Lidstvo má z nějakého důvodu nepřekonatelnou tendenci cpát se na místa, kde nemá co dělat. Mořské dno pokrývá asi 32 000 kilometrů čtverečních potrubí a k jejich údržbám a opravám sestupují do nezměrného tlaku, zimy a tmy specializovaní potápěči v mohutných skafandrech, kteří předtím několik dní tráví v komorách saturujících jejich krevní oběh směsí plynů. Dělají jednu z nejnebezpečnějších prací na světě, srovnatelnou snad jen s astronautikou, abychom doma měli teplo a světlo. Snadno si představit, že se při takovém sestupu může snadno něco pokazit.
Režisér Alex Parkinson v Posledním nádechu adaptuje vlastní, šest let starý, stejnojmenný dokument, ve kterém mrazivý příběh hrdinných potápěčů už jednou odvyprávěl. A proč ne. Tohle pracovní prostředí je samo o sobě fascinující, ve filmech v podstatě neprozkoumané, a skutečné příběhy o hrdinství obyčejných chlápků jsou možná trochu šablonovitou, ale dost vděčnou látkou. A navíc neobsadil Marka Wahlberga, který si zřejmě vytyčil zahrát si hlavní roli v každičkém z nich, takže už za to si projekt zaslouží plusový bod.
V roli tří profíků, kteří se v roce 2012 vydali do Severního moře opravit plynovodní trubku v hloubce zhruba sto metrů, se místo toho objevují Simu Liu, Woody Harrelson a neokoukaný Finn Cole jako ústřední hrdina Chris Lemons. Co začalo jako rutinní ponor, se naneštěstí zvrhlo ve spiknutí všech živlů. Došlo k selhání dynamického pozičního systému podpůrné lodi, což způsobilo její odchýlení a následné přetržení Lemonsova kabelu, který mu zajišťoval přísun dýchací směsi, tepla a komunikaci.
Mladý potápěč tak zůstal uvězněn v hloubce skoro 100 metrů bez světla a s omezenou zásobou kyslíku. Silný vítr a proudy unášely loď dál a dál, zatímco jeho kolegové horečně pracovali na tom, aby ho dostali zpět do bezpečí.
Pozor, spoiler!
Lemons přežil přibližně 35 minut bez kyslíku, což lékaři považují za zázrak. Jeho přežití umožnila kombinace faktorů – extrémně nízká teplota vody zpomalila jeho tep, metabolismus a snížila spotřebu kyslíku, a roli nepochybně sehrál i několikadenní pobyt v komoře saturované kyslíkem. Když ho kolegové dostali zpět do dekompresní komory, rychlá resuscitace ho překvapivě vrátila k životu bez jakýchkoliv trvalých následků. Dokonce se po pár měsících vrátil s kolegy na místo práci dokončit.
Jde to i postaru?
Při sledování Posledního nádechu se nepřekvapivě derou na mysl tematicky spřízněné bijáky jako Deepwater Horizon nebo Třináct životů. Pokud vás baví dramata o velkých činech obyčejných lidí, film vás určitě nezklame. Určitě tomu pomáhá snaha o maximální autenticitu zachycení potápěčské práce – režisér nezapře své dokumentární kořeny, rozhoupané filmové záběry z paluby kombinuje s technickými snímky z bezpečnostních kamer a kamer na helmách potápěčů, a dokonce se natáčelo opravdu v Severním moři a na stejné lodi, kde k nehodě před třinácti lety došlo. Účastníci mise navíc u filmu dozorovali jako odborní poradci.
Díky tomu ani nevadí, jak přímočarý příběh je. Poslední nádech ukazuje, že nepotřebujeme krakeny nebo megalodony, abychom se u příběhu na dně moře o postavy báli. Nestaví na blyštivých akčních scénách ani jiných berličkách, ale věří, že samotný příběh je natolik strhující, že nepotřebuje přehánět. A je tomu tak. Nechává své hrdiny jednoduše pracovat v klaustrofobickém světě ventilů, pák a obřích strojů a spoléhá na to, že atmosféra a fascinující prostředí potápěčské práce udrží diváckou pozornost. I bez osudné záchranné akce, při níž budete spolu s jejími aktéry tajit dech, by film stál za vidění – právě díky své staromilské civilnosti, střídmosti a schopnosti nechat příběh mluvit za sebe.
V tomhle kontextu je trochu škoda uspěchaného závěru, který příběh svých hrdinů dopoví pomocí tradičních textových titulků a nese se v romanticky odlehčeném tónu. K do té doby tak názornému a věcnému vyprávění taková tečka moc nesedí. Předchozích 80 minut stopáže se vám ale z hlavy jen tak nevypláchne, a to se počítá.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Poslední nádech (2025)
Poslední nádech je poutavou rekonstrukcí skutečné události, která díky až dokumentární autenticitě vtahuje diváka do drsné reality hlubinného potápění, jedné z nejnebezpečnějších profesí na světě. Režisér využívá kombinaci filmových záběrů, technických kamerových záznamů i autentických lokací. Výsledkem je obstojný thriller o boji s časem a nemilosrdnými podmínkami oceánu a jímavý pohled na extrémní fyzické i psychické limity člověka.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Bontonfilm © 2025
The Last Breath
Poslední nádech
Drama / Thriller
Velká Británie / USA, 2025, 92 min
Premiéra: 20. 3. 2025 Bontonfilm
Režie: Alex Parkinson
Scénář: Mitchell LaFortune, Alex Parkinson, David Brooks
Kamera: Nick Remy Matthews
Hudba: Paul Leonard-Morgan
Hrají: Woody Harrelson, Simu Liu, Finn Cole, Cliff Curtis, MyAnna Buring, Mark Bonnar, Josef Altin, Bobby Rainsbury
