Ze stínů: Strhující, ale i krutě násilná netflixovka (recenze)

Indonéská akce se dosud nevídané mainstreamové pozornosti dočkala před zhruba deseti lety díky dvěma Raidům Garetha Evanse, jehož tým bojovníků se pak uplatnil například v restartovaných Star Wars: Síle se probouzí. Nyní Netflix, měsíc po premiéře na festivalu v Torontu, uvádí novou indonéskou podívanou s názvem Ze stínů, ve které řádí v Německu narozený a v Austrálii vyučený indonéský režisér Timo Tjahjanto.

Šťastná třináctka

Sedmnáctiletá nájemná vražedkyně v zácviku, známá pouze jako 13 (Aurora Ribero), je i přes svůj nízký věk efektním strojem na zabíjení. Stále ale ne tak moc, jak by si přála její lektorka Umbra (Hana Malasan). Dívku po ne zcela čistě provedené zakázce pošle domů „odpočinout si“, což považuje 13 především za trest. Cítí nejistotu, zda ji její šéfové v lepším případě nedají padáka. A v tom horším… fantazii se meze nekladou.

Během povalování se v jakartském bytě a pozorování každodennosti padne její zrak na jedenáctiletého Monjiho (Ali Fikry), který se neúnavně stará o svou alkoholickou matku a zjevně zažívá celkem těžké chvíle. Těžší mají ale ještě přijít, matku jednoho dne ráno odváží v do márnice. 13 se dá s osiřelým chlapcem do řeči, nakrmí ho a stráví s ním příjemný večer, během nějž si k němu rychle vytvoří sesterské pouto. Znenadání se však objevuje jakýsi gang a chlapce unáší. Jedná se o náhodné trafikanty? Je za vším nějaká větší konspirace? To je vražedkyni s probuzeným srdcem víceméně jedno. Ví jen, že se musí vydat do jámy lvové a chlapce za každou cenu zachránit.

Pořádná porce

První, co vás praští u filmu do očí, je jistě požehnaná délka dvou a půl hodin. Je to potřeba? Z pohledu západního diváka rozhodně není a nezbývá než se smířit s tím, že standardem mnoha asijských kinematografií je na naše zvyky nadsazená stopáž. Američané se sice v tomhle ohledu poslední roky pomalu blíží (čtvrtý John Wick měl skoro tři hodiny), přesto platí, že u akčního filmu bychom raději viděli takovou stopáž jako výjimku.

Nemá tedy cenu chodit okolo horké kaše: během těch dvou a půl hodin občas zažijeme pár okamžiků nudy. Ale jako vždy platí, že nuda je nejslabší emoce. Jakmile je v díle jakákoliv kvalita, na nudu po nějaké době prakticky zapomeneme a za měsíc už v mysli zůstává jen to dobré. Povětšinou tedy stojí za to filmu, seriálu či knížce odpustit pár hluchých pasáží, když nám je mají čím vynahradit. A tak tomu v případě Ze stínu naštěstí je.

Akce, která bolí

Hlavním faktorem celého projektu je jistě brutální a nekompromisní akce. Tjahjanto sice nemá finesu zmíněného Evanse, nahrazuje si ji ale urputností a snahou vyhnat tempo a choreografii na maximum. Někdy si člověk dokonce říká, že by bylo lepší, kdyby režisér dělal o kus méně a dovolil nám si jeho nápady víc vychutnat, rozhodně si ale nejde stěžovat na odfláknutou práci. Každá bitka obsahuje hned několik krvavě zábavných okamžiků v podobě nečekaného pohybu, užití zbraně či prostoru.

Všichni herci, kaskadéři a technici jedou na doraz a pokud si někdo myslí, že dvacetiletá Ribero nemůže utáhnout akční scénu, tak se šeredně mílí. Násilí se pak na jejím těle projevuje celkem drasticky a intenzivně. U akčních hrdinů, a tím spíš hrdinek, jsme zvyklí, že pět minut po souboji setřepou veškerou únavu a zachovávají si svou svěžest a krásu. Ze stínů ale patří k tomu typu akčního filmu, kde se pomocí líčení a stupňující se gradace daří evokovat skutečné vysílení. Ne že by šlo o realistický film – porazit v souboji tři dospělé muže naráz je takřka nesplnitelný úkol i pro mistra světa v jakémkoliv bojovém sportu, zde přitom protagonistka likviduje zástupy nepřátel naráz. Taková je zkrátka tradice akčního filmu. Přesto existují způsoby, jak naznačit skutečnou námahu a bolestivost. Když na konci opouštíme stěží na nohou stojící zkrvavělou a upatlanou hrdinku s monoklem na oku, skutečně věříme, že si vší tou hrůzou prošla.

Pro silné povahy

Jedná se ale jen o jeden z intenzivně nepříjemných pocitů, jež sledování nabízí. Ze stínů se nebojí narušovat žánrové zvyklosti, které akční filmy většinou dodržují, aby pro publikum vytvořily pocit bezpečí a jistoty. Pomrkávání ve smyslu: „Přestože sledujete brutalitu, jedná se o hru a zábavu, nemusíte to brát tolik vážně.“ Těžko se uvádí příklady bez spoilerů, ale řekněme, že kdyby měla hrdinka psa (což nemá, jde o modelovou situaci), tak bychom u typického akčního filmu očekávali, že přes veškerou hrůzu okolo zvíře přežije. Protože nikdo nechce vidět mrtvého psa, publikum na zvířecí utrpení často reaguje intenzivněji než na deset padlých bojovníků. Kdyby se však pes objevil zde, pravděpodobně by ho někdo přejel parním válcem a my museli sledovat v detailu krvavou skvrnu rozprostřenou na chodníku.

Ze stínů je v tomto ohledu film pro silné povahy ani ne proto, že by ukazovalo více šokující akci než konkurence. Násilí jde sice plně využívá přístupnost filmu 18+, nicméně to už dnes není nic až tak výjimečného. Výjimečné je, že akce je rámována tak, aby se nás násilí emocionálně dotýkalo a abychom necítili záchytnou síť žánrového odstupu. Na jednu stranu to vede k větší intenzitě, na druhou se jde ptát, jestli je tato úroveň „krutosti“ nutná a k čemu přesně slouží krom škodolibé radosti tvůrců nás vyvést z míry. Bude záležet na individuální nátuře publika, jestli tento přístup ocení, nebo odsoudí.

Při pohledu na přijetí snímku se zdá, že ne každý cítí velký zájem o příběh, což pak vede i k frustraci ze stopáže. Jedná se o typické vyprávění o člověku plném traumat a nejistoty, který se umí projevovat pouze prostřednictvím násilí. Jednoho dne se upne na víceméně náhodný symbol nevinnosti, často ve formě dítěte. A záchrana tohoto dítěte, obvykle vedoucí k nutnému sebeobětování, je pak symbolickým vykoupením. Všichni jsme asi viděli bezpočet takových filmů. Ze stínů ale tento námět užívá celkem funkčně a trochu ho staví na hlavu. Zaslouží si dostat šanci.

Martin Svoboda, spolupracovník redakce
foto: Netflix © 2024

Ze stínů
The Shadow Strays
Akční / Krimi / Thriller
Premiéra: 17.10.2024 Netflix
Indonésie, 2024, 144 min
Režie: Timo Tjahjanto
Scénář: Timo Tjahjanto
Hrají: Aurora Ribero, Hana Malasan, Taskya Namya, Andri Mashadi, Adinia Wirasti, Nobujuki Suzuki, Adipati Dolken, Kristo Immanuel, Ali Fikry, Arswendy Bening Swara