Operace Black Bag je jako taneční sólo Freda Astaira. Kousek, který dokonale zapadá dohromady a v rukou mistrného tvůrce působí, jako by ho stál nulové množství námahy – předvedený se zdánlivou lehkostí a úsměvem na tváří, jakých je schopný jen někdo, kdo dokonale ovládá každý aspekt svého výkonu. Čím víc ale máme příležitost o viděném přemýšlet, tím víc nám dochází, kolik finesy bylo k tak perfektnímu číslu zapotřebí

Co zase provedla?
George (Michael Fassbender) a Kathryn (Cate Blanchett) jsou manželským párem, jenž se pohybuje na té nejvratší možné půdě – oba partneři pracují pro stejnou instituci. Tráví tedy spolu veškerý čas a soupeří o stejné pozice. To málokdy dělá dobrotu. Tím spíš, že onou institucí je britská vládní agentura zabývající se špionáží na té nejvyšší úrovni. Přesto se zdá, že zrovna tahle dvojice je dokonalo výjimkou, které to spolu šlape způsobem, jaký jim okolí otevřeně závidí.
Příběh se dává do pohybu když George dostává od jiného agenta seznam pěti svých kolegů podezřených z kontrašpionáže – jedním z nich je i jeho žena. Tento agent o pár hodin později náhle umírá na infarkt. George ani nenapadne, že by to mohla být náhoda. Spouští tedy na vlastní pěst operaci s cílem odhalit pachatele a snad upřímně se modlí, že jím nebude jeho manželka. Jakkoliv tomu vše nasvědčuje. George se netají tím, že by pro svou ženu zabíjel. Zároveň ze všeho nejvíc na světě nenávidí lež. Zřejmě pro něj bude těžké se rozhodovat, jestli sloužit jako první vlasti, nebo Kathryn.

Každá vteřina se počítá
Využít prostředí špionáže jako alegorie k partnerskému vztahu není zdaleka nové – v populárním povědomí tento subžánr asi nejvýrazněji zastupují Pan a paní Smithovi. Už proto, že existují už tři různé adaptace tohoto námětu, z nichž tou nejlepší je nespravedlivě přehlédnutý seriál Donalda Glovera z loňského roku. Je cosi intuitivně samozřejmého na tom, že orientovat se ve vztahu má blízko k tomu orientovat se v dravém a nekompromisním světě špionáže, kde každá nevhodně projevená emoce a přiznaná slabina mohou vést k vzájemné likvidaci. Je navíc zábavné tvořit paralely mezi fádními problémy manželského vztahu a vzrušující špionážní akcí.
Operace Black Bag konkrétní předlohu nemá, Stephen Soderbergh a scenárista David Koepp ale využívají toho, že princip takového vyprávění nám není neznámý. Právě to je jednou z věcí, jimiž prokazují svůj cit pro vyprávění. Přesně vědí, které informace musí sdělit, aby byl příběh srozumitelný, a u kterých lze předpokládat předporozumění publika. Ve filmu tak nenajdeme nic, co si můžeme snadno doplnit sami a čím by tedy byla ztráta času se zabývat. Díky tomu je snímek zabalený do krásných 93 minut, v nichž nechybí ani nepřebývá jediný záběr, jediná věta. Vypravěčská elegance je zde skutečně jedním z největších zážitků. Díky ní se na relativně malém prostoru rozvíjí komplexní hra, která má svou vychytralostí možnost vyvolat na tvářích publika spokojený úsměv.
Soderbergh se nepokouší o realismus, jeho příběh je ryze žánrový. Točí se okolo hned tří párů v různě závažném partnerském vztahu, kteří všichni pracují v rozvědce a jsou podezřelí z ústředního zločinu. Když se to takhle napíše, musí to znít strašně přitaženě za vlasy – vážně by mohla být špionážní agentura zaplněná nadrženými individui s krizí středního věku na krku, kteří jsou v podstatě časované bomby co do vytvoření konfliktů zájmu? Tvůrci však dokážou díky svému rozmyslu, ale zároveň udržené nadsázce zajistit, že to dokonale šlape. Příběh je jasně fikční, ale každá z postav má dostatečnou plasticitu, aby působila přesvědčivě. A to je nakonec podstatné, když sledujeme film, který je v první řadě o jejich vztazích.

Ona za to stojí
V samotném středu jsou samozřejmě Kathryn a George. O ní tápeme, jestli se za nedotknutelným charismatem Cate Blanchett skrývá důvěryhodná osoba, kterou je bezpečné milovat. George je pak skvělým protagonistou. Není zcela transparentní – dlouho si nejsme jistí, jestli je jeho proklamovaná oddanost ke Kathryn jen jednou z masek, kterou jako profesionál potřebuje nasadit. Zvlášť když se projevuje extrémně metodicky a chladnokrevně ve vztahu ke každému člověku a problému. Opravdu je jeho manželka tou jedinou výjimkou, a tedy jedinou slabinou? A může to dopadnout jinak, než že toho bude litovat? Soderberghova odpověď na tuhle otázku je velmi uspokojivá a je radost si na ni počkat.
Snímek šlape jak na rovině celku, kdy čekáme na rozhřešení konfliktu, přinejmenším stejně ale i na rovině jednotlivých scén. Soderbergh během vyprávění volí několik zkratek, při nichž relativně rychle přeskočí celé dny, aby si udělal prostor k momentům, při nichž se zastaví a plně věnuje danému okamžiku. Jedna z úvodních scén večeře, kde Goerge rozprostírá svou pavučinu mezi pětici podezřelých, je mistrně napsaná, zahraná, zrežírovaná a sestříhaná. Úžasná ukázka filmařské zručnosti co do budování napětí, ale i humoru. A takových pasáží najdeme ve filmu víc.
Je to zkrátka radost. Film, který působí skoro jednoduše a lehce, ale má blízko k dokonalosti. Respektive k dosažení vrcholu svého potenciálu. Žánrová zábava a zároveň inteligentní vztahová studie. Plus špičkové obsazení, jehož hvězdnost nepůsobí jako gimmick. To vše díky tvůrčímu týmu, který nepodceňuje své publikum a točí zábavný film o dospělých a pro dospělé – což je v dnešní době vzácnější, než by mělo být.
Operace Black Bag (2025)
Steven Soderbergh přináší další nenuceně inteligentní žánrovku plnou přesných hereckých výkonů, kde každý scéna má svůj smysl a každou vybroušenou linku dialogu je radost poslouchat.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: © CinemArt 2025
Operace Black Bag
Black Bag
Thriller / Drama / Romantický
USA, 2025, 93 min
Česká premiéra: 3. 4. 2025, CinemArt
Režie: Steven Soderbergh
Scénář: David Koepp
Kamera: Steven Soderbergh
Hudba: David Holmes
Hrají: Michael Fassbender, Cate Blanchett, Tom Burke, Regé-Jean Page, Naomie Harris, Marisa Abela, Pierce Brosnan, Gustaf Skarsgård, Orli Shuka, Kae Alexander
