Když v roce 2022 dorazil do kin Vyšehrad: Fylm, bylo jasné, že půjde o hit – otázkou bylo jen, jak velký. Nakonec přilákal přes 700 tisíc diváků, což byl v době, kdy se kina teprve vzpamatovávala z covidové pauzy, úctyhodný výkon. Laviho svět plný absurdního fotbalového chaosu, drzého humoru a nečekaných situací zafungoval naplno, a tak bylo pokračování jen otázkou času. Teď je Vyšehrad Dvje tu, a s ním obří očekávání. Slibuje ještě větší jízdu, víc ujetých magořin, víc fotbalu a dokonce i světovost. Od Argentiny přes Anglii se tentokrát podíváme až… do severočeského Smrkova, kde náš idiotský hrdina schytává životní facky mezi mastnými klobásami, drny v pažitu a záchodovými žlábky.
Humor (doslova) bez hranic
Už u jedničky bylo místy cítit, že jde spíš o sled scének než o soudržný příběh – ale zpětně, ve srovnání s dvojkou, šlo o kontemplativní, komorní drama. Prostřední díl plánované trilogie je víc než kdy jindy rozstřelenou mozaikou gagů a divokou kanonádou nápadů a podzápletek, které mnohdy kromě samoúčelného vypointování fórů vlastně nikam nevedou a příběh je slepuje dohromady jen velmi volně. Jenže ono to vůbec nevadí. Když si tvůrci zaletí do Argentiny kvůli vtípku, který šlo klidně odbýt jedním řádkem dialogu, těžko se na ně dá zlobit.
Je dost možné, že pro řadu fandů původního Seryjálu budou všechna ta ujetá rodinná shledání, líbačky s mořskou pannou a pletky s mafií už trochu moc. Že jim ve chvíli, kdy by si Lavi mohl klidně odletět zakopat do vesmíru a nikdo by se nad tím nepozastavil, bude chybět přízemnější sportovní satira, kterou dostávali v původních skečích. Částečně jim dáváme za pravdu. Zároveň ale plně chápeme tvůrce, že je nebaví ustrnout a točit deset let totéž.
Vyšehrad Dvje je hrdý entertainment, a nic víc. Vtipy po vás střílí jako penalty a doufá, že se alespoň párkrát trefí. Nepovede se to vždycky, ale při takhle smrtící kadenci je fakt nepravděpodobné, abyste za ty dvě hodinky nešli do předklonu aspoň jednou – už kvůli preciznímu střihačskému řemeslu a citu pro timing. Jestli vás nepobaví letištní kontrola Laviho honítek nebo parodie nejrůznějších kopačkových kauz, třeba vás zahřeje alespoň hořící dítě nebo vozíčkář plachtící nekontrolovatelně z kopce. Něco hezkého se tu najde pro každého.
Když svět fauluje
Nekorektní crazy komedie mají v Česku čím dál pevnější místo. Snad je to i nejistou dobou, ve které žijeme – když realita nestojí za moc, chceme o to víc u filmu zapomenout na dění tam venku a jen se neřízeně chechtat další hovadině, kterou Lavi na hřišti provede. Není to v ničem jiné, než když si okolo druhé světové války diváci v Československu do kin utíkali odpočinout k libovolné veselohře s Oldřichem Novým.
A přesně to je z Vyšehradu Dvje cítit – že všichni tvůrci a herci naprosto přesně pochopili zadání i na jakém filmu pracují. Ne vždy platí, že skvělá atmosféra na place znamená skvělý film, často je to dokonce naopak. Tady to ale funguje.
Herecký tah na branku
Vyšehradu je těžké nepřát úspěch už kvůli zákulisním okolnostem, kdy partička v čele s Jakubem Štáfkem vykoupila práva na milovanou značku od již neexistující streamovací platformy za nesmyslnou částku, aby v Laviho eskapádách mohla pokračovat na vlastní trika a náklady. Jejich ambice značku posouvat je patrná i na sportovních sekvencích, kde se kluci před i za kamerou evidentně snažili, aby filmový fotbal v jejich podání nepůsobil jako suchý sestřih kopů, ale měl dynamiku a styl.
Dvojka pořádně zatlačila na pilu i ve své grotesknosti a slapsticku a Jakub Štáfek předvádí dokonalou směs carreyovských grimas a fyzické komedie. Lavi je pořád stejně neodolatelný idiot, s gustem likvidující vlastní kariéru i tělesnou schránku – a když si s ortézou na noze vybere k našlapování tu špatnou, nejde ho nemilovat.
Jakub Jenčík jako Laviho překvapivě bystrý synátor byl kouzelný už v jedničce a vlastní bydlení s životní partnerkou mu takhle po oslavě životního jubilea deseti let moc sluší. Šárka Krausová v roli Lucinky je Lavimu stále stejně rozkošně idiotskou parťačkou, Jakub Prachař jako agent Láďa baví jako oddaný tatínek černého chlapečka. Skvěle zapadají i všichni nováčci v bezpočtu vedlejších roliček.
Čirý komediální gold jsou ale znovu mafiáni v podání Miroslava Hanuše, Jaroslava Plesla a Davida Novotného. Z fleku bychom si s nimi dali celý spin-off a je obří klika, že ačkoli kolem nich na konci jedničky vybuchla budova FAČRu, zůstali jak v kresleném filmu očouzeni sedět uprostřed kráteru. Načasování i přednes jejich hlášek totiž je naprosto odzbrojující a celá linka, ve které si Taťka ve vězení postupně buduje luxusní apartmán a nechává se kouřit od Mamky, patří mezi vrcholy filmu.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Vyšehrad Dvje (2025)
Vyšehrad Dvje je čistá magořina, ale dobře zvládnutá v tom, co si vytyčila. Tvůrci pokračují v Laviho cestě od naivního blbečka v životem trochu protřelejšího blbečka, na příběhu tu ale moc nesejde – na rozdíl od smršti komediálního chaosu a absurdních situací v tempu, které nedává prostor se nudit.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Bioscop, Totalfilm Media © 2025
Vyšehrad Dvje
Komedie
Česko, 2025, 110 min
Režie: Martin Kopp, Jakub Štáfek
Scénář: Tomáš Vávra
Kamera: Jan Filip
Hrají: Jakub Štáfek, Šárka Krausová, Jakub Prachař, Lukáš Vaculík, Ondřej Pavelka, Miroslav Hanuš, Jaroslav Plesl, Jiří Ployhar ml., Jakub Jenčík, Jana Kolesárová
