Režisér a komiksový autor Jan Saska na sebe nepřestává upozorňovat na české i mezinárodní scéně. Jeho bakalářský absolventský film Happy End před lety zaujal diváky v Cannes a nechybělo mnoho, aby zabojoval i o Oscara za nejlepší krátký animovaný film. Vypráví přitom o traktoristech a opilých myslivcích, a jeho novější film, Hurikán, zase o hromotlukovi vydávajícím se pro čerstvý sud piva napříč divokým Žižkovem. Přesto se dočkal úspěchu na festivalu v Sundance. Čím to je, že tak bytostně české náměty baví diváky z celého světa? A proč oba snímky dělí dlouhých devět let, když trvají jen několik málo minut? Dá se vůbec krátkometrážním filmem uživit? Nejen o tom jsme si při příležitosti uvedení jeho filmu na 19. ročníku festivalu Pragueshorts s režisérem povídali. Rozhovor vám přinášíme ve zkrácené podobě jako text i v plném znění jako podcast.
V čem Hurikánovi vyhovuje krátkometrážní formát? Odpovídá tím obecným výhodám a nevýhodám formátu?
Krátkometrážní formát si vyžádal už fakt, že jde o můj debut po škole. Je to první film, který jsem dělal s celým štábem a s podporou, kterou jsme dostali od státního fondu a v rámci koprodukcí. Byla to velká neznámá, takže jsme se rozhodli pro menší riziko. Kdyby něco začalo selhávat, bylo jednodušší s tím něco udělat. U celovečerního filmu už by to byl větší problém, tam je potřeba mít zkušenosti.
Jaká je vlastně ekonomika a rentabilita krátkometrážních filmů? Přeci jen jde o niche, spíše festivalovou záležitost.
To je spíš otázka na producenty, ale pokusím se odpovědět. Krátký film nemá komerční slot v kinech. My jsme rádi, že se nám občas podaří dostat film do kina, třeba na festivalu Pragueshorts, nebo že ho nasadila distribuce Artcam před filmem Ty krávo. To jsou naše drobné radosti, jinak je to smutný aspekt krátkých filmů. Návratnost není reálná, ani pokud film vyhrává festivaly nebo se dostane na VOD platformy. Krátký film je spíše laboratoř pro budoucnost, kde se režisér učí, než aby to bylo komerčně úspěšné.
Hurikán aktuálně bojuje v národní soutěži festivalu Pragueshorts.
Projekce najdete tady.
S nadsázkou by se dalo říct, že vám minuta filmu trvala rok. Proč vlastně produkce Hurikána zabrala tak dlouhou dobu?
Animace je náročná na čas, i s technologickými pokroky. Čím kvalitnější je animace, tím víc času to zabere. Každý snímek je třeba animovat ručně, i když počítač pomáhá. Frekvence je běžně dvacet čtyři snímků za sekundu, my jsme dokonce v průměru měli jen dvanáct. Každý krok – storyboard, animatika, layouty, animace, čištění, barvení, compositing a postprodukce – ale vyžaduje spoustu času a práce. A to vše je třeba udělat na každém framu.
Animace Hurikána je zároveň velmi stylizovaná i fyzická. Vybírali jste animační styl na míru obsahu a třeba i akčním scénám, nebo přišel první námět a pak se k němu hledala vhodná forma?
Se scénáristou Vaškem Haškem jsme měli v úmyslu od začátku udělat žánrový film, mix žánrů, s akčními scénami. Od začátku jsem věděl, že ve filmu chci slapstick, honičku s policií a rvačku v baru, chtěli jsme ale, aby působily v žižkovských kulisách uvěřitelně. Animační styl, odkazující k japonské škole 90. let, jsme tomu přizpůsobili. Černobílé pojetí vychází z toho, že Hurikán je původně komiksová postava, která měla černobílý vzhled, podobně jako noirové filmy. Noirová estetika koncepčně sedí i na náš příběh, protože se točí kolem ztracených postav na okraji společnosti, ztracených ve městě i samy v sobě.
Ve svých filmech se věnujete výsostně českým tématům, setkávají se ale s velkými ohlasy v zahraničí. Za předchozí film, Happy End, jste byl dokonce nominován na Oscara, hrají vás v Cannes nebo na Sundance. Čím to podle vás je, že se vám daří takhle rezonovat se světovým publikem?
U Happy Endu to byl šťastně trefený mix mnoha náhod, který jsme později zanalyzovali a u Hurikána jsme se už snažili o něco podobného vědomě. Happy End byl adaptací vtipu, která už obsahovala mnoho univerzálních prvků, jako je esteticky podmanivá atmosféra mlhavého podzimu na venkově, jak si ji pamatuju z dětství. Navíc je beze slov, což se ukázalo jako výhoda, protože když je film bez dialogů, nejsou třeba titulky, což usnadňuje přístupnost. I v Hurikánovi jsou některé univerzální motivy. I když je film založený na české kultuře, příběh o ztracených postavách je něco, co se může týkat kohokoli a kdekoli.
Čím vás tak fascinuje výčepní kultura a svérázové v tílku s gothajem na tácku?
Je to prostředí, které je autentické. Když jedu do jiného města, rád navštívím něco místního, jiného než v Praze. V Praze už ty místa zanikají, ale mám rád lidové jídelny a různá místa, která mají svůj vlastní charakter. I když komunistická historie byla těžká, vytvořila se tu nějaká kapsle, která odolávala vlivům zvenčí. Mám rád, jak tato místa stále mají svou estetiku a identitu.
„Posloucháte Totalfilm Podcast“
Náš podcast najdete ve všech oblíbených podcastových aplikacích, vybrané epizody i na našem YouTube. Kromě rozhovorů s českými i zahraničními tvůrci a herci v něm najdete i audio verze recenzí očekávaných premiér nebo pravidelná shrnutí filmových a televizních novinek.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Sundance Film Festival, Maur Film, Pragueshorts © 2025
