Letošek se zapíše do dějin jako rok excesu. Měli jsme tu svévolný opus Megalopolis Francise Forda Coppoly, v němž pověstný režisér nehledě na limity zdravého rozumu realizoval svůj filmařský sen. Pak přišel druhý Joker, pětkrát dražší než ten první, v němž se režisér Todd Phillips pokusil všem vysvětlit, že miliardovou jedničku nepochopili. A nyní tu máme třísetmilionový návrat Gladiátora od šestaosmdesátiletého Ridleyho Scotta. V důsledku svého přestřeleného rozpočtu snímek nemá velkou naději komerčně uspět, přesto platí, že britský bručoun oproti zmíněným dvěma titulům stále ještě směřuje k uspokojivému filmu. Výsledek není dokonalý, ale také nemá mnoho obdob.
Vyslužte si svůj zážitek
Pokud jste se jen trochu začetli do dosavadních reakcí na druhého Gladiátora, víte, že mohou být pěkně divoké. A protože jste se už skoro určitě podívali na hodnocení u tohoto textu, víte také, že my se řadíme k těm spokojenějším. Rozhodně to ale není přímočará cesta. Skoro by se chtělo říct, že svůj pozitivní zážitek si tu musíme trochu vysloužit tím, že nezahneme do slepých uliček, nenecháme si zkazit náladu tím, co Ridley Scott úplně nevychytal, a užijeme si to dobré.
Druhý Gladiátor je v první řadě hrdě staromilský blockbuster, který se k zašlé éře kinematografie hlásí už tím, že začíná animovanou titulkovou sekvencí odkazující na první díl – oživuje tak tradici, kterou mainstreamové filmy dávno opustily ve jménu ušetření času a rychlejšího vtažení publika.
Ridley nás ale nechce vtáhnout do světa svého filmu tak, abychom ho přijali jako místo, které dýchá vlastním životem. Nenabízí soudržný prostor ani vyprávění zabydlené realisticky načrtnutými postavami. Jde o opulentní spektákl, jenž se opájí technickými i vypravěčskými možnostmi svého média a řídí se logikou sandálového opusu padesátých let. Historici mají na každý pád vstup zakázaný.
Neberte do ruky lupu
Pokud opustíme tohle měřítko, se zlou se potážeme. Začnou nám nejspíš vadit povrchní postavy a přestřelená zápletka o ztraceném Maximově synu Luciovi (Paul Mescal), který se po prohrané bitvě a upadnutí do otroctví na základě mylného úsudku vydává na cestu za pomstou směřovanou ke generálovi Acaciovi (Pedro Pascal). My přitom víme, že jde ve skutečnosti o čestného manžela Luciovy matky Lucilly (Connie Nielsen) a vůbec správného chlapa. Náš hrdina, jenž vyrůstal mimo Řím a naučil se ho nenávidět, tedy nevědomky bojuje jednak proti vlastní rodině a jednak proti lidem, kteří usilují o revoluci, jež by strhla zvrácená císařská dvojčata (Joseph Quinn, Fred Hechinger) a Řím reformovala zpět v republiku.
Tenhle děj (ještě o kus složitější, než máme prostor vypsat) mnozí pejorativně přirovnávají k telenovele, je ale typický pro brakové žánry, s jejichž tradicí si tu Scott hraje. Smyslem není vytvořit uvěřitelnou situaci, ale připravit pro svého hrdinu emocionálně zdrcující okamžiky, během jejichž odhalení může hrát hodně hlasitá dramatická hudba.
Ne že by jednotlivé motivy neměly co říct, koncepčně najdeme ve scénáři hned několik velmi ostrých nápadů se satirickým přesahem k současné politice, málokterý má ale prostor rozkvést. Tím se snímek liší od jedničky, jejíž dějová čistota vedla k silné emocionální rezonanci nehledě na to, jak jednoduchý příběh se vyprávěl. Druhý Gladiátor ze všech věcí nejvíc postrádá právě uvěřitelné emoce na individuální rovině.
Tohle jinde neuvidíte
Na rozdíl od šedivého Napoleona je tu vidět každý dolar. S pestrobarevnou (doslova i pomyslně) akcí se tentokrát nešetří a Scott se viditelně snaží, aby byla každá scéna trochu jiná, trochu nová a trochu větší. Pokud jsme se po trailerech báli, že bude film příliš smrdět digitálem, výsledek v tomto ohledu potěší. Těžiště akce pořád spočívá v praktických efektech a skutečných lidech, kteří předvádějí autentickou choreografii. Scott není typ režiséra, který by se uchyloval k zvlášť odvážným stylistickým manýrám, jako velmi poctivá hollywoodská akce ale Gladiátor (s výjimkou scény s CGI paviány) jednoznačně obstává.
Možná ještě důležitější jsou ale herci, kteří dělají vše pro to, aby z každého gesta vykřesali maximum. Paul Mescal se v posledních letech rychle vyšvihl na pozici miláčka cinefilů a Gladiátor pro něj bude jistě dobrým vstupem do mainstreamu. Jeho Lucius to vážně nemá lehké. Je mlčenlivým mstitelem, o němž víme, že se většinu stopáže plete a nám nezbývá než čekat, až si dá dvě a dvě dohromady. Už z toho principu nemůže být tak efektním hrdinou jako Russell Crowe. Mescalovi se přesto může podařit s publikem navázat vztah čistě na základě osobního charismatu.
Film si ale pro sebe bez okolků krade Denzel Washington coby pletichář a Luciův majitel Macrinus. Jeho nenápadná cesta do popředí zájmů je jedním z mála osobních a individuálních okamžiků filmů, který funguje. Celý ten dějový mišmaš plný nejasných motivací a dvojitých zrad dostává smysl díky tomu, že z něj ve vhodný okamžik vystoupí Denzel s ďábelským úsměvem.
Když Scott vypráví o svém přístupu k filmařině, je patrné, že už má všechno na háku. Vždyť co udělají – vyhodí ho? To mu už v tuhle chvíli může být jedno. Takže v Gladiátorovi není ani vteřina toho, co ho nezajímá. Najdeme v něm velkolepé akční scény, které bylo zábavné natáčet. Aluze na historické příběhy vysoké i nízké, na nichž vyrůstal. A sem tam taky náznak politického komentáře, vyjadřující hlavně Scottův typický antiimperialismus, který prostupuje celou jeho tvorbu. To všechno více či méně „nějak“ drží pohromadě. A občas nedrží. Rozhodně tu je hodně věcí, co mohou iritovat nebo otravovat, ale jedno je jisté: hodně dlouho, možná už nikdy, nic takového neuvidíme.
-
Režie
-
Scénář
-
Herci
-
Kamera
-
Hudba
Gladiátor II (2024)
Máme tu další nestoudný exces v sezóně plné nestoudných excesů. Po nijakém Napoleonovi je ale pěkné, že má Scottův film opět drajv a energii. Druhý Gladiátor občas působí, jako by stárnoucí režisér závodil s časem ohledně toho, co se mu ještě podaří dostat na plátna. Můžeme si tu vyndat notýsek a přečíst nekonečný seznam objektivních problémů, přesto má ale v sobě druhý Gladiátor něco, co může strhnout, pokud mu to dovolíte.
Martin Svoboda
foto/video: © CinemArt 2024
Gladiátor II
Akční / Dobrodružný / Drama
USA / Velká Británie, 2024, 148 min
Premiéra: 14. 11. 2024 CinemArt
Režie: Ridley Scott
Scénář: David Scarpa
Kamera: Dariusz Wolski
Hudba: Harry Gregson-Williams
Hrají: Paul Mescal, Denzel Washington, Pedro Pascal, Connie Nielsen, Joseph Quinn, Fred Hechinger, Derek Jacobi, Rory McCann, Peter Mensah, Matt Lucas, Lior Raz, May Calamawy, Tim McInnerny, Alec Utgoff, Alexander Karim, Lee Charles, Hadrian Howard, Yuval Gonen
