Zraněná srdce brzy přichází do kin, ale k vidění jsou už teď na letošním Febiofestu. Jsou natočena podle bestseleru britského spisovatele Rhidiana Brooka, kterého k jejich napsání inspirovalo dědečkovo vyprávění. Natáčení snímku se ujal režisér James Kent. Jde o jeho druhý celovečerní snímek (předtím natočil snímek Testament mládí s Alicií Vikander).
Děj válečného melodramatu je zasazen do rozbombardovaného Hamburku roku 1946. Do města přijíždí Rachael (Keira Knightley), aby se po odluce znova setkala se svým mužem Lewisem (Jason Clark), který je jako britský plukovník pověřen obnovou zničeného města. Jejich společným domovem se stane honosná vila nešťastně ovdovělého architekta Stefana Luberta (Alexander Skarsgård), který v ní žije se svou svéhlavou pubertální dcerou Fredou (Flora Thiemann). I Rachael a Lewise spojuje a zároveň rozděluje tragická rodinná událost a jejich rozdílné vypořádávání se s ní komplikuje jejich komunikaci. Rachael navíc přijíždí s velkou vnitřní nedůvěrou vůči Němcům a trochu jimi i pohrdá, nepochybně v kontextu se svými zkušenostmi. Až teprve Stefanova přítomnost a jejich oboustranná lačnost po fyzickém kontaktu v ní dokáže znovu probudit život a radost. Její procitnutí také znamená udělat životní rozhodnutí.
Snímek je pro mě určitým zklamáním. Nepředkládá nic nového, žádný objevný zvrat ať už v lince milostného trojúhelníku nebo při záběrech souvisejících s poválečnou dobou. Vlastně jenom tak nesměle divákovi připomene, že „dobří“ a „zlí“ nejsou ani po válce snadno rozeznatelní a milostný vztah může vzniknout mezi kýmkoliv. Často nudné tempo příběhu ještě akcentuje stále stejný herecký model Keiry Knightley (nedávno ve snímku Colette: Příběh vášně). Určitou empatii z diváků jednotlivé postavy asi vykřešou, ale troufnu si tvrdit, že se závěrečnými titulky všechna zmizí. Potíž je v tom, že se jejich emoce nedovedou pořádně dotknout obecenstva a mnohdy divák ani nerozumí motivaci jednotlivých charakterů.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Natáčelo se i v Praze[/pullquote]Osobně mě snímek zaujmul spíš svou výpravností, kamerou a urostlým seveřanem v roli architekta Luberta (minulý rok byl Skarsgård oceněn Zlatým Globem za vedlejší roli v minisérii Sedmilhářky). Natáčení snímku se uskutečnilo mimo jiné také v Praze a dalších českých městech. Scény rozbombardovaného Hamburku (předpokládám, že natáčené pomocí dronu) a posléze počítačově upravené jsou zdařilé a snímek, byť smutným a hrůzným pohledem, vizuálně občerstvují.
Kostýmní výprava vznikla v dílně srbské rodačky Bojany Nikitovič, která postavu Rachael oblékla do šatů, které vystihují její vytříbený vkus, ale zároveň v sobě mají dávku rezervovanosti, která se prolomí až jednoduchou zlatavou róbou ke konci snímku. Zraněnými srdci jsem si také připomněla čerstvý český snímek Skleněný pokoj, a to díky scéně v honosném biedermaierovském pokoji, kde u okna stojí minimalistické křeslo od architekta Miese van der Rohe.
-
60%
-
50%
-
55%
-
75%
Zraněná srdce (2019)
Film sice nabízí slušně odvedené řemeslo, ale příběh je nakonec variací na už stokrát viděné témata o dobru a zlu, vině, lásce, vášni a smutku. Chtěla bych jako divák dostat víc.
foto/video: CinemArt © 2019