Po dvou letech přichází nerozlučná francouzská autorská dvojice Olivier Nakache a Éric Toledano s novým snímkem. Jmenuje se Výjimeční a takový je i tón celého příběhu, zejména při vzpomínce na předchozí odlehčenější náladu filmu Dokud nás svatba nerozdělí. Výjimeční na komediálních prvcích rozhodně nestojí, i když několik úsměvných situací vzhledem ke kontextu se najde i tady. Snímek zakončoval letošní ročník Filmového festivalu v Cannes a získal také cenu na festivalu v San Sebastiánu. K vidění je teď na Francouzském filmovém festivalu a od 28. listopadu vstupuje do české distribuce.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Velmi autentické[/pullquote]Svou silou autentičnosti předčí v mnohém i adorované Nedotknutelné a možná si stejně jako já při jejich sledování vzpomenete na český dokument Veroniky Stehlíkové nazvaný Děti úplňku. I tady jsou totiž hlavním tématem silní autisti, kteří potřebují permanentní péči, ale instituce si s nimi nevědí rady a starají-li se o ně rodiče, jsou na pokraji vyhoření.
Záchranu pro ně představuje Bruno (Vincent Cassel) a jeho organizace Přístav, která ovšem nemá i přes svou více jak patnáctiletou existenci všechna potřebná úřední oprávnění. Celou situaci přichází zmapovat nejvyšší možná inspekce, aby si vyposlechla reakce všech zúčastněných stran a zakročila podle toho, jak jí ukládá zákon.
Bruno je empatický člověk, který nedokáže říkat ne a neúnavně a s obrovským nasazením pracuje se svými kolegy. Nezbývá mu ani čas na nějaký osobní život, což dává tvůrcům prostor k několika drobným humorným momentům. Jeho kamarádem je Malik (Reda Kateb), který mu přes svou organizaci přivádí mladé lidi ze znevýhodněných rodin, jež se učí komunikovat a starat o lidi s autismem z Přístavu. Dává jim tak šanci najít v životě nějaký smysl, učí je respektu k druhým – už třeba jenom tím, že klade silný důraz na jejich dochvilnost. Bruno a Malik si vzájemně vypomáhají a žijí v mikrosvětech, které jsou těm nezasvěceným naprosto vzdálené a nepochopitelné. Obě organizace jsou velice otevřené a tolerantní – neřeší náboženství, kulturní odlišnosti nebo třeba v případě mladistvých jejich minulost.
Jednou ze zajímavostí snímku je, že postava Bruna je inspirovaná Stéphanem Benhamou, který se přímo staral o autistického člena Toledanovy rodiny. Nakache s Toledanem přípravě na snímek věnovali přípravě dva roky, kdy se ponořili do chodu organizací, o nichž film pojednává. Většina scén tedy vychází z jejich autentických zážitků.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Optika autisty[/pullquote]Autoři snímku nabízí také několikrát pohled optikou samotného autisty. Děje se tak očima Valentina, kterého si zahrál Marco Locatelli, jenž má ve skutečnosti mladšího autistického bratra. Starat se o něj začne Dylan, který představuje člověka, jenž nemá s autisty žádnou zkušenost a funguje tak jako skvělá spojka s divákem, který se světem autistů nemá třeba vůbec žádnou zkušenost nebo si vzpomene maximálně na slavný snímek Rain Man s Dustinem Hoffmanem a Tomem Cruisem. Zahrál si ho neherec Bryan Mialoudama. Jeho postava se nejprve vzpouzí a chvíli trvá, než pochopí, že svoboda spočívá zejména v zodpovědnosti za sebe samého.
Toledano s Nakachem hledali představitele autistů po různých místech Francie. Skutečným autistickým hercem ve snímku je Benjamin Leusier, který si zahrál Josepha. O toho se od samého začátku stará sám Bruno. Snaží se svého klienta naučit jezdit metrem a s humorem i vírou přijímá fakt, že jeho klient už snad podesáté zatáhl ve špičce za záchranou brzdu.
Autorem hudby je německá dvojice Grandbrothers, která kombinuje piano s elektronikou v minimalistickém ambientním stylu a jemně a citlivě podkresluje už tak často silně emotivní situace a obrazy příběhu.
-
80%
-
85%
-
90%
-
75%
-
70%
Výjimeční (2019)
Výjimeční patří k tomu nejlepšímu, co autoři natočili. Vytvořili hluboký a upřímný snímek s dobře vybalancovanou mírou angažovanosti v tématu a vyrovnanými hereckými výkony všech zúčastněných. Film nenápadně a naprosto adekvátně ukazuje na nekonečný soucit, trpělivost a nasazení těch, kteří se věnují této práci ve zdravotnickém a sociálním sektoru. Na druhé straně hovoří také o nutnosti zdravého rozumu úředníků a dobře formulovaných zákonech, které se nemíjejí s realitou.
foto/video: Bioscop © 2019