Vedlejší pokoj: Nehledě na to, jak dobře se připravíte, smrt na vás čeká (recenze)

Pedro Almodóvar platil zpočátku své kariéry za rebelského režiséra, který ve svých filmech otevírá nejedno tabu a neváhá vyvádět publikum z komfortní zóny, především pak co do představ o sexuálních a genderových normách. Jak hrozí u umělců jeho renomé, v pětasedmdesáti letech už se stal trochu moc „kanonickým“ a „institucionálně certifikovaným“ tvůrcem na to, aby pro něj bylo snadné šokovat. Nemluvě o tom, že v určitém věku je těžké držet prst na tepu doby nehledě na vaši genialitu. Jeho jméno v titulcích je dnes tedy povětšinou lákadlem pro snoby, kteří se nevyznají a nechtějí vyznat v současném filmu, ale mají nutkání jednou za čas vyrazit do kina na „umění“. Vedlejší pokoj je v tomto ohledu uspokojí. Naštěstí u toho ale zdaleka nekončí.

Pojedeme na výlet

Úspěšná spisovatelka Ingrid (Julianne Moore) právě uvádí svou knihu, v níž se snaží vypořádat se strachem ze smrti. Na autogramiádě narazí na starou známou, od níž se během small talku dozvídá o smrtelné nemoci jiné dávné kamarádky. Vyráží tedy navštívit Marthu (Tilda Swinton) do nemocnice a s nemocnou ženou rychle znovunaváže přátelství.

Martha se záhy dozvídá že experimentální léčba nezafungovala a šance na uzdravení je takřka nulová. Bývalá válečná korespondentka se rozhodne, že v téhle bitvě nebude bojovat až do vysílení, z temného zákoutí internetu získá sebevražednou pilulku a chystá se dobrovolně odejít ze světa. Nechce tak ale učinit doma a nechce tak učinit sama. Poté, co ji všechny bližší kamarádky odmítnou, a co si netroufne oslovit svou odcizenou dceru, prosí Ingrid, aby s ní na několik dní odjela na příjemné místo, během dne jí dělala společnost a jedné ne konkrétně stanovené noci, až bude Ingrid spát ve vedlejším pokoji, Martha spolkne pilulku a v klidu zemře.

Ingrid je samozřejmě vyvedena z míry, nakonec přesto přijímá. S Marthou vyráží na nádhernou chatu v lese nedaleko od příjemného maloměsta. Čas tráví vzpomínkami, diskuzemi o smyslu života i smrti, sledováním filmů zlaté éry Hollywoodu a v neposlední řadě důsledným plánováním toho, jak z Ingrid setřást případné podezření z vraždy. Ingrid má také občas možnost promluvit s Damianem, intelektuálem, jenž byl v různý okamžik milencem obou žen, jenž se shodou náhod rovněž nachází v přilehlém městečku. Přednáší zde o nevyhnutelném blížícím se pádu naší civilizace pod tíhou kapitalismem hnané klimatické změny. Podle Damiena je Martha ta šťastná, protože patří k posledním lidem, kteří umírají v pohodlí a klidu.

Co slovo, to perla

Vedlejší pokoj je hrdě přepálené melodrama, jež každou emoci doslova pojmenovává v dialogu co nejkvětnatějším způsobem a neváhá ulpívat na každém detailu tak moc, jak jen je možné. Když Martha prohlásí „To bylo tehdy, když můj první manžel přijel války a byl jiný člověk,“ můžete si být jistí, že následuje pětiminutový flashback, v němž její exmanžel přijede z války a chová se jako jiný člověk. Mnohé z už tak dlouhých dialogů následně některá z postav přeříkává třetímu člověku. Informace se neustále vrací a připomínají. Kamera, doprovázená dramatickým hudebním doprovodem, ulpívá na každém jednom slově, jako by šlo o nejdůležitější větu, jaký kdy byla pronesena. A netřeba dodávat, že obě herečky předvádí absolutní maximum.

Skoro drzá neekonomičnost vyprávění zjevně irituje mnohé diváky i kritiky. Vedlejší pokoj je napadán za to, že vypadá jako reklama z lifestylového časopisu na to, jak si co nejpříjemněji vybavit svůj sebevražedný apartmán. Tyhle výtky nejsou nemístné, reagují na Almodóvarovy volby tak, jak skutečně existují. Je nepopiratelné, že snímek nemluví typickou řečí intimity a realismu, jež si spojujeme s filmem o umírání. Možná je ale nefér to automaticky považovat za mínus. Možná všechna ta nepopiratelná a všudypřítomná křeč něčemu slouží.

Sledujeme dvě ženy z vyšší společnosti, navíc pohybující se v uměleckém, či přinejmenším mediálním prostoru. Jejich práce je různým způsobem pojmenovávat svět okolo sebe, hledat v plynutí času smysl, řád či alespoň příběh. Ingrid jako spisovatelka má za úkol realitu kondenzovat do podoby strhujících vyprávění, Martha coby reportérka zaznamenávala realitu pokud možno takovou, jaká je. Oba tyto cíle mají své klady a zápory, oba zasáhly do toho, jak jejich nositelky vnímají a dekódují svět. Vedlejší pokoj není koncipovaný přímo jako střet protichůdných postojů, Martha a Ingrid si prakticky zcela rozumí co do sdílených hodnot. Možná tím zajímavější jsou ale viděné rozdíly v tom, jak se střetávají se smrtí. Další událostí, kterou musí zpracovat a zařadit do svého portfolia. Protože jde o intelektuálky zvyklé se vyjadřovat, není pro ně problém formulovat své myšlenky. Problém je si myšlenky jasně stanovit.

Nic víc než smrt

Dramatická přepjatost filmu a potřeba Almodóvara se neustále vracet k opakování informací, přičemž mezi časté motivy patří očekávaný střet Ingrid a policie, by mohly vyvolat zdání, že nás nakonec čeká nějaký šílený zvrat. Že Martha v důsledku dávné křivdy chystá na svou domnělou kamarádku past a vlastní smrt využije k tomu, aby ji obvinila z vraždy. Rozhodně by to nebyla zdaleka nejdivočejší věc, co se kdy v Pedrově filmu odehrála. Těžko říct, jestli jde o součást jeho plánu a záměrně se nám snaží tuhle možnost vnuknout, takže těžko říct, jestli je vyvrácení téhle eventuality spoilerem. Film ale nemá žádné velké odhalení ani zjištění, nikdo neskrývá relevantní tajemství a nic šokujícího nás za rohem nečeká.

Vlastně je svým způsobem odzbrojující, že vše, čemu jsme byli svědky, se skutečně odehrálo z původně vyřčeného důvodu a právě tak, jak bylo naplánováno. Jde o film o tom, jak se připravit na smrt. V prvním plánu individuální v druhém, možná, smrt celé civilizace. Hrdinky si důsledně připravily taktiku, bez větších potíží ji následovaly a vše proběhlo, jak mělo. Víc udělat nemohly – víc nemůže udělat žádný jedinec. Přesto konec nepůsobí uspokojivě, melancholicky ani nostalgicky. Vlastně ani příliš smutně, nebo nedejbože nadějně. Svět prostě pokračuje dál.

Martin Svoboda
foto/video: © Vertical Entertainment 2024

Vedlejší pokoj
La habitación de al lado
Drama
Španělsko, 2024, 106 min
Premiéra: 21. 11. 2024 Vertical Entertainment
Režie: Pedro Almodóvar
Scénář: Pedro Almodóvar
Kamera: Eduard Grau
Hudba: Alberto Iglesias
Hrají: Tilda Swinton, Julianne Moore, John Turturro, Alessandro Nivola, Juan Diego Botto, Melina Matthews, Raúl Arévalo, Sarah Demeestere, Alex Høgh Andersen, Esther McGregor, Victoria Luengo