Kolem zní výbuchy, těsně kolem hlavy jí sviští kulky. Vyzbrojená jen foťákem Lee Millerová v podání Kate Winslet probíhá bojištěm nedaleko německých hranic. Britové s Francouzi konečně zatlačují nacisty zpět do jejich země, a reportérka časopisu Vogue je u toho, aby šílenství kolem sebe zvěčnila na několika fotografiích, ze kterých se stalo jedno z nejzásadnějších svědectví z druhé světové války.
Postavit mezi sebe a svět kameru
Ústřední konflikt příběhu spočívá ve frustraci titulní hrdinky, když ji její nadřízení nejprve do bitevní vřavy nechtějí pustit a dávají raději přednost jejím mužským kolegům navzdory tomu, že jsou pro to podstatně hůře kvalifikovaní; a náhledně z toho, že je nucena pasivně zachycovat na film výjevy, na které je tolik zatěžko jen pohledět, natož u nich mačkat spoušť.
Scénáři nicméně chybí výraznější gradace, a ačkoli se dotýká mnoha témat, jako je ženská emancipace, problematika znásilnění, role médií nejen ve válečném konfliktu nebo zavírání očí před nárůstem geopolitického zla. Neřekne k nim toho příliš, spíš je jen pojmenuje a sezná jejich existenci. O to zjevně tvůrkyním v čele s debutující Ellen Kuras, jinak zkušenou dokumentaristkou a kameramankou, nicméně ani nešlo.
Síla v ženskosti
Film má spíš fungovat jako portrét titulní fotografky, jejíž svědectví z tábora smrti v Dachau je považováno za zásadní součást dokumentace hrůz holokaustu. Zvlášť nezkoumá její motivace k tomu, aby kvůli snímkům riskovala opakovaně svůj život, nebo co ji třeba vedlo k ikonické, pečlivě inscenované fotografii v Hitlerově vaně, kterou se proslavila. „To je prostě celá Lee,“ jak zhruba ve filmu zazní, a to vám jako divákovi bude muset stačit.
Přesto, a je to zejména díky přesvědčivému výkonu Kate Winslet, film jako osvěta o činech její postavy obstojí. Osvěžující zároveň je sledovat ve filmu hrdinku, jejíž síla se projevuje autenticky v její ženskosti, ne jí navzdory. „Ráda jsem fotila, nechala se fotit a měla sex, a snažila jsem se to všechno dělat co nejčastěji a nejlépe,“ jak Lee hned v prvních minutách filmu vypráví.
„Každý dobrý rozhovor je výslech“
Celý film rámuje rozhovor starší Lee s mladým mužem, který přišel do jejího domu vyzvídat detaily z jejího života a práce. Na tomhle místě je potřeba uznale pokývat maskérům, kteří půvabnou herečku přesvědčivě a decentně postaršili; lze předpokládat, že minimálně v technických kategoriích na tohle Akademie při oscarových nominacích uslyší.
S restrospektivním formátem souvisí i malý zvrat odhalený ke konci filmu, jakkoli jej v českém překladu lehce podrývá problematika našeho tykání a vykání. Minimálně neznáte-li předlohovou knihu z pera Leeina syna, jde o zajímavé osvěžení jinak relativně tradičního, do dvou hodin kondenzovaného historického biopicu.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Lee: Fotografka v první linii (2024)
Lee: Fotografka v první linii je konvenční dobové drama a další střípek z nevyčerpatelné vyprávěcí mozaiky, které druhá světová válka je. Máloco z jeho formy kromě uhrančivého výkonu Kate Winslet se výrazněji zaryje do paměti, zároveň je v něm ale máloco vyloženě špatně. Jeho hodnota tkví především v připomenutí příběhu ženy, jejíž přirozená emancipace předběhla svou dobu a jejíž práce při dokumentaci holokaustu se stala zcela zásadní.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Bioscop © 2024
Lee: Fotografka v první linii
Lee
Životopisný / Drama / Historický / Válečný
Velká Británie / USA, 2023, 116 min
Premiéra: 10. října 2024 Bioscop
Režie: Ellen Kuras
Scénář: John Collee, Liz Hannah
Kamera: Paweł Edelman
Hudba: Alexandre Desplat
Hrají: Kate Winslet, Alexander Skarsgård, Andrea Riseborough, Marion Cotillard, Josh O’Connor, Andy Samberg, Noémie Merlant, James Murray, Samuel Barnett
