Recenze: Julie mlčí je drásavý film o všem, co hrdinka neříká nahlas

Julie mlčí je nenápadným, ale tím působivějším filmem, který si v průběhu minulé festivalové sezóny získával příznačně tichý respekt. Před pár týdny jsme ho mohli zhlédnout i na českém lidskoprávním festivalu Jeden svět, který jinak upřednostňuje dokumentární tvorbu. Debut belgického režiséra Leonarda Van Dijly je sice fikcí, nicméně jde o podnětné cvičení v minimalismu a realismu, v důsledku čehož vyniká závažné téma. Nyní vstupuje do širší distribuce.

Svět se třese

Mladá nadějná tenistka Julie se chystá na zkoušky belgické tenisové asociace, díky jejichž úspěšnému podstoupení by mohla překročit práh profesionální sportovní kariéry. To je sama o sobě situace dost stresující na to, aby bylo pochopitelné, proč se trochu stahuje do sebe, fláká školu, přestává komunikovat s rodinou i přáteli a soustředí se zdánlivě jen na svůj ústřední cíl.

Ještě k tomu ale nejen jejím světem otřese zpráva, že mladá talentovaná sportovkyně z jiné divize jejího týmu spáchala sebevraždu. A trenér Jeremy, který měl obě dívky na starost, je bez vysvětlení odvolán z týmu, což mezi dětmi vyvolává sérii konspirací a podezření. Julie zesnulou dívku neznala, brzy se ale začne zdát, že přinejmenším dospělí mezi nimi vidí silné a znepokojující paralely, v jejichž středu je samozřejmě silný vztah s Jeremym. Zájem trenéra si doposud vysvětlovali skrze výjimečný talent obou sportovkyň, to byla ale dost možná nebezpečná chyba. Snaží se tedy Julii přimět k tomu, aby se o svém vztahu s trenérem otevřeně rozmluvila, ta ale zarytě mlčí.

Pro publikum nebude zvlášť těžké pochopit, co je oním tajemstvím, které Julie skrývá a které přimělo druhou dívku k jejímu tragickému rozhodnutí. V celém filmu ale žádné vysvětlení nepadne nahlas. Herecky debutující Tessa Van den Broeck má stěží pár vět dialogu, sledujeme ji především během její sportovní rutiny a můžeme jen hádat, co se v který okamžik děje uvnitř její mysli.

Sama mezi lidmi

Van Dijly udělal velmi rozumnou volbu, když do této role obsadil neherečku, zato však talentovanou tenistku – páteř výkonu den Broeck spočívá v její soustředěnosti na odvedení fyzického výkonu, který tedy musí být zcela přesvědčivý. Velká část těch informací, o které jako publikum stojíme, se objevuje přinejlepším v náznacích v okamžicích hrdinčiny nepozornosti a snímek tu dost možná záměrně počítá i s naší diváckou projekcí.

Přestože Julie je skoro pořád v kolektivu, obklopená svými kamarády a dospělými, snímku se daří ji dokonale izolovat, takže je často v obraze a prostoru buď sama, nebo v situaci, kdy ostatní příliš nevnímá. Těch několik okamžiků, kdy se alespoň na chvíli otevře, jen podtrhává většinu stopáže, kdy je ponořená do uvažování. Tušíme o čem, ale přesto nevíme, jaké jsou přesně její myšlenky.

Je přesto zcela jasné, proč Julie mlčí. Jedná se o introvertku, která nechce být středem pozornosti, jak se ukazuje, když vyčítá novému trenérovi, že ji přiměl před ostatními demonstrovat vybrané techniky. Zároveň je zjevně stále pod vlivem Jeremyho. Stačí jediné krátké setkání, které navíc vidíme jen v siluetách, abychom její emoce pochopili. Bývalý trenér své oběti ani jedno nevyhrožuje, ani jednou nahlas neřekne, co od ní chce, přesto je zcela jasné, jak pevně ji stále drží ve svých rukách. A jak moc je Julie zmatená ohledně toho, jaký je/má být/nesmí být jejich vzájemný vztah.

Pod vlivem monstra

Julie si ani neuvědomuje, že má strach z Jeremyho, zřejmě věří, že by sama měla průšvih, kdyby pravda vyšla najevo – mocná zbraň násilníků v podobných situací a také odpověď na otázku jejich omlouvačů: „Proč se neozvala dřív?“ Oběti často věří, že budou samy potrestány, nebo přinejmenším, že se daná věc natrvalo stane součástí jejich života. Jako lepší varianta se jeví mlčet a čekat, až to přejde.

Nic z toho ve filmu Julie mlčí nepadne nahlas. Není žádný okamžik, kdy by se objevil příhodný školní psycholog a dal publiku lekci o sexuálním násilí. Jde o vyprávění o všem tom, o čem se tu nemluví nahlas. Počítá se s aktivním publikem, které bude schopné a ochotné si dát dílky skládačky dohromady a vyplnit prázdné mezery. Zároveň ale nechybí nic, co je potřeba k pochopení. Už titul snímku je prvním postrčením směrem, ze kterého k příběhu přistoupit.

Reakce publika na snímek jsou málokdy středové. Buď jde pro diváky a divačky o silný a strhující zážitek, nebo zcela vyprázdněnou podívanou, která zavádí filmový minimalismus za únosnou mez. Tady najdete jednoznačné zastání, i když se rozhodně hodí vědět, na co do kina jdete. Není to typ filmu, který by se po zhlédnutí nadšení učitelé rozhodli pouštět dětem ve školách. Nenabízí didaktické vysvětlení situace ani nepodává jasný návod, jak postupovat. Jedná se ale o zdrcující ilustraci toho, v jakém stavu se může octnout zmatená a nejistá oběť zločinu.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: © Artcam 2025

Julie mlčí
Julie zwijgt
Drama
Belgie / Švédsko, 2024, 97 min
Premiéra: 10. 4. 2025 Artcam
Režie: Leonardo Van Dijl
Scénář: Leonardo Van Dijl, Ruth Becquart
Kamera: Nicolas Karakatsanis
Hudba: Caroline Shaw
Hrají: Tessa Van den Broeck, Koen De Bouw, Ruth Becquart, Tijmen Govaerts, Claire Bodson, Laurent Caron