Los Angeles, nedaleká budoucnost. Theodore (Joaquin Phoenixe) pracuje ve společnosti, která píše romantické, citlivé a osobní dopisy blízkým svých klientů. Theodore je citlivý mladý muž, který má právě za sebou velmi bolestný rozchod s manželkou. Hledá spřízněnou duši a když se mu několikáté rande za sebou nepovede, narazí ve městě na prezentaci nového operačního systému, o kterém jeho výrobce tvrdí, že komunikuje jako vysoce inteligentní, intuitivní a citlivá umělá bytost.
Theodore se po instalaci seznamuje s příjemným hlasem citlivé, vtipné a zdokonalující se Samanthy (Scarlett Johansson).
Samantha, ač je jen hlasem a srdcem operačního systému, oplývá širokou škálou pocitů, postřehů. Jak čas postupuje a Theodorův a Samanthin vztah se prohlubuje, nastávají nečekané komplikace.
Spike Jonze poprvé natočil film podle vlastního scénáře. A hned na začátku tisíckrát souhlasím, že si čerstvého Oscara rozhodně zasloužil. Náš příběh se odehrává v nedaleké budoucnosti. Ve filmu ale není přesně definována.
O zajímavé vizi budoucnosti podle Jonze a jeho výtvarného týmu si povíme za chvíli. Teď se podíváme šířeji na příběh.
Je až neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí celý příběh působí. Možná divák film Ona nevnímá tolik jako science-fiction jedině proto, že část z popisovaných reálií už dnes prožívá sám. V první chvíli mne v souvislosti s tím napadlo, zda se celé film nezvrtne v jakousi moralitu o zhoubnosti sociálních sítí, umělé inteligence a závislosti na ní. Nezvrtl se. Režisér nestaví na odiv svůj názor.
Předkládá skutečně uvěřitelný příběh zamilovaného muže a zamilované umělé bytosti, prokládaný dalšími Theodorovými vztahy se skutečnými lidmi. Ať už je to kamarádka Amy (Amy Adams) nebo kolega z práce Paul (Chris Pratt). S ním dokonce hlavní hrdina vyrazí ve čtyřech na piknik (ano, čtvrtým účastníkem je skutečně Samantha, ležící na dece v krabičce komunikátoru).
Napadne vás určitě, že je to absurdní a nabízí to spoustu prostoru pro komediální využití. Jonze se mu nebrání a několik velmi vtipných chvilek tu nacházíme. Ale čím je Ona především? Velmi citlivým psychologickým dramatem, kterému vládne fenomenální výkon Joaquina Phoenixe a Scarlett Johansson. Nejdůležitejší vlastností Samanthy je její možnost vyvíjet se. Aplikovat nové poznatky a rozvíjet jimi svou umělou povahu. Theodorova přítelkyně je postupem času schopna nečekaných emocí…
Manželku hlavního hrdiny hraje Rooney Mara. Nesledujeme ale pouze emoce našich hlavních hrdinů. Kamera si několikrát prohlíží prostředí Theodorova města, sleduje další jeho obyvatele, kteří téměř výlučně komunikují na ulici se svými komunikátory a nikoliv mezi sebou. Tyto pozorovací scény působí místy až hrozivě. Přesto ale vypadají všichni nadmíru spokojeni (nebo sžiti s realitou, nevím jak to nazvat). Ale i v této imaginární společnosti budoucnosti se najdou jedinci, kteří se nad vztahy s operačními systémy pozastavují. Vytváří to snad určitou naději do budoucna.
Přestože sledujeme psychologická drama kombinované se sci-fi a komedií, nejsou tu žádné do očí bijící rozdíly mezi dneškem a budoucností. Přesto je Los Angeles prezentováno jako město bez aut, vše je tu nádherně prozářeno, architektura je neuvěřitelně vzdušná. Lidé mají na sobě pohodlné, pastelové oblečení, které na první pohled působí spíše retro než z budoucnosti. Zajímavá vize budoucnosti, kdy z města z cela odstraníte auta, lidé jezdí veřejnou dopravou z centra města k moři, města jsou vzdušná a vše je na první pohled dokonalé, je velmi podnětná a zajímavá.
Zejména obrazová postprodukce nebo hra s barvami a detaily je obdivuhodná. Na plátně vidíme evidentně technologické novinky budoucnosti, přesto jsou oblečeny do designu padesátých let, zadní strana počítače je dřevěná, přední chromovaná. Vše je vysoce elegantní a funkční. Včetně Theodorova komunikátoru, který sice připomíná klasický mobilní telefon, ale jedná se vlastně o krabičku se dvěma displeji, otevírající se jako malý diář či knížka. Člověk této nepříliš vzdálené budoucnosti prohlíží fotky a vzkazy na komunikátoru.
S operačním systémem, který má nainstalován na domácím počítači a v komunikátoru však komunikuje pomocí miniaturního sluchátka, který má stále v uchu a vyndavá si ho v postatě jen na spaní.
Theodor je tak se svou Samanthou v kontaktu neustále. Kdykoliv na ni může promluvit, mít na ní jakýkoliv požadavek a řešit s ní na co si vzpomene.
Dnešní technologický pokrok tímto směrem směřuje. Ale k takhle vysoce inteligentní a adaptabilní umělé bytosti má ještě hodně daleko. Ale vzpomeňme si na dobu před deseti lety. Těžko by někdo tušil, že budeme smsky diktovat při jízdě autem nebo se ptát Siri na počasí. Je evidentní, že autoři se přirozenému a očekávatelnému vývoji technologií dnešní doby věnovali velmi zevrubně. Nevytvořili tak fantasmagorii, ale vysoce pravděpodobnou reálnou představu nedaleké budoucnosti. Jak jsem řekl, netuším, zda se příběh odehrává za 20 nebo 40 let, ale dovedu si představit, že přesně tímto směrem se vývoj může vydat.
Co je ale na filmu nejpozitivnější: Ačkoliv jsme fascinováni vizí Jonezovou vizí nedaleké budoucnosti, nijak nás to neodpoutává od cituplné romance, kterou Theodore prožívá.
To, že se Joaquin Phoenix neprobojoval do pětky nominací na Oscara za mužský herecký výkon, je trestuhodný lapsus. Jonze otevřel svým filmem velké množství zajímavých témat a otázek. To se žádnému jinému filmu v loňské oscarové sezóně rozhodně nepodařilo.
[usr 10]
Martin Staněk, totalfilm.cz
foto/video: Falcon © 2014