Americká distribuční společnost NEON marketing umí, a velebené studio A24 v nich nepochybně v posledních letech vidí nepříjemnou konkurenci. Pořádný hype tak vzbudil třeba loňským hororem Longlegs a nedávno i trailerem na Opici, novou adaptaci Stephena Kinga od stejného režiséra. Po pouhých třech dnech od svého uvedení s více než sto miliony zhlédnutí napříč platformami a zejména díky TikToku šlo o nejúspěšnější ukázku na nezávislý horor v historii. Lákala ale diváky na do kin na dobrý film?
Zase ten King
Původní osmdesátková povídka vypráví o zlovolné hrající opici, za mořem klasické a rozšířené hračce, která má v popkultuře své pevné místo a vybavit si ji můžete třeba ze třetího Toy Story nebo památně i z filmových Simpsonů. V textu Stephena Kinga pochopitelně plní o něco děsivější úlohu. Kdykoli totiž ta malá mrcha třískne do bubínku, přichází smrt a zoufalství, a hrdiny, dvojčata Billa a Hala, pronásleduje už od dětství. Poměrně přímočaře působící námět se v předloze odkazuje k dílům Edgara Allana Poea a nese s sebou zajímavé debaty o skutečné povaze zla ztělesněného ve šklebící se hračce. Tvůrci filmové adaptace pod producentským vedením hororového guru Jamese Wana ale k látce přistoupili trošku jinak.
„Někdo ve spánku, někdo v panice a s křikem“
Osgood Perkins, podepsaný už pod originální loňskou žánrovkou Longlegs, má horor doslova v rodině. Jeho otec, představitel psychopata Normana Batese v legendárním Psychu, zemřel na AIDS a maminka byla jednou z pasažérek unesených letadel 11. září 2001. Šílená úmrtí tedy pro padesátiletého filmaře nejsou ničím neznámým. Katarzi v uvědomění prostého faktu, že zubatá si jednou přijde pro nás všechny, se rozhodl černohumorně promítnout jako hlavní téma právě do adaptace Opice.
Výsledek si z původní povídky bere jen základní premisu. Tradiční přísady děl nejadaptovanějšího autora historie, jako oblíbené prostředí Nové Anglie, nemilosrdní středoškolští šikanátoři a prokletý předmět v srdci zápletky, samozřejmě chybět nemůžou. Scénář je ale přihazuje do hrnce, kde se už předtím povařila Anabelle, Řada nešťastných příhod a hlavně Nezvratný osud.
Smát se smrti, umřít smíchem
Patrně nejvýrazněji si z Opice asi zapamatujete šťavnaté popravy postav, které po každém úderu rozšklebené hračky padají jako mouchy. Ať už jejich život přetne roj vos, nesoustředěný japonský šéfkuchař, bowlingová koule nebo stádo divokých koní, pod jejichž kopyty se z nebožáka ve spacáku v mžiku stane rozdrobený malinový koláč, gore filmu se pravděpodobně rychle zařadí mezi to nejsadističtější a nejpraštěnější, co jste kdy viděli.
Opice dovede být úchylně zábavná, zvlášť když si kromě fatalit samotných můžete užívat i předehru a podobně jako ve zmíněném Nezvratném osudu čekat, odkud smrtelná rána nakonec přijde. Řetězce osudových událostí, počínající například myším přehryznutím nataženého špagátu a končící střevem nataženým přes celé starožitnictví, tu jsou hrdě a nepokrytě groteskní a nadsázka celého pojetí obrovská. Skon náhodné vedlejší postavy je v Opici podobně vycizelovaný jako poprava nebohého Grigorije Jefimoviče Rasputina, kterého léta páně 1916 nechali ruští šlechtici otrávit, několikrát zastřelit, utopit a vykastrovat.
Vzhledem k tragické rodinné historii režisérovi jeho uvolněný nihilismus a schopnost dívat se na koloběh života s tak nenuceným nadhledem nejde nepřát. Pokus pojmout nový horor v souladu s tím jako černou komedii o tom, že všichni umřeme a můžeme se tomu maximálně chechtat, pak byl bezpochyby originální. Ale vyšel tak napůl. Výsledek je pořádný tonální mišmaš, kterému by kromě lepšího balancu humoru, děsu a ústředních myšlenek prospělo i vyváženější tempo. Po výtečné první třetině totiž filmu přeci jen spadne řetěz a poté má co dělat, aby se z něj nestal pouhý řetězec sice zábavných, ale kapku repetitivních killů. Na samém konci už jen nechápavě vrtíte hlavou, co se to na plátně proboha děje.
Forma nad obsahem
Pomohly by i zajímavější postavy se zajímavějšími vztahy. Theo James v hlavní dvojroli se herecky snaží, podat zapamatovatelný výkon mu ale scénář příliš nepomáhá. Potěší alespoň Tatiana Maslany v roli hrdinovy maminky, a režisér je evidentně s jejich spoluprací taky spokojen, protože už s herečkou připravuje svůj další projekt, horor Keeper. A Elijah Wood? Jako by sem na skok zabloudil z komedie bratří Coenů.
Perkinsovi každopádně upřít nelze to, jaký jeho horory mají výtvarný šmrnc. Opice sice vypadá o něco zaměnitelněji než Longlegs, snad i proto, že se nemůže na rozdíl od něj opřít o výraznou retro stylizaci, a z některých smrťáků kromě hektolitrů kečupu proudem tryskají i pixely. Díky řadě audiovizuálních nápadů se na ni ale přesto kouká velmi hezky. A to i doslova, protože ústřední démonickou hračku tvůrci zpracovali perfektně. Místy vypadá směšně a nevinně, většinou ale z jejích vytřeštěných očí a šklebu efektně mrazí.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Opice (2025)
Opice si zaslouží pozornost už kvůli tomu, že místo tradičního hororu jde spíš o hodně černou, nihilistickou komedii o tom, že umřeme všichni. Někdo v klidu a ve spánku, někdo s křikem a v plamenech. A můžeme se tomu leda smát. U tak bizarních a přepálených smrtí, které jak na běžícím páse servíruje tenhle film, se nesmát nejde.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: NEON, Bontonfilm © 2025
Opice
Monkey
Horor / Komedie
USA, 2025, 98 min
Režie: Osgood Perkins
Předloha: Stephen King (povídka)
Scénář: Osgood Perkins
Kamera: Nico Aguilar
Hudba: Edo Van Breemen
Hrají: Theo James, Elijah Wood, Tatiana Maslany, Sarah Levy, Laura Mennell, Osgood Perkins, Christian Convery, Colin O’Brien, Nicco Del Rio, Rohan Campbell
