Kombinace mladého, skvělého scénáristy a zkušené světoznámé režisérky s českou zkušeností dala vzniknout dramatu, které na českém televizním teritoriu nemá obdoby. HOŘÍCÍ KEŘ se zcela jistě, a mohu to konstatovat již nyní, zařadí mezi perly české filmové tvorby letošního roku. To je zcela jisté. A nebojím se navíc říct, že v polistopadové éře ještě nic podobného nevzniklo.
Třídílné drama, které je vlastně třemi plnohodnotnými celovečerními filmy realizovala pro HBO polská režisérka Agnieszka Holland. Je nejrozsáhlejším a nejnákladnějším projektem evropské HBO.
Téma Palachovy oběti si říkalo o zpracování už dlouho. Bylo možná dobře, že počkalo na scénáristu, který bude ve svém umu tak zralý, jako je ve svých teprve osmadvaceti letech Štěpán Hulík.
Přestože je hlavním tématem Jan Palach, objeví se sám pouze v prvním díle minisérie. Hned na počátku jsme svědky jeho tragického upálení. Na příběhu advokátky Dagmar Burešové a jejího okolí pak sledujeme, jaký vliv měl Palachův čin na tehdejší československý lid.
Hulíkův scénář zobrazuje i počáteční vzdor Čechoslováků proti normalizaci i jejich následnou rezignaci. Základní dějovou linkou je žaloba Palachovy matky na komunistického poslance Viléma Nového, který čin studenta zlehčoval na stranickém mítinku v České Lípě prohlášením o studeném ohni a spiknutí západních mocností, do kterých byl Palach vmanipulován.
Film připomíná krátce i Jana Zajíce, který Palacha následoval. Jeho čin ale neměl zdaleka takovou odezvu.
HOŘÍCÍ KEŘ je mimořádné dílo. Historicky přesné, přesto k dokreslení doplněné postavami smyšlenými či inspirovanými kombinací několika reálných předobrazů. Prioritou scénáristy bylo úzké sledování hlavních postav, kolem kterých se celý děj filmu točí. Objevují se tu ale i další dějové linky, jejichž promyšlené proplétání vytváří z tohoto díla skutečně napínavé a plnokrevné drama.
Scénář je ve své podstatě velmi jednoduchý, čistý, přímočarý, přesto neuvěřitelně plastický a přitažlivý svým obsahem a naléhavostí.
Hlavní postavy minisérie jsou bezchybně napsány a obsazeny naprosto přesně a dokonale.
Cenný je především fakt, že Hulík nic nezjednodušuje. Nejen základní fakta, ale především kladné i záporné postavy. Nic a nikdo není vykreslen černobíle. Divák má možnost sledovat vývoj postav, jejichž negativní přerod pod tlakem okolností je o to dramatičtější a tíživější.
Ukazuje nám, že kdokoliv z nás může být postaven před moment zásadního rozhodnutí, kdy pod tlakem zvolí nešťastné řešení, do kterého byl okolím dotlačen nebo vmanipulován.
Pokud se na podobné osudy tisíců lidí v době normalizace podíváme nezkresleným pohledem, není pak jednoduché šmahem je odsoudit. I toto poznání přináší Hořící keř. Nic není černobílé a nikdy nebylo.
Patos k vykreslení jednoho z mála českých hrdinů našich moderních dějin patří. Možná i díky svým velkým zkušenostem s americkou tvorbou a osobní zkušeností s českým prostředím se Hollandové podařilo míru patosu a dojímání nadávkovat s přesností lékařských vah. V celé sérii nenastává (krom zbytečné milostné scény) jediný brzdný moment, který by diváka nechal vydechnout. Každá scéna, každý výrok má své opodstatnění.
Režisérce se daří postupně budovat tíživou a temnou atmosféru nastupující normalizace. O perfektním scénáři jsem se už zmínil, ale ve filmu výborně fungují i všechny ostatní technické složky. Velkolepá kamera Martina Štrby, úsporná ale přesto silná hudba polského skladatele Antoniho Komase Lazarkiewicze. Výbornou práci odvedl i tým UPP, který měl na starosti trikovou část minisérie. Najdeme zde dokonale zrekonstruované reálie šedesátých let. Především dobové Václavské náměstí je opravdovou třešničkou na dortu moderní české trikové školy. (Více ve filmu o filmu).
Samostatnou kapitolou k obdivu je casting. Bez výjimky je typově herecké obsazení naprosto přesné. Nemluvě o tom, že každý z herců je velkým profesionálem s charismatem, včetně těch nejmladších.
Táňa Pauhofová v roli advokátky Dagmar Burešové definitivně potvrdila přechod od princeznovských rolí k dramatickým postavám s širokou paletou emocí. Věříte jí každé mrknutí. Totéž platí i o Janu Budaři, který ztvárnil jejího manžela. Mladý advokátní koncipient Pavel Janda v podání Patrika Děrgela potvrzuje svůj talent, který prokázal v loňském roce svou účastí v nedoceněném filmu Dont Stop. Burešové kolega Charouz (Adrian Jastraban) přesně ukazuje tragiku přerodu pod tlakem okolností.
Nechvalně proslulého komunistického poslance hraje výtečně Martin Huba. Studeně, slizce a sebejistě. Jmenovat bychom mohli v podstatě celé obsazení ve kterém nechybí Ivan Trojan, Taťjana Medvecká, Vojtěch Kotek, Petr Stach a především civilně úsporná Jaroslava Pokorná (Palachova matka).
Scéna ve vlaku, kdy se Palachová náhodou dozví o činu svého syna byla jedním z nejsilnějších zážitků, které jsem kdy na plátně viděl. Ano, i u nás máme herečky, které dokáží vytvořit nezapomenutelnou scénu, hodnou jakékoliv pozlacené sošky.
Osobně jsem při sledování druhého a třetího dílu měl stále větší problém vyrovnat se osobně s tím, jaký režim zde ještě před více než dvaceti lety fungoval. Jak pokřivil naše národní myšlení, ovlivnil vnímání základních občanských a společenských hodnot. S následky normalizace se v různých formách vyrovnáváme dodnes.
Hořící keř nemá nic společného s barvotiskovými a shovívavými Pelíšky či retro seriálem Vyprávěj. Hulíkův a Hollandové opus je naléhavým svědectvím doby a není zjednodušující laskavou hříčkou. To ani náhodou.
Vypovídá o skutečných lidech, kteří svou osobní statečnost a čest staví nad své vlastní osobní zájmy. Nesvádí k nebezpečnému hodnocení podobných českých pokusů o ztvárnění nedávné minulosti typu: „Vždyť ono to tenkrát nebylo zas tak hrozné…“
Bylo. Agnieszka Holland, Štěpán Hulík a HBO vrací Čechům paměť.
Hořící keř je plnokrevné drama bez kompromisů s obrovským přesahem a nesmírnou přidanou hodnotou.
-AC-, totalfilm.cz
foto/video: HBO EUROPE ©, 2013
Recenze HOŘÍCÍ KEŘ, jejímž autorem je TOTALFILM.CZ, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Unported .