Novokain: Jack Quaid v akční komedii necítí bolest, vy ale ano (recenze)

„Everybody hurts…“ line se příznačně ozve z reproduktoru v úvodních vteřinách filmu Novokain. Jeho hrdina Nate Caine, na první pohled obyčejný třicetiletý chlápek od vedle, se zrovna chystá strávit několik desítek minut v zácpě na cestě do banky, kde pracuje. Netuší, že ho nečeká další den plný stereotypu, ale že mu život chystá pěkný pár pořádných ran. Naštěstí má jednu zajímavou genetickou vadu – absolutně necítí bolest.

Opravdová bolest

Tohoto nebožáka, který v průběhu Novokainu přijde o nehty, dostane šípem do kolena nebo si třeba nechá dozlatova ufritovat ruku v čínské restauraci, hraje Jack Quaid, sympaťák, který talent podědil po mamince Meg Ryan a tátovi Dennisi Quaidovi. Má čich na zábavné projekty, ať už jde o seriálovou bandu, rebootovaný Vřískot nebo nedávného Společníka, bohužel ale dosud neměl příležitost se herecky projevit mimo dvě prověřené polohy – buď hraje naivního dobráka, nebo hajzlíka, který se tak jen tváří. Ani tentokrát tomu není jinak.

Myšlenka, že se někdo narodí bez schopnosti cítit bolest, zní určitě lákavě. Evoluce ale věděla, proč nám to dělá, a nepříjemné vjemy jsou jejím varovným systémem a ochranou před újmou. Necitlivost k ní z vás tedy nedělá nezničitelného superhrdinu, spíš neustále obezřetného hypochondra, který si u žvýkání koláče může nedopatřením uhryznout jazyk a zjistit to až ve chvíli, kdy kromě třešní polyká spoustu krve. Scenárista Novokainu, hororovou tvorbou protřelý Lars Jacobson, v úvodní třetině filmu s tímto faktem zajímavě pracuje a Natea nám představuje jako neurotika přijímajícího výhradně tekutou stravu. Bohužel tenhle definující rys ve zbytku filmu mizí.

Vrozená necitlivost k bolesti (CIP) není výmysl scenáristy. Tahle vzácná genetická porucha způsobená mutacemi v genech postihuje jen několik stovek lidí na světě a stejně jako ve filmu je paradoxně nebezpečná.

Novokain je bezpochyby zábavnější, nápaditější i povšechně kvalitnější než nedávný remake Vrány, strukturou s ním toho ale má překvapivě dost společného. I tady těžce zkoušený hrdina potkává lásku svého života a my v prvních desítkách minut sledujeme prohlubování jejich vztahu za místy trochu zvláštních dialogů. A i tady s řevem hrdina pouští z klece své vnitřní démony, když se jeho vyvolená připlete do ošklivé situace zahrnující ozbrojené gaunery.

Krátce poté, co se Nate zamiluje do roztomilé kolegyně v podání Amber Midthunder, ji totiž unese trojice ozbrojených kriminálníků. A protože policie během předvánočních svátků nemá strážníky nazbyt, nezbývá mu než se ji pokusit zachránit sám.

Když už, tak už!

Je-li středobodem filmu hrdina, kterého nic nebolí, možná očekáváte ujetou grotesku, kde na logice absolutně nezáleží. Klidně by mohl vybouchnout celý dům – a on by si jen oprášil trochu popela z ramene a s očouzeným obličejem odešel po svých. Ve finále Sám doma, které se v Novokainu ostatně zmiňuje, to přece funguje. Když Kevin mrskne na Harryho ze střechy cihlu, obličej se mu nerozprskne v třešňový koláč s kousky mozku a lebky, ale legračně se na něj obtiskne. Dva roky stará Šílená noc pak tenhle koncept pro odrostlé diváky eRkově opepřila, zábavná nadsázka jejího násilí ale byla pořád patrná. Novokain se taky nebojí absurdního násilí a komických reakcí na něj. Obojí ale vsazuje do realisticky stylizovaného prostředí a ve výsledku jako by tedy nevěděl, jakým filmem vlastně chce být.

Scénář si evidentně neláme hlavu se zjevnými nesmysly, protože jde přece o akční zábavu, u které díry v logice nemá smysl řešit. A ano, nad pozoruhodným chováním záporáckého gangu i zábavně vyhořelých policajtů ještě rádi mávnete rukou. Větší problém ale spočívá v nedotaženosti samotného ústředního konceptu. Film nám nejdřív představí Natea jako člověka, který se kvůli své necitlivosti úzkostlivě stará o vlastní tělo, ale vzápětí bez mrknutí oka přejde vytržený nehet i řemdih mezi lopatkami. Scénář nám sice vysvětluje, že absence bolesti neznamená absenci následků pro lidské tělo, ale pak tuhle premisu sám podkopává – a v tu chvíli nemohou mít tvůrci divákům za zlé, když si začnou klást otázky o tom, zda by hrdina neměl dávno vykrvácet, dostat sepsi nebo aspoň malou sněť.

Je to rušivý nesoulad v charakterizaci protagonisty i pojetí jeho světa, takže výsledek není groteskní akční komedií ani realistickým thrillerem, ale nesourodou směsicí obojího. Ujetější třeskutost by mu slušela víc – stejně jako větší odvaha plně rozvinout svůj ústřední nápad. Samozřejmě platí, že kdyby hrdina neodešel z první rvačky po svých, nebylo by na co koukat, ale i tak by bylo fajn, kdyby scénář ctil vlastní pravidla po celou stopáž.

Název filmu je slovní hříčka kombinující jméno hrdiny a označení anestetika, které se používá k dočasnému znecitlivění tkání při lékařských zákrocích. Funguje tak, že blokuje přenos nervových signálů, čímž zabraňuje vnímání bolesti.

Punishera máme doma

Scénář Novokainu je bezesporu přiblblý; je jako kámoš, který něco tvrdí, sám se ale podle toho nechová. Neznamená to ale, že byste si s ním nezašli na jedno. Akce tu sama o sobě není špatná a několikrát se u ní přistihnete, že bolestivé grimasy a syčení obstaráváte za hrdinu vy sami. Momenty, kdy si Nate kupříkladu do kloubů zaráží skleněné střepy, aby měl lepší páru, jsou rozhodně zábavným zpestřením. Podobně ani scéně brutálního mučení, v níž nebožák přivázaný k židli znuděně pokukuje na hodinky, nejde upřít zábavnost. Jen škoda, že když už u ní musíte tak razantně vypínat mozek, odměnou není ještě kreativnější, přehnanější a šílenější jízda.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2025

Novocaine
Novokain
Akční / Thriller / Komedie
USA, 2025, 110 min
Premiéra: 20. 3. 2025 CinemArt
Režie: Dan Berk, Robert Olsen
Scénář: Lars Jacobson
Kamera: Jacques Jouffret
Hudba: Lorne Balfe, Andrew Kawczynski
Hrají: Jack Quaid, Amber Midthunder, Betty Gabriel, Jacob Batalon, Matt Walsh, Ray Nicholson, Evan Hengst, Conrad Kemp, DeVille Vannik, Craig Jackson, Lou Beatty Jr.