Ještě před poslední klapkou prvního Jokera se Joaquin Phoenix svěřil Toddu Phillipsovi, že ještě není připraven se se svým manikálním antihrdinou rozloučit. Jednou v noci ho totiž ze spánku vytrhl sen, jak v ikonickém klaunském make-upu a červeném obleku vystupuje před živým publikem, vypráví vtipy, tančí a zpívá, zatímco ho filmař, který batmanovského arcipadoucha ve své vizi proměnil ve stand-upovou verzi Travise Bickla, režíruje přes sluchátko. „Volal jsem mu s nápadem takovou show opravdu zkusit,“ vzpomíná Phoenix. A tak ještě předtím, než film v roce 2019 vydělal miliardu dolarů a vynesl tvůrcům dva Oscary, tohle duo plánovalo vzít Jokera na Broadway.
Hudba je lék
Záhy ale zjistili, že dostat tak ambiciózní show na pódia zabere roky; nehledě na to, že by Phoenix musel projektu obětovat alespoň půl roku života, během kterých by se jen stěží mohl věnovat jiným projektům. „Začali jsme se vracet na zem a zvažovat, že bychom pro začátek zkusili něco menšího, skromnějšího. A pak… přišel covid,“ vzpomíná režisér. Myšlenka využít hudbu jako prostředek, kterým se Arthur Fleck vypořádává se šílenstvím okolního světa, ale přetrvala.
O pár let a jednu globální pandemii později, když Phillips se svým spoluscenáristou Scottem Silverem začal plánovat návrat do Gothamu, ukázala se právě forma muzikálu jako cesta, kterou se Phillips s Phoenixem chtějí vydat, aby jim návrat k Jokerovi dával smysl a aby se v sequelu neopakovali. A tak vás místo rvaček s Batmanem na plátně čekají vystoupení a titulní sdílená psychóza s Lady Gagou po boku.
Pacienti řídí blázinec
No dobře, ale přijdou na něco takového diváci? Hlavně mladší muži, kteří jsou většinovou cílovkou komiksových filmů? Phillips sází na jejich chuť po něčem novém a odlišném, a na to, že současný mainstream plný prefabrikovaných studiovek podobné osvěžení potřebuje. „Občas jsem se na place rozhlédl a říkal si, že nám asi dočista hráblo. Nicméně chtěl jsem, aby ten film působil, jako by ho natočila parta šílenců, tak to mám mít“ usmívá se při vzpomínce na natáčení Phillips: „Pacienti řídili blázinec.“
Nebýt nicméně fantastického úspěchu jedničky, těžko by tihle pacienti dostali od studiových kravaťáků na svoje ujeté nápady peníze. První film stál skromných 60 milionů dolarů a vydělal přes miliardu, a to už je fajn argument. Jakmile ale vyšla najevo skutečnost, že Folie á Deux vyšlo na macatých 200 milionů, internetu to nedalo spát. „Popravdě moc nechápu, proč to lidi řeší,“ diví se režisér. „Když čtu tyhle komentáře, přijde mi, že je nepsali diváci, ale ředitelé studií. Najednou všem leží na srdci fiskální politika nadnárodních korporací, místo aby byli rádi, že desítky chlapů ze štábu dostali práce a přinesli ty peníze domů.“
Folie à deux, francouzsky „bláznovství dvou“, známé také jako sdílená psychóza nebo sdílená porucha s bludy, je vzácný psychiatrický syndrom, při kterém se bludy a někdy i halucinace „přenášejí“ z jednoho jedince na druhého.
I Say That’s Life…
Tak či onak dali Warneři Phillipsovi i jeho štábu zelenou a v prosinci 2022 se rozjely kamery. Nyní film vstupuje do kin, a nese si s sebou poněkud rozpačité reakce z festivalu v Benátkách, kde jej viděli první diváci. Názor si můžete do kin zaskočit udělat sami, pokud vás ale snad odrazují žánrové hrátky z muzikálem, nemusíte se podle režiséra bát: „Většina hudby ve filmu je vlastně jen dialog,“ vysvětluje. „Když Arthur nemá slov, aby vyjádřil, co chce, tak prostě místo toho zpívá.“ Určitě tedy nejde o ten typ filmu, kde hrdina začne zpívat a než se naděje, v komplikované choreografii se k němu přidávají desítky lidí na ulici. Hudební čísla tu existují pouze v pokřivených myslích Arthura a jeho nové lásky Lee.
Joaquin Phoenix momentálně v Hollywoodu bojuje s utvrzující se pověstí pořádného potížisty, kvůli kterému přišly o nasmlouvanou práci desítky lidí.
„Chtěli jsme, aby to působilo tak opravdově, jak jen proměna dialogu ve zpívaný duet může,“ vysvětluje Lady Gaga, která v novince ztvárňuje dost odlišnou a přízemnější verzi Harley Quinn, než jakou známe třeba v podání Margot Robbie. „Ti dva nejsou profesionální zpěváci, a tak to ani nikdy nemělo znít.“ Pheonix souhlasí: „Bylo pro nás zásadní, aby ti dva nezněli jako v normálním muzikálu. Žádné vibrato, dokonale vyzpívané tóny. Chtěli jsme něco nervy drásajícího, ale upřímného.“
Co tedy čekat?
Pamatujete na Jokerův ikonický taneček na schodech v jedničce? Tak si to vynásobte desíti, a přihoďte příběh o tom, jak se Arthurovi po událostech filmu vedlo v blázinci a následně u soudu. Zhruba to můžete od druhého Jokera čekat, a ať už vám výsledek sedne, nebo ne, dalšího komiksového prefabrikátu se v kinech rozhodně bát nemusíte. Zajít si udělat svůj názor můžete od 3. října.
-red-
s využitím Variety
foto/video: Vertical Ent., Warner Bros. Discovery © 2024
