Mladý a nadějný pianový virtuóz Tymek si brousí zuby na dvouletou stáž v zahraničí, ještě než se ale může vydat budoucnosti vstříc, vrací se na letní prázdniny domů do svého rodného městečka. Život na sídlišti s odtažitou maminkou, mladším bratrem a bandou kamarádů ale nemůže nabídnout nic než alkohol, cigarety a posedávání v místní prodejně kebabu. Vztahy mezi arabskými prodavači a Tymekovými alkoholem posilněnými kamarády jsou ale jako sud se střelným prachem, nad kterým se nebezpečně vznáší zápalka.
Svým celovečerním debutem na sebe režisér Damian Kocur strhl pozornost celé polské filmové scény. Později si odnesl také místní cenu za Objev roku a neodešel bez povšimnutí ani na festivalu v Benátkách. Kocur v zahraničí zaujal svým unikátním přístupem ke konstrukci scén, práci s kamerou a také obsazením, v němž namísto herců z povolání preferuje neprofesionály. Všechny tyto aspekty pracují ve Chlebu a soli na plné obrátky a výsledkem je sice velmi pomalé a příběhově povědomé drama, které je ale svým zpracováním natolik autentické, až nakonec silně vyčnívá.
Autenticita, s jakou Kocur k materiálu přistupuje, je skutečně nekonvenční a netrpěliví diváci budou nejspíš v kinosálech vylétávat z kůže. Chléb a sůl totiž zobrazovnou všednost tlačí do popředí více než cokoliv jiného, a to mnohdy na úkor divácké přívětivosti. Scénář samotný nemá žádnou pevnou strukturu, negraduje v tradičním slova smyslu do uspokojivého finále, kde se všechny konflikty tím či oním způsobem rozřeší, ani se nesnaží vypointovat jakoukoliv morální lekci. Celý snímek jednoduše plyne, jako kdyby do něj ani kamery nepatřily.
Scény probíhají zdánlivě bez režijního dohledu a rozhovory a interakce mezi jednotlivými postavami působí do velké míry, ne-li zcela, improvizačně. Mnoho scén tedy občas pokračuje možná o minutku déle, než by tomu bylo za běžných okolností, nebo jim rovnou chybí nějaký očividný účel. Divácky náročná výzva, režijnímu záměru ale přispívá více než obstojně.
Snaha o maximální míru věrohodnosti pak jde znát i z technického úhlu pohledu. Namísto, aby se Kocur coby režisér ale snažil plátno ozvláštnit alespoň vizuálně, přistoupil k režii s co možná největším možným minimalizmem. Mnohaminutové konverzace bez problému obsáhne v jednom jediném statickém záběru, střihů je skutečně poskrovnu a mnohdy vám až připadá, že jste se spíše připletli k rozhovoru mezi skutečnými lidmi, než abyste je sledovali skrze objektiv kamer.
Obsazení složené převážně z neprofesionálních herců pak celý dojem jen podtrhává, ústřední dvojici dokonce ztvárnili skuteční bratři. Silnější emoce jsou tu prakticky k nenalezení, většina rozhovorů působí jako opravdové, neinscenované hašteření mezi bratry/kamarády, a i když jdou věci do tuhého, k nějaké přílišné dramatizaci se Kocur nikdy neuchyluje. Zda-li na vás tato „nefilmovost“ a záměrná neučesanost dovede pohltit nebo ne, bude nejspíš silně individuální. Nedá se jí ovšem upřít, že je evidentně zcela záměrná a kreativně dotažená. Svým zaměřením na xenofobii a migrační problémy je navíc snímek v dnešní době skutečně aktuální.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Chléb a sůl (2023)
Titul objev roku si režisér Damian Kocur svým filmovým debutem rozhodně zasloužil. Už po pár minutách je jasné, že do polské kinematografie vnesl svůj unikátní hlas, který má diváka šanci jak zcela pohltit, tak unudit k slzám. Jeho maximální snaha o věrohodnost rozhodně stojí za pokus, jestli se s ní ovšem dovedete sladit, záleží už čistě na vás.
Petr Schön, Totalfilm.cz
foto/video: © Artcam 2023
Chléb a sůl | Chleb i sól
Drama
Polsko, 2022, 99 min
Premiéra: 21. září 2023
Režie: Damian Kocur
Scénář: Damian Kocur
Kamera: Tomasz Woźniczka
Hrají: Tymoteusz Bies, Jacek Bies, Dawid Piejko, Nikola Raczko, Małgorzata Puzio, Nadim Suleiman, Wojciech Walkiewicz, Łukasz Nadwodny, Przemysław Hippler
Produkce: Jerzy Kapuściński, Ewa Jastrzębska, Jacek Bromski
Střih: Alan Zejer
Zvuk: Katarzyna Białas, Łukasz Kaczmarski
Scénografie: Ewa Mroczkowska
Kostýmy: Zuzanna Kot
