Mezipatra: Má Erik pusu? V animovaném dramatu Ztracený si trauma bere vše (recenze)

Filipínský animovaný snímek Ztracený sleduje mladého Erika. Sám je nadějný animátor, do dospělosti ale vstupuje pronásledován dětským traumatem, které se nyní, nehledě na obranné mechanismy vypěstované jeho myslí, dere na povrch. Bere na sebe podobu mimozemšťana, který chce ukrást jeho tělo. Zatím má jeho ústa, Eric tedy už od zhruba deseti let nedokáže mluvit. Ale může to být mnohem horší!

Nelpěte na sci-fi

Eric nemá pusu. Tedy, ne že by ji neměl doopravdy. Začíná tak ale většina oficiálních synopsí snímku, ačkoli se jedná o animátorskou metaforu hrdinovy němosti, která zároveň existuje v jeho mysli. Část zahraničního publika, včetně kritiků, však poněkud propadla doslovnosti a považovala takřka za dějový zvrat, když tvůrci nakonec jasně pojmenují, co se mladíkovi děje a proč se s minulostí vypořádává formou divokých představ, jež ho pronásledují.

Upřímně řečeno ale tvůrci dávají imaginativní podstatu dění najevo celou dobu. Ačkoliv přesné detaily Erikovy situace zprvu neznáme, pořád je to člověk, který zjevně jí a pije, takže nemůže doslova nemít pusu. Nemluvě o tom, že cizí lidé při pohledu na něj nejsou nijak překvapeni ani znepokojeni, což by v případě, kdyby fyzicky neměl ústa, bylo celkem bizarní. Jeho střety s ufony jsou pak izolované do okamžiků, kdy je ve stresu a sám. Později, když své záchvaty nedokáže kontrolovat, je jediný, kdo nadpřirozené jevy vidí. Takže tu nebudeme hrát hru, že má publikum tápat, zda se jedná o realitu či fantazii. Zcela zjevně se jedná o fantazii.

Užitečné je to říct hned zkraje proto, že pokud zabředneme do doslovnosti a budeme hledat zážitek z tradičního sci-fi, můžeme přehlédnout skutečné silné stránky snímku a odejít zklamáni. Ztracený je filmem o traumatu.

Co se tedy stalo?

Eric je mladý muž odtržený od světa, přesto je v něm zřejmá touha tento svůj limit překročit. Začíná se přátelit se svým kolegou z práce, možná je v tom i něco víc. Smrt dlouho neviděného strýčka ho ale strhává hloub do zmatení, neschopnosti komunikovat a nutnosti skrývat se před mimozemšťanem, kterého od dětství neviděl a náhle se opět zjevuje.

Už jen z tohohle popisu asi tušíte, co se Erikovi v dětství stalo, kdo mu ublížil a proč je pro něj složité navazovat vztahy. Méně důležité je ale ve Ztraceném objevovat nové informace, důležitější je být svědkem protagonistova mlčenlivého boje. Film má velmi vtahující atmosféru, jaké by šlo jen těžko dosáhnout v hraném filmu. Rotoskopická animace pracuje s relativně realistickými texturami a pohyby, takže je velmi blízko našemu světu. Přesto je v něm něco špatně a jinak. Je to velmi účinné.

Carlo Aquino v hlavní roli je limitovaný jak hranicemi rotoskopie, tak i skutečností, že půlku jeho obličeje tvoří béžová šmouha tam, kde by měly být ústa. Někteří kritici si stýskají na nevyhnutelně ohraničené možnosti jeho projevu, protože se ale jedná o vyprávění o neschopnosti se projevit, dává to dokonalý smysl. Režisér Carl Joseph Papa navíc sugestivně pracuje s gestikulací a se silou očí. (A právě ve chvíli, kdy si zvykneme na to soustředit se na Erikův výraz, mu mimozemšťan jedno oko sebere – jedná se skoro určitě o záměrnou nekonformitu.) Animaci máme většinou spojenou s tím, jak zvýšit expresivitu situace v pozitivním slova smyslu. Ztracený jejím prostřednictvím zdůrazňuje pocity odcizení a nejistoty, jedná se rozhodně o funkční využití média.

Víc než oběť

Diskuze by se mohla stočit k tomu, že Eric je postava definovaná výhradně svým traumatem. Vzhledem k tomu, že nemůže mluvit, a že je celý film na úprku před svou myslí a dávným zločinem, je pro tvůrce obtížné mu dát do vínku i nějakou vlastnost, která tuhle jeho pozici přesahuje. Alespoň mu dávají relativně nezvyklou profesi animátora, s čímž se však v nejmenším nepracuje (což je vzhledem k tomu, že sledujeme animovaný film, poměrně škoda – tvůrcům by to otevíralo dveře k meta hrátkám).

Že bychom lidi jako Eric měli vnímat víc než jako ztělesnění svého traumatu, je téma přesahující tento snímek. Tvůrci však k látce přistupují tak, že jejich hrdina v důsledku náhlé strýcovy smrti vše naplno prožívá a skutečně nemá prostor na nic, co tuhle jednu věc přesahuje. Jsou ale optimističtí ohledně toho, jak to pro Erika bude v budoucnu. Nyní ho definuje jen jeho trauma, ale nemusí to tak být navždy. Pro někoho to nebude zcela dostatečné a zodpovědné, na poli jednoho celovečerního filmu ale existují limitace toho, co jde efektně ukázat.

Ztracený na Mezipatrech:
Lucerna Brno, čtvrtek 21. 11. 2024, 20:30

Na každý pád jde o zajímavý a jemný počin jak z hlediska dobře zpracovaného vyprávění, které vzbudí zájem o své postavy, tak i z hlediska svého společenského přesahu. Ztracený bude k vidění na brněnské odnoži Mezipater a výhledově by se měl objevit na Netflixu.

Martin Svoboda
foto/video: Mezipatra © 2024

Ztracený
Iti mapukpukaw
Animovaný / Sci-Fi
Filipíny / Thajsko, 2023, 90 min
Režie: Carl Joseph Papa
Scénář: Carl Joseph Papa
Hrají: Carlo Aquino, Dolly De Leon