Čarodějka dovoluje vzpomenout na zlatou éru Hollywoodu (recenze)

Hledat důvody, proč je padouch ve skutečnosti tragickým antihrdinou, už je trochu klišé. To bychom ale neměli vytýkat muzikálovému fenoménu Wicked, alias Čarodějky. Broadwayský hit z roku 2004 ani jeho zásadně temnější literární předloha z roku 1995 sice s touto myšlenkou nepřišly (tradičně ji stopujeme k Johnu Miltonovi a jeho biblickému fan fiction Ztracený ráj), rozhodně ji ale právě tato díla zpopularizovala v kontextu dnešní mainstreamové kultury. Filmová adaptace prvního aktu nejúspěšnější jevištní show tohoto století si tedy rozhodně zaslouží pozornost. Naštěstí nejen z principu.

Zabít, zabít, ZABÍT!!!

Čaroděj ze země Oz z roku 1939 má v americkém kánonu podobnou roli jako u nás Tři oříšky pro Popelku. Za mořem tedy každý zná zkaženou zlou čarodějnici ze západu, která se ze ztracené Dorotky snaží vymámit kouzelné rubínové střevíčky. Dívka z Kansasu svou nemesis po sérii dobrodružství poráží, když ji náhodou poleje vědrem vody, načež se zelená ježibaba s křikem rozpustí.

Právě v tento okamžik začíná broadwayská Čarodějka. Ve své růžové bublině přilétá vždy perfektní Glinda, aby potvrdila radostnou zprávu a země Oz mohla propuknout v nadšenou oslavu. Zkažená čarodějnice je mrtvá! Jak ale radovánky pokračují, začíná působit extáze davu poněkud nepatřičně, nepříjemně a až agresivně. A Glinda, jakkoliv se snaží udržet fasádu bezbřehé benevolence, bezděky projevuje pochyby.

Na přání obyvatel přesto zapaluje obří slaměnou sochu ztělesňující čarodějnici, okrášlenou nápisem ZABÍT! (kterou měli místní zřejmě za rohem už nějakou dobu přichystanou), a nám začíná být jasné, že tady něco nehraje. Kdosi z davu vykřikne směrem ke Glindě: „Prý jste dřív byly kamarádky?!“ Skvělá záminka k tomu, aby se zamlžil obraz a my mohli cestovat pár let do minulosti.

Růžová vs. zelená

Sledujeme dokonalou Glindu v podání Ariany Grande, jak se na kouzelnické škole ocitá proti své vůli na pokoji s vyvrhelkou Elphebou s tváří Cynthie Erivo. „Elfie“ se narodila od hlavy k patě zelená, což z ní vždy dělalo terč posměchu a vedlo k určité zahořklosti. Přes počáteční nedůvěru hraničící s oboustranným odporem se přesto z obou mladých žen stávají přítelkyně.

Jenže tu je jeden velký problém. Glinda to možná umí s lidmi a každý ji miluje, nemá však pražádný magický talent, který je v tuto chvíli v zemi Oz nesmírně vzácný. V Elphebě oproti tomu dříme obrovská moc, která je navázaná na její vnitřní hněv. Doufá, že se jako nejmocnější (a možná jediná) čarodějka své generace zalíbí Čaroději, ultimátnímu božskému vládci celé země, s jehož pomocí bude moct vyřešit všechny společenské problémy. Předně rostoucí útisk mluvících zvířat. Jak ale víme, Elphebu čeká nevyhnutelně zjištění, že Čaroděj je podvodník bez skutečných schopností, tolik víme už z původní pohádky. Jak na tuhle zradu zareaguje? A jak na ni zareaguje Glinda, jejíž „public relations“ talent má k Čarodějově sociálnímu inženýrství dost blízko?

Nelamte si hlavu

Broadwayské Čarodějnici se vždy vytýkalo, že nepříjemně rozmělňuje a zjednodušuje komplikovanou předlohu z 90. let, která se věnuje mnoha komplikovaným otázkám ohledně sebeurčení i nebezpečí propagandy a fašizmu. Přesto je především v druhém aktu prakticky neusledovatelná. Tím se asi budeme plně trápit příští rok touhle dobou, během premiéry druhého dílu. Jednička zatím dějově relativně drží pohromadě, byť je rozhodně pravda, že obzvlášť pro publikum neznalé 125 let dlouhé tradice tohoto příběhu bude možná lepší přistoupit na logiku jevištního vystoupení: Těšit se z hudby, tance a zpěvu a možná trochu hodit za hlavu logiku toho, co se děje.

Ne že by bylo nemožné se v prvním Wicked zorientovat, je však třeba myslet na to, že vyprávění není koncipováno s důrazem na srozumitelnost – důležitější je přetavit příběh do podoby série hudebních výstupů, které se „nějak propojí“. Rozdělení na dva filmy tvůrcům umožňuje ubránit se další redukci, dokonce mohou srozumitelnost trochu zlepšit, i tak bychom však neměli zapomínat důvod, proč sedíme v kině. Jím není vyslechnout stať o nebezpečí nástupu totalitární moci, ale ikonický riff ÓAOAÓ na konci Defying Gravity. Dostaneme ho.

Jako muzikál funguje Wicked více než uspokojivě. Staromilci by možná ocenili pomalejší střih, který by dopřál tanečníkům ukázat víc syrového talentu, ale co naplat, Fred Astaire už Hollywoodu nějakou dobu nevelí. Režie Jona M. Chu se nese ve znamení dravosti a jen volné kontinuity, snad aby v co největší míře zužitkoval možnosti filmového média i při zachování jevištního přístupu k choreografii.

Grande a Erivo jsou samozřejmě maximálně kompetentní zpěvačky a své úlohy ztvárňují bez chyby. Jonathan Bailey coby potenciální nápadník obou dam dostane víc prostoru v dalším díle, i zde si ale dokáže utrhnout kus pozornosti. Obsazení je ale bez výjimky povedené a každá postava, nehledě na často malý prostor, má šanci utkvět v paměti.

Barevné málo, nebo moc?

Menší diskuzi vyvolala barevná paleta snímku. Čaroděj ze země Oz byl první barevný blockbuster. Vyvedený v nádherném systému Technicolor. V Čarodějnici sice najdeme všemožné barevné kulisy, rekvizity a kostýmy, postprodukce jim ale ubírá výraznosti a po vzoru moderních trendů barvy utlumuje a sjednocuje. Mnozí se cítí zklamaní tím, že filmaři nevyužili příležitost vzdát poctu zlaté éře hollywoodských spektáklů a jejich bezostyšně dekadentní paletě. Na druhou stranu to mají těžké – zároveň se film na základě trailerů setkal s předsudky, že se jedná o přeplácaný digitální kýč. A to přestože obsahuje obrovské množství fyzických kulis a praktických efektů. V široké veřejnosti dnes panuje principiální averze vůči expresivitě a barevnosti, kterou bude ještě třeba probořit. Filmaři se tedy pokusili balancovat na hraně, čímž riskují, že naštvou úplně všechny.

DABING

Čarodějka: Natálie Grossová dabuje Arianu Grande, postavu Glindy si střihla už v divadle (video)

Čarodějka, jeden z nejslavnějších muzikálů současnosti, se dočkal filmového zpracování. Nesmrtelný příběh dvou kamarádek s magickými schopnostmi si budou moci diváci v českých kinech od 28. listopadu užít v originální, tak i v dabované verzi. A do jejího zákulisí jsme se s kamerou podívali.

I tak se ale jedná o úžasnou podívanou, která v současnosti nemá mnoho obdob. Po úspěchu Wonky a Barbie tu máme další důkaz, že postnolanovský Hollywood plný převážnělých velkofilmů, které se berou smrtelně vážně, snese bez problému alternativu. Wicked není v žádném ohledu dokonalé dílo, zdědilo některé problémy předlohy i dobových trendů, přesto je skvělé jednoduše „být u toho“ a vstřebávat tenhle zážitek.

Martin Svoboda
foto/video: © CinemArt 2024

Čarodějka
Wicked: Part I
Fantasy / Muzikál / Romantický
USA, 2024, 160 min
Režie: Jon M. Chu
Předloha: Gregory Maguire, L. Frank Baum
Scénář: Winnie Holzman, Dana Fox
Kamera: Alice
Brooks
Hrají: Cynthia Erivo, Ariana Grande, Jeff Goldblum, Michelle Yeoh, Jonathan Bailey, Peter Dinklage, Ethan Slater, Marissa Bode, Andy Nyman, Bowen Yang, Keala Settle, Bronwyn James, Shaun Prendergast, Adam James, Colin Michael Carmichael, Jenna Boyd, Sharon D. Clarke, James Dryden , Kirsty Anne Shaw, Kristin Chenoweth, Idina Menzel, Stephen Stanton