Do distribuce právě vstupuje nový časosběrný dokument režisérky Heleny Třeštíkové René – Vězeň svobody. Jedná se o pokračování titulu z roku 2008, za který režisérka obdržela cenu Evropské filmové akademie v kategorii nejlepší dokument. Nyní se René po téměř patnácti letech na obrazovky vrací. Je trochu vyspělejší a vyrovnanější, i přesto se mu ale stále daří zůstat sám sebou.
René – Vězeň svobody (foto: Aerofilms)
Helena Třeštíková si Reného vyhlédla ještě před rokem 1989, když byl jako mladý delikvent poprvé ve vězení. Následujících dvacet let sledovala, jak se nenapravitelný recidivista opakovaně dostává z vězení na svobodu a zase zpět. Po ukončení natáčení prvního snímku, režisérka věděla, že Reného životní cesta zdaleka není u konce a rozhodla se v natáčení pokračovat dalších třináct let.
René – Vězeň svobody mapuje život Reného Plášila v letech 2008–2021. První film končí vcelku ponuře, René v něm ztratí vypůjčenou kameru s natočeným materiálem a sama režisérka za něj musí namluvit komentář. V pokračování dokumentu Renému táhne na čtyřicet let, je znatelně klidnější, vyrovnanější a uvědomuje si, že život je krátký na to, aby ho trávil za mřížemi. Ve snímku René hodně bilancuje a přemýšlí, a film tuto přemýšlivost vyžaduje i po divákovi. Možná i jeho samotného nutí k jakémusi zamyšlení a bilancí nad vlastním životem.
René (z původního filmu z roku 2008)
V Reného životě se objevuje spousta nových postav – některé v něm zůstávají déle, některé jím pouze prochází. Seznamujeme se tak s jeho synem Petrem, jehož životní příběh nemá od toho otcova daleko. Velkou roli hrají také Reného partnerky a fanynky. Divákovi v hlavě utkví především mladá blondýnka, která se do Reného platonicky zamiluje, posílá mu dopisy a navštěvuje jej ve vězení. Scény s ní v nejednom člověku vyvolají vzpomínky na neopětované lásky. Rozloučení s ní René komentuje pouze větou „Alespoň bude klid.“ Nejdojemnější scény jsou ty, ve kterých se René stará o syna své poslední partnerky Michaely – vyzvedává ho ze školy, hraje si s ním či se s ním učí o vesmíru.
René – Vězeň svobody
Recidivista, který vždy šel proti proudu a za každou cenu chtěl žít po svém, se v novém snímku mění v běžného maloměšťáka a snaží se zapadnout do normální společnosti, čímž ukazuje své částečné smíření s ní. Tyto pokusy o začlenění jsou sice náročné, ale zároveň přinášejí jakousi naději. Příběh filmu je postaven hlavně na těchto snahách, a je díky nim velice osobitý a upřímný. Intimitu dokumentu umocňuje komentář, který René ke zfilmovaným kapitolám vlastního života namluvil.
Pokračovat v natáčení Reného životní cesty určitě mělo smysl. Jedná se o zajímavou, nadprůměrně inteligentní osobu s unikátním pohledem na svět. René otevřeně promlouvá o své životní pouti a pocitech a nemá při tom tendence k sebelítosti. Díky otevřenosti a důvěrnosti mezi Reném a Helenou je snímek plný velkého množství úvah a myšlenek, až je s nimi místy těžké držet krok.
René - vězeň svobody (2021) René – Vězeň svobody patří určitě k režisérčiným nejpůsobivějším dílům. Sledovat Reného posun a snahu o přechod k životu běžného občana je více než zajímavé. Zvláště poté co si jej vybavíme jako (ne)napravitelného recidivistu z prvního filmu. Dokument sice občas příliš skáče v čase a vedle Reného jsou ostatní postavy mnohem méně sdílné. I tak je v něm, ale vše podstatné řečeno. René má světu pořád co říct a uvidíme, zdali se autorka rozhodne v mapování jeho života pokračovat.
foto/video: Aerofilms © 2022
Dokumentární
Česko, 2021, 102 min
Premiéra: 7. 4. 2022 Aerofilms
Režie: Helena Třeštíková
Scénář: Helena Třeštíková
Kamera: David Cysař
Hudba: Tadeáš Věrčák
Hrají: René Plášil
Produkce: Kateřina Černá, Pavel Strnad
Střih: Jakub Hejna
Zvuk: Richard Müller
