Černobílý snímek C’mon C’mon o rodinných křivdách, nevyřčených i nevyříkaných traumatech, a o síle naslouchání vstupuje 20. ledna do českých kin. Joaquin Phoenix v něm hraje rozhlasového novináře, jenž skrze svůj diktafon poznává nejen lidskou mysl, ale především i duši.
Rozhlasový novinář Johnny jezdí napříč Spojenými státy a dělá rozhovory s dětmi a dospívajícími o jejich představách o budoucnosti. Johnnyho ze zpravodajské rutiny vytrhne jeho sestra Viv, když ho požádá, zdali by se dočasně postaral o jejího syna Jesseho. Viv se totiž musí vydat za svým odloučeným manželem, který zápolí s mentálním zdravím. Během času, který spolu strýc se synovcem tráví, se mezi nimi – i přes jejich odlišné povahy – začne vytvářet nesmazatelně silné pouto.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Naslouchání[/pullquote]C’mon C’mon je skrz naskrz filmem o naslouchání; ne o povrchním poslechu jedním uchem, nýbrž o skutečném, soustředěném a hlubokém vnímání. Johnny se upřímně zajímá o náhled teenagerů na budoucnost, tím ovšem proces naslouchání zdaleka nekončí. Jesse pomocí Johnnyho přenosného nahrávacího zařízení vnímá okolní zvuky s intenzitou, jakou doposud nezažil. Vztah Viv a jejího manžela je pak jednou velkou (ne)souhrou o (ne)naslouchání a (ne)pochopení.
Prohlubující se pouto mezi Johnnym a jeho synovcem je delikátně podané a plně koresponduje s celkovou atmosférou snímku. C’mon C’mon je krásně nasnímaný film, zabalený do jemného černobílého filtru, který nejrozmanitějším emocím dodává nádech nostalgie. Mike Mills svůj snímek zrežíroval s takovou porcí přirozenosti, až se může zdát, že jen zapomněl vypnout kameru, která mezitím nasnímala ty nejběžnější životní chvilky. I z tohoto důvodu C’mon C’mon vyžaduje trpělivost. Pokud k němu přistoupíte v nesprávném rozložení, může vás svými jemnými nuancemi zcela minout. V opačném případě vás však čeká nadmíru niterný prožitek.
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Vynikající herci[/pullquote]Snímek stojí především na třech vynikajících hereckých výkonech – Woody Norman je jako synovec Jesse kouzelně podivínský, u Gaby Hoffmann v roli sestry Viv si nelze nepřát, aby jí film věnoval více prostoru, a nelze samozřejmě nezmínit Joaquina Phoenixe v hlavní roli Johnnyho. Po své oscarové kreaci, barvitém a značně stylizovaném Jokerovi, se tu Phoenix představuje v přirozenějším, avšak o nic méně působivém, světle.
C’mon C’mon působ jako černobílá fotografie, jež nemusí nutně obsahovat šťastnou vzpomínku; ba naopak možná zobrazuje náročné období, kterým jsme si prošli, ale se kterým jsme se zároveň již dokázali vnitřně smířit.
C´mon C´mon (2021) C’mon C’mon je snímkem o třech výborně napsaných a ještě lépe zahraných postavách, kolem kterých se hlemýždím tempem obtáčí celý příběh. Tak jako se hlemýžď dokáže stočit do své ulity, i postavy tohoto snímku se dokážou během sledování spirálovitě dostat divákům pod kůži. Film samotný lze pak vnímat jako ulitu samotnou – křehkou, obyčejnou a krásnou, avšak v žádném případě prázdnou.
foto/video: Aerofilms © 2022