Ceny evropské filmové akademie se nesly ve znamení muzikálové kriminální komedie Emilia Pérez. Snímek filmařského matadora Jacquese Audiarda si odnesl pět sošek, včetně těch nejdůležitějších. Slavnostní večer ve švýcarském Lucernu odrážel i nespokojenost přítomných umělců se světovým děním.
Boss má nový cíl
Divoký snímek Emilia Pérez o mafiánském bossovi, který se rozhodne pověsit své řemeslo na hřebík a uchýlit se k genderově afirmativním zákrokům, lidově řečeno se rozhodne stát ženou, si důležité sošky odnesl už z Toronta a především Cannes. Není tedy velkým překvapením, že učaroval i evropským akademikům. Do českých kin snímek uvede Aerofilms 13. února 2025.
Krom trofeje za nejlepší film si Jacques Audiard odnesl individuální cenu za režii a scénář, Juliette Welfling podle hlasujících předvedla nejlepší střih a španělská herečka Karla Sofía Gascón předvedla výkon roku 2024. Pro Gascón, jež strávila dosavadní kariéru především v telenovelách, se jistě jedná o nečekaný kariérní skok. Ve filmu jí sekundují mezinárodně známější Zoe Saldana a Selena Gomez, přesto právě ona utkvěla v paměti nejvíc.
Nejlepším hercem se stal celovečerně debutující třiadvacetiletý guinejsko-francouzský Abou Sangare, který rovněž zopakoval svůj úspěch z Cannes. Ve filmu Sulejmanův příběh ztvárnil afrického utečence, který se chystá na konečný pohovor žadatele o azyl, necítí se na to ale připravený. Vzpomíná tedy na svůj životní příběh a dlouhou cestu, kterou má za sebou.
Ikony u mikrofonu
Animovaným počinem roku se stala mezinárodní koprodukce lotyšského režiséra Gintse Zilbalodisa s názvem Kočičí odysea, jistě díky své schopnosti nabídnout film, který má stejnou šanci oslovit děti i dospělé. Objevem roku byli vyhlášeni tvůrci norského dramatu Armand, jež zastoupil režisér a scenárista Halfdan Ullmann Tøndel. Jedná se o nepříjemné drama střetu matek dvou šestiletých dětí, mezi nimiž mělo dojít k nepřípustnému kontaktu.
Bez povšimnutí neskončila ani Substance, kterou nejspíš málokdo považuje za evropský film, při pohledu na jména za kamerou a finanční zázemí projektu o tom ale není pochyb. Snímek si odnesl ceny za vizuální efekty a kameru.
Za celoživotní přínos byli oceněny dvě ikonické osobnosti. Herečka Isabella Rossellini, dcera Ingrid Bergman a Roberta Rosselliniho, vždy kráčela ve stínu svých rodičů, jejich odkazu ale zvládla dostát. Režisér Wim Wenders pak patří mezi režijní giganty, navíc dvacet let evropským akademikům předsedal jako prezident.
Nejlepším dokumentem se stala Žádná jiná země vznikající v palestinsko-norské koprodukci. Mladý palestinský aktivista Basel Adra už roky sleduje trvající ilegální okupaci palestinského území a postupnou snahu izraelské vlády vysídlovat místní obyvatele. Snímek vznikal ve spolupráci palestinských a izraelských aktivistů a jeho ocenění v této době jistě není bezvýznamné. Stejně jako skutečnost, že hlavní cenu večera za nejlepší film předávala palestinsko-francouzská herečka Hiam Abbass.
Bez politiky to nejde
Do večera nevyhnutelně zasáhla politika. Wim Wenders si neváhal rýpnout do znovuzvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a palestinští filmaři připomněli bezútěšnou situaci utrpení civilistů v Gaze.
Možná se ozve běžná výtka, že politika na podobné ceny nepatří. Protiargumentem musí být, že politika je ve skutečnosti jediný důvod, proč jakékoliv umělecké ceny existují. Určovat nejlepší film je absurdní a nikdo si doopravdy nemyslí, že jakákoliv instituce může vygenerovat seznam objektivně nejlepších uměleckých děl. Cílem je spíš snaha o podtržení hodnot, které dané uskupení považuje za důležité, skrz něž se podle něj kinematografie legitimizuje jako důležitá a hodná respektu. Ať už ve smyslu produkčním a komerčním, nebo ideovém a společenském.
Evropské filmové ceny bývají občas nazývány „Evropskými Oscary“, přesto mají několik zásadních rozdílů. Oscary si filmaři rozdávají v kontextu dravého amerického komerčního průmyslu, Evropané se schází v kontextu veřejných grantů a státní podpory hodnotného umění. Kde Američané podtrhávají mohutnost a sílu zábavního průmyslu, tam Evropané oslavují to, že přes všechnu křehkost a nejistotu se daří produkovat hodnotná díla. Proto je také možné, že neznámý třiadvacetiletý debutant uzme výhru Ralphu Fiennesovi – to by se na Oscarech nestalo.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: © archiv, EFA, Film Europe, Aerofilms 2024
Nejlepší film
Emilia Pérez
Nejlepší režie
Jacques Audiard (Emilia Pérez)Nejlepší herec
Abou Sangare (Sulejmanův příběh)Nejlepší herečka
Karla Sofía Gascón (Emilia Pérez)Nejlepší animovaný film
Kočičí odyseaNejlepší dokument
Žádná jiná zeměObjev roku
ArmandNejlepší krátkometrážní film
Člověk, který nemohl mlčetNejlepší scénář
Jacques Audiard (Emilia Pérez)Nejlepší kamera
Benjamin Kračun (Substance)Nejlepší střih
Juliette Welfling (Emilia Pérez)Nejlepší výprava
Jagna Dobesz (Dívka s jehlicí)Nejlepší kostýmy
Tanja Hausner (V osidlech ďábla)Nejlepší masky
Evalotte Oosterop (Když se světlo zlomí)Nejlepší hudba
Frederikke Hoffmeier (Dívka s jehlicí)Nejlepší zvuk
Sulejmanův příběhNejlepší vizuální efekty
SubstanceCena mladých diváků
Pozoruhodný život IbelinůvCena evropských univerzit
Tři kilometry od konce světaNejlepší koprodukce – Cena Eurimages
Labina MitevskaCena za přínos světovému filmu
Isabella RosselliniCena za celoživotní přínos
Wim Wenders