A24 je lovebrand, jehož unikátní distribučně produkční strategii dlužíme už za spoustu obsahově i formálně svébytných, tak akorát divných filmů, které příjemně stimulují divákovu kebuli a sebevědomě vybočují z řady studiových prefabrikátů většinové produkce. Další takové jiné kafe je i Jiný člověk, který se festivalovým divákům představil už ve Varech. Nyní míří do kin po celém Česku a jste-li středně rozmazlený divák, možná si u něj budete spokojeně mrouskat.
Krása vychází… odkud vlastně?
Uvedení ve Varech Jiný člověk sdílí s hororovou Substancí, která rovněž už brzy dorazí do kin. Tyhle dva kousky by klidně se klidně mohly promítat hned po sobě v sympatickém dvojáku, společného toho totiž shodou okolností mají více. Třeba tématiku sebelásky nebo vlivu našeho vzhledu na naše životy a pocit hodnoty ve společnosti.
Titulním hrdinou tu je Edward, horko těžko se protloukající herec, kterému život komplikuje závažná kožní choroba, která mu zásadně zdeformovala obličej. Většina lidí od něj rychle odvrací zrak, natož, aby si ho pustila blíž k tělu. O to větší překvapení pro něj tedy je, když se sblíží s roztomilou sousedkou, která dokonce o jeho osudech brzy začne psát divadelní hru. Rozhodne se podstoupit experimentální léčbu… a ze slupky nádorů a bulek najednou vykoukne fešák s novým jménem Guy a tváří Sebastiana Stana. Počáteční nadšení z toho, jak snadno najednou zapadne v davu, ale bere za své, jak si uvědomuje, že se svým znetvořením ztratil i kus sebe sama a své výjimečnosti.
Patina
Oproti zmíněné Substanci je Jiný člověk rozhodně skoupější na prvky body-hororu, byť postupné odpadávání Edwardovy původní tváře místy připomene osmdesátkovou Mouchu puštěnou pozpátku. Několik dekád starou kinematografii film připomíná i v jiných ohledech, ať už je to patinou fyzického filmu, vymazlenými kamerovými jízdami, retro hudebním motivem připomínajícím soundtracky Gordona Willise, místy záměrně teatrálním herectvím nebo květnatými dialogy. To vše děj pocitově zasazuje do zvláštního bezčasí a nebýt letmé zmínky o Lady Gaga, která diváka při tom všem retru skoro až zaskočí, klidně by se mohl odehrávat kdykoli od sedmdesátých let dál.
Zvíře a zvíře
Sebastian Stan se musel popasovat s hraním ukrytým pod nánosem maskérské práce i proměnou z Edwarda v obyčejného Guye od vedle, a povedlo se mu to samozřejmě skvěle. Omezenou mimiku citlivě supluje řečí těla, přesvědčivě ztvárňuje člověka bojujícího s nepohodlím ve vlastní kůži, a hlavně tyhle manýry po proměně své postavy neodhodí najednou, ale jen velmi postupně, a ve chvílích nejistoty je nechá probublat zpátky na povrch i navzdory normálnímu zevnějšku. Přitom je jeho výkon ale sympaticky neokázalý a nepůsobí jako prvoplánově vychtěný stunt pro oscarovou Akademii, k jakým podobné herecké chameleonství obvykle svádí.
Navzdory tomu se vám ale do paměti po dokoukání Jiného člověka ještě víc zažere Stanův kolega Adam Pearson, herec skutečně trpící stejnou genetickou chorobou jako filmový Edward. Už od prvního okamžiku, kdy napochoduje na scénu a poprvé otevře pusu, aby během několika následujících desítek minut v podstatě unesl celý hrdinův život, je jeho charisma a způsob, jakým prosvítá skrze nádory pokrývající celý jeho obličej, elektrizující.
Nejlepší pro danou roli?
Jiný člověk obstojí sám o sobě jako svébytná hříčka, která správně míchá drama s komedií, donutí k zamyšlení a dovede na správných místech i pobavit, když si to usmyslí. Zároveň ale funguje i jako zajímavý komentář umělecké inkluze, o které se ostatně pokouší nepočet internetových bojovníků v podstatě kdykoli, kdy ve filmovém traileru zahlédnou černocha. „Mám ho obsadit, když trpí stejným znetvořením, jako naše postava, ale herecky se na roli nehodí? Je vlastně morální obsadit ho jen kvůli tomu? Nebo je ještě méně morální někoho maskovat, aby vypadal jako on?“ Všechno jsou to dobré otázky bez jasné odpovědi. Způsob, jakým je Jiný člověk klade a jakým se nad jinakostí zamýšlí, určitě stojí za pozornost.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Jiný člověk (2024)
Z kafkovského příběhu znetvořeného muže, který díky experimentální léčbě získá zpátky normální tvář a přivyká si na náhlé zapadání do davu, se snadno mohla stát mravokárná, sladkobolná zkazka o sebelásce, sebezdokonalování a sebehodnotě. O tom všem možná Jiný člověk je, taky ale jde o sympatický divnofilm, který má k obsahové i formální fádnosti daleko.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt, A24 © 2024
Jiný člověk
A Different Man
Thriller / Komedie / Drama / Horor / Psychologický
USA, 2024, 112 min
Režie: Aaron Schimberg
Scénář: Aaron Schimberg
Kamera: Wyatt Garfield
Hudba: Umberto Smerilli
Hrají: Sebastian Stan, Renate Reinsve, Marcell Gellért, Adam Pearson, Juney Smith, John Keating, Eleanore Pienta, Lawrence Arancio, Owen Kline
