložení každého diváka. Film netančí podle zažitých konvencí, ale pokud se naladíte na jeho uhrančivý rytmus, je pravděpodobné, že vás strhne.
foto/video: Fabula, Totalfilm Media © 2020
Drama
Chile, 2019, 102 min
Režie: Pablo Larraín
Scénář: Guillermo Calderón, Pablo Larraín, Alejandro Moreno
Kamera: Sergio Armstrong
Hudba: Nicolas Jaar
Hrají: Mariana Di Girolamo, Gael García Bernal, Santiago Cabrera, Mariana Loyola, Catalina Saavedra, Paula Luchsinger
