Tuto výmluvnou anglickou hlášku hlavní protagonistka nosí v jedné scéně na tričku a po celou dobu pak i v sobě. Klára Kolouchová jako první Češka vystoupala nejen na nejvyšší horu světa, ale i jejího nebezpečného menšího bratra K2. Celovečerní dokument lze rozdělit na pomyslné tři části – příprava na výstup v Česku, samotné lezení na K2 a epilog v podobě návratu domů. Během toho vám prozradí leccos – ne ale o tom, co byste čekali.
K2 Vlastní cestou – Klára Kolouchová (foto: Bontonfilm)
Část s přípravou pak sice ilustruje nutnost náročné fyzické přípravy, shánění sponzorů na cestu a potřebu sbalit si jen nejnutnější a nejlepší vybavení, tím vším se ovšem režisérka Jana Počtová zaobírá jen velice zběžně a její film je komentuje jen v rychlosti. Na dokumentu K2 vlastní cestou je zejména v této pasáži zjevné, že vypráví ženskou optikou ženský příběh navzdory mačo prostředí, ve kterém se odehrává. Daleko více se totiž soustředí na názory Klářina okolí na to, že se na dlouhou a náročnou výpravu vydává na úkor péče o děti a manžela. Trochu nadbytečný prostor, který je tomuto problému věnován, dokumentu trošku škodí. Přichází tím o určitě zajímavou a nosnou informativní část, která může přiblížit laikům, co příprava na takový výšlap vlastně skutečně obnáší – po zhlédnutí této části divák má skoro pocit, že stačí zajít občas běhat nebo na tenis, koupit si tři péřové vrstvy oblečení a může směle vyrazit na K2 na hike. Především ale jako by věnovaným prostorem tyto komentáře Klářina okolí dokument legitimizoval. Jedná se určitě o zajímavý rozkol, ten je ale nosný především očima samotné protagonistky, nikoli jejího okolí, které ji tlačí do takřka apologetické situace. Klára jej ovšem velmi rychle a srozumitelně vysvětlí a její mateřské city a stýskání po dětech jsou lépe odvyprávěny obrazy a silnými scénami, jako je krátký hovor s dcerou satelitním telefonem ze stanu na úpatí hory.
Po přesunu do Asie už na diváka čekají moc hezké obrázky, jak vystřižené z cestopisů a hezky ukazující kontrast mezi důvěrně známým Českem, kde se Klára připravovala. Samotné lezení film zachycuje zajímavě, ale i zde by neuškodila větší informativnost. Neustále se mluví o fixaci terénu, laický divák ale neví, co přesně si pod tím představit. A chtěl-li se dokument zaměřovat na problematiku ženského lezení po největších světových vrcholcích, možná mohl nabídnout aspoň krátké okénko se zahraniční lezkyní, která je v několika záběrech z base campů vidět v pozadí.
K2 Vlastní cestou – Jana Počtová, Klára Kolouchová (foto: Bontonfilm)
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Dobrý střih[/pullquote]Pochvalu si v této pasáži zaslouží invence režisérky a střihačů, kteří kombinují několik záběrů z dronu, materiál štábu čekajícího v base campech a selfie výstupy hlavní hrdinky. Vše do sebe hezky zapadá, nejsou vidět obrazově kvalitativní skoky a skoro ani není patrné, že Klára štáb neměla celou dobu sebou. Jednak tím produkce musela šikovně ušetřit a vyhnout se obrovsky náročnému natáčení, jednak Klářiny osamocené výstupy do kamery působí mile autenticky.
Trochu problematické je ale nazvučení filmu. Nevím, jestli špatný mixing bude patrný i v kinosále, novinářská online verze ale trpěla velmi nevyváženou hlasitostí, kdy lidem na obraze často nebylo vůbec rozumět, aby vzápětí křičeli na skoro ohlušující úrovni. Situaci zde trochu zachraňuje vhodně vybraná a příjemná hudba.
K2 Vlastní cestou (foto Bontonfilm)
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Kde jsou větší emoce?[/pullquote]Jaksi na druhé koleji celkově je jakákoli obava o hrdinku, kdy divák zatajuje dech a drží jí pevně zaťaté pěsti – vzpomeňme si na dokumenty, jako je Free Fall, kdy tajíme dech s každým dalším horolezcovým natažením ruky a bojíme se o něj. Jistě, velkou roli hrají produkční peníze, dostupná technika a z nich plynoucí způsoby snímání, ale převážně také v průběhu stopáže budované napětí. Ostatně ani Klářino okolí s výjimkou malých dětí vůbec nepochybuje, že se domů nevrátí živá a zdravá – pouze komentuje zmíněný rozkol horolezeckého koníčku s rolí manželky a matky dvou malých dětí. Klára sice vypráví mrazivý příběh z předchozího výstupu na K2, kdy se jen několik metrů před ní utrhl sníh s nešťastníkem, který svůj pokus horu pokořit nepřežil, konflikt dokumentu ovšem leží úplně někde jinde a pokud se o protagonistku nebojí její reálné okolí, jen těžko lze čekat navzdory jeho nejlepší vůli nějakou emoci od diváka.
-
Režie - 65%65%
-
Scénář - 60%60%
-
Kamera - 75%75%
-
Zvuk - 50%50%
K2 Vlastní cestou (2020)
Klára Kolouchová je frajerka, které každý divák musí usilovně fandit a na závěr filmu před ní a také celým týmem šerpů (kteří si snadno získají svými zkušenostmi, přístupem i znalostí hory obrovský respekt) smeknout pomyslnou čepici. Je ale trochu škoda, že se z příběhu výstupu první Češky na nejnebezpečnější horu světa někam vytratilo napětí. Spíše než o pokoření fyzických limitů a přiblížení celé horolezecké problematiky se režisérka Jana Počtová soustředí na otázky vůle a pokušení se v nejtěžším vzdát a vrátit se do pohodlí domova. Jde tedy spíš o prostý lidský příběh, informace a přílišnou osvětu nečekejte.
foto/video Bontonfilm © 2020
K2 My Way
Dokumentární
Česko, 2020, 100 min
Premiéra: 30. 7. 2020 Bontonfilm
Režie: Jana Počtová
Hrají: Klára Kolouchová
