Dokumentární portrét Prezidentka režiséra Marka Šulíka vyhrál na jihlavském festivalu sekci mezinárodních filmů, a to dokonce ještě před tím, než se prohra liberálního politika tváří v tvář agresivnímu konkurentovi čelícímu nejedné kritice z narušování demokratických hodnot opět stala celosvětovým tématem. Do široké distribuce pak u nás film o Zuzaně Čaputové přichází v poměrně padnoucí okamžik, přesvědčivě totiž zachycuje únavu a vysílení, jaké nyní cítí nejeden člověk sledující politiku.
Svěřit se Štěstěně
Marek Šulík měl příležitost strávit čas za zavřenými dveřmi se slovenskou prezidentkou během jejího jediného funkčního období. Dokumentarista je v tu chvíli v nevděčné situaci. Má jen málo možností zasáhnout do dění tak, aby si na místě dopomohl k vypravěčsky uspokojivým záběrům. Stejně tak je těžké prosadit se jako autorita.
Vysokého politika nejde během řešení vládní krize zastavit a přenastavit aparaturu, ani nelze nikoho přemlouvat, aby nějakou situaci přehrál od začátku. Zatímco dnešní dokumentaristické trendy směřují k větší aranžovanosti, a tedy uspokojivějšímu diváckému zážitku, Prezidentka nabízí opravdu čistokrevnou observaci v dobrém i zlém, během níž musí dokumentarista zatnout pěsti a modlit se k filmařskému bohu, aby stála Štěstěna na jeho straně.
Šulíkovi z toho nevyhnutelně vypadl film o selhání. O neschopnosti vysílené a demotivované Čaputové usilovat o druhé volební období, v důsledku čehož se o kousek zjednodušila cesta Fica do nejvyššího úřadu. Byl to rozhodující faktor? To se nikdy nedozvíme. Budeme to Čaputové vyčítat, nebo s ní spíš soucítit a chápat ji? O tom se musíme rozhodnout na základě viděného.
Normální člověk dělá normální věci
Pokud dosavadní popis připadá čtenářům a čtenářkám příliš politicky určený, je třeba říct, že stejný výchozí bud sdílí i dokument. Ačkoliv volí Šulík střídmý filmařský jazyk a neuchyluje se k příliš mnoha emocionálně jasně návodným postupům, jeho základní morální a názorový rámec je celkem jasný: Je sympatický a empatický k Čaputové, zatímco Robert Fico a jeho svět jsou jednoznačné zlo ohrožující společnost. Dokumentarista má samozřejmě právo na názor a někdy se dokonce můžeme ptát, zda by pro spád filmu a divácký zážitek nebylo lepší, kdyby mu dal průchod trochu otevřeněji.
Prezidentka má totiž menší problém se svou 108 minut dlouhou stopáží, během níž se sice dějí dramatické události v podobě vládních krizí a zákulisních škatulat, ne však zvlášť překvapivým způsobem. Čaputová není excentrický člověk, nemá zjevné zlozvyky či „libůstky“, které by generovaly zajímavé momentky, takže jen vidíme normálního člověka reagovat normálním způsobem na svět okolo sebe. Což je v případě prezidentky státu jistě v pořádku ve všech situacích, tedy krom té, kdy o tom sledujeme film. Zvolená metoda observace (s jen omezeným přístupem k osobnímu životu protagonistky) pak Šulíkovi neumožňuje příliš Čaputovou „studovat“ a hlouběji reflektovat, i kdyby se o to chtěl pokusit.
Emocionálně rezonovat začne snímek až v druhé půli, kdy na nás začne dopadat vysílení a únava. Když Čaputová oznamuje odstup, nebo spíš neochotu vstoupit do boje o znovuzvolení. Rozhodně plně chápeme, proč už nemá nervy se tohohle neurvalého politického boje účastnit. Proč je možná sama otrávená z nutnosti hrdě ustát každou podpásovku. Všechny negativní emoce, které film doposud vyvolal, krásně zapadnou do sebe.
V nejbližších dnech vám přineseme rozhovor s režisérem dokumentu Markem Šulíkem.
Nepříjemný zážitek – v dobrém
Můžeme debatovat, jestli Prezidentka vzdává Čaputové hold, nebo odhaluje její nepřipravenost čelit současným výzvám. Jedná se o selhání, jenže jde o hrdé selhání člověka, který udělal, co mohl? Nebo slabost politika s dobrými úmysly, kterému ale realita přerostla přes hlavu? Na to se budou různit názory, i když záměrem dokumentu se jeví být vstřícnosti a pochopení.
Prezidentka tedy není příliš zábavný nebo strhující zážitek, není ale neužitečný. Ozývají se výtky, že snímek nejde své protagonistce pod kůži a jedná se pouze o velmi rutinní naplnění formátu. Vyplývá to nejspíš hlavně z toho, že Šulík svůj film nemohl naplnit zvlášť záživnými „scénkami“, když až na pár výjimek nebyl žádné svědkem. Vznikl mu ale poměrně ilustrativní vhled do útrpnosti současné politiky, kdy dřívější rétorika a estetika selhávají tváří v tvář hrubému populismu. Film samotný nemá odpověď, co si počít, ale kdo ji dneska vlastně má? Není to příjemné pokoukání, ale někdy nám asi nemá být příjemně.
Prezidentka (2024)
Namáhavý a vysilující dokument o namáhavosti a vysílení současné politiky. Co si počít tváří v tvář politickému populismu? Odpovědí Zuzany Čaputové je udržet fasádu slušnosti. Jenže jak dlouho se to dá lidsky vydržet?
Martin Svoboda
foto/video: Aerofilms © 2024
Prezidentka
Dokumentární
Slovensko / Česko, 2024, 108 min
Premiéra: 14. 11. 2024 Aerofilms
Režie: Marek Šulík
Scénář: Marek Šulík
Kamera: Marek Šulík
Hrají: Zuzana Čaputová
