Režisér Tomáš Vorel uvedl ve středu večer na karlovarském festivalu projekci svého legendárního snímku Kouř. Film z roku 1991 je promítán v rámci sekce Bez cenzury, která nabízí výběr porevolučních českých snímků, v nichž je patrná počínající svoboda a změna společenských i politických poměrů. Film doprovodila ve Velkém sále hotelu Thermal početná delegace. Před filmem navíc tvůrci připravili pro diváky projekce živou loutkovou verzi slavné scény s diskžokejem Arnoštkem (Šimon Caban).
Režisér Tomáš Vorel
„V Praze existovala v sedmdesátých letech recitační skupina Vpřed. Vedl ji Lumír Tuček a my jsme na ni tehdy chodili pro inspiraci. Z této sborové recitace vzešel příběh Kouře,“ prozradil režisér před filmem.
„Film Kouř měl to štěstí, že se ocitl v přelomové době, kdy cenzura a přísní dramaturgové polevovali. A zároveň byly na Barrandově stále peníze. Takže jsem neměl problémy ten film prosadit a posléze ho bez nějakých zásahů i natočit. Potom nastala sametová revoluce a takový komfort a pohodlí při tvorbě jsem vlastně už nikdy nezažil. Kouř doplatil na turbulentní dobu, ve které šel do kin a skoro nikdo na něj nepřišel,“ osvětluje dobu vzniku filmu Tomáš Vorel a dodává: „Sedm let jsem psal scénáře, hledal producenta a nikdo je nechtěl. Všude byly americké filmy a otevřely se trezory se zakázanými českými filmy a chodilo se hlavně na ně. A protože na Kouř nikdo nepřišel, nemohl jsem sehnat peníze na další film. Sedm let jsem se potácel v alkoholu a depresích. Až pak jsem si založil produkční společnost, rodiče mi půjčili půl milionu, přišel Čestmír Kopecký, který stál u zrodu podpory filmů Českou televizí, fond kinematografie a postupně se mi podařilo sehnat peníze na Kamenný most.“
Delegace k filmu Kouř
Tomáš Vorel se na základě těchto zkušeností před diváky zamyslel nad privatizací Barrandova: „Největší chyba po revoluci byla podle mne privatizace státního filmu. Jsme malá kinematografie a jeden ze sta českých filmů se uživí. Producenti a režiséři musí chtě nechtě podléhat tlaku komerčního úspěchu, sponzorům a product placementu. Všichni jsou ve tvůrčí schizofrenii. Líbilo by se mi, kdyby byl opět státní film, s tvůrčí svobodou a vedle toho existoval i komerční film.“
Kouř (foto: Vorel Film
Děj originálního „rytmikálu totalitního věku“ je zasazen do sirnými výpary prosycených ostravských oceláren. Tvůrci jej okořenili svérázným humorem, sborovými recitacemi a tklivým saxofonovým leitmotivem. Mladý inženýr Mirek přichází do továrny, aby vypracoval projekt na snížení emisí. Je však konfrontován se zkostnatělými pořádky a nekompetentními šéfy…
Kouř vznikal v turbulentní době, kdy filmaři dělili čas mezi zkoušení filmových scén a stávky; do distribuce vstoupil v roce 1991, v době porevolučního nadšení však svým temným vyzněním diváky nepřesvědčil a úspěch nezískal ani u kritiků. S plynoucími léty rostla jeho obliba, až postupně získal status filmu kultovního, při jehož sledování si už třetí generace říká, že „Arnoštek je prostě boží“.
Živá loutková verze scény s Arnoštkem před uvedením filmu ve Velkém sále hotelu Thermal
821 Pátek 5.7. 9:30, Malý sál
redakce a Lenka Tyrpáková (poslední odstavec textu)
foto/video: Film Servis Festival Karlovy Vary, Vorel Film © 2019
