Do kin přichází dlouho očekávaný režijní debut Romana Kašparovského Všiváci. Hvězdné obsazení, náročné natáčení v Afghánistánu, odložené uvedení do kin, koprodukce České televize a FAMU. I to jsou Všiváci, film s velkým potenciálem.
Hlavní dějová linka se točí okolo dvou bratrů, které hrají Jiří Langmajer a Ondřej Vetchý. Mikiho, (Langmajer) špičkového neurochirurga potýkajícího se s alkoholem a sukničkářstvím, a jeho bratra Richarda, veterána z Afghánistánu, kterého táhnou ke dnu dluhy a neschopnost začlenit se do normálního života.
Mezi bratry vládne po dlouhá léta napětí kvůli společné pubertální lásce a později také manželce jednoho z nich. Právě kvůli odkazům na minulost se děj odehrává ve třech časových rovinách, takže hlavní postavy filmu hraje více herců. Krom příběhu Mikiho a Richarda se filmem prolínají ještě osudy dalších postav – Mikiho spolupracovníka (Marek Taclík) a jeho ženy (Tatiana Vilhelmová), Richardova spolubojovníka z Afghánistánu Oldy (Ondřej Malý) a jeho synovce Emana (Kryštof Hádek), který s sebou stále vodí svého věrného kumpána, poněkud slaboduchého Vencu (Jiří Mádl).
Co se týče hereckého obsazení, nemohl si režisér Kašparovský vybrat lépe – film se jen hemží slavnými tvářemi. Zároveň každý z herců dostává dostatek prostoru k tomu, aby ukázal svůj um. Především Jiří Mádl ve své úloze postiženého Vency předvádí výborný výkon a na roli je vidět – jak i sám herec řekl, že ho stála mnoho návštěv ústavů pro handicapované lidi a úsilí před zrcadlem.
To, že Sabina Remundová hraje Ivu Janžurovou, matku obou bratrů zamlada, je milá filmařská hříčka. Pro tuto postavu je stárnutí přirozené a pochopitelné – právě díky této neuvěřitelné podobě matky a dcery. U obou bratrů byli herci, kteří je ztvárňují zamlada, vybráni povedeně, nicméně na postavu Janžurové to pochopitelně nemá.
Ve filmu je nakousnuto mnoho témat – bývalý voják z Afghánistánu, který má problém se vrátit do civilního života a topí se v dluzích, sukničkář vinící matku ze svých potíží, mladá dívka domnívající se, že je těhotná, partnerská nevěra kompenzovaná drahými dárky a zoufalé činy ještě zoufalejších postav. Žádné z nich ale vlastně není rozvedeno nikam dál a scénář se tak rozpačitě ochomýtá kolem nich. Dějová linka je místy kostrbatá a některé postavy působí jako pouhé posouvače děje bez hlubšího smyslu – například role Vency, ač výborně ztvárněná.
To vše by se dalo režijnímu debutu odpustit, kdyby nebylo veřejně několikrát vyřčeno, že autor scénáře, sám režisér Kašparovský, snímek připravoval deset let. Opravdu za ty dlouhé roky nemohl alespoň okrajově spolupracovat s nějakým scénáristou, který by zahladil občasné nesrovnalosti, které filmu ubírají nejvíc?
Vizuálně je snímek pojat specificky, často až příliš hollywoodsky. Zpomalený běh Ondřeje Vetchého, obličej Andrey Kerestešové uprostřed poletujícího peří, vybuchující trafika a mnoho dalších efektů často působí překombinovaně. Z poměrně uvěřitelného a civilního příběhu se tak i kvůli vizuálnímu podání stává chvílemi podivné cosi. Pozitivní ale je, že se svého nastaveného vizuálního klíče snímek drží po celou dobu.
Zkrátka a jasně k obrazové stránce filmu; české produkci stále ještě velké výbuchy nesvědčí a instagramové filtry by se nemusely objevovat v celovečerním filmu. Ale budiž, Afghánistán a závěrečná zápletka si trochu Hollywoodu zaslouží. Záběry z Afghánistánu jsou natolik dobře natočené, že si divák klade otázku, zda neměl Kašparovský natočit celý příběh tam. Přece jen tam exploze patří o trochu víc, než na maloměstské náměstí.
Další z věcí, která bohužel Kašparovského debutu uškodila, byla častá nesrozumitelnost dialogů. Na druhou stranu hudba Miroslava Chyšky byla povedenou volbou a píseň Srdce jako kníže Rohan, která příběh provází (bratry totiž spojuje jejich příjmení Rohan), filmu jednoznačně prospívá.
Ptáte-li se, proč právě název Všiváci, je to proto, že se každý někdy zachová jako všivák. Vtipné uvození titulu skrze dětské vši je povedeným motivem, škoda jen, že právě věta o lidském chování během filmu nikdy nezazní.
Jak sám režisér Kašparovský řekl, tímto filmem si splnil svůj sen. Způsob, jakým tak učinil je ovšem často poněkud rozpačitý. Potenciál ale Kašparovský bezpochyby má, a pokud přestojí bolesti přerodu z producenta na režiséra a poučí-li se z chyb, které Všiváci mají, bude určitě zajímavé jeho další tvorbu sledovat.
[usr 6]
Alžběta Kovandová, Zikmund Bartoníček, totalfilm.cz
foto/video: Bontonfilm © 2014