Janžurka – film o jedné z nejvýznamnějších českých hereček Ivě Janžurové není tentokrát běžně točenou oslavnou ódou nebo neškodným televizním dokumentem. Do ruky si filmový portrét vlastní matky vzala hereččina vlastní dcera. A rozhodně vznikl tvar, který z běžného mainstreamu vybočuje. Osobní, veselý, místy nostalgický i bolestný portrét herecké dámy, která určitě ještě neřekla poslední slovo.
Díky autorskému záměru režisérky máme to štěstí, že můžeme nahlédnout osobnost
oblíbené herečky prostřednictvím jejích vzpomínek na rodiče a dětství, životní lásky, mateřství a zásadní okamžiky, které její charakter a život utvářely. Ve filmu se stáváme svědky mnoha intimních, vážných i veselých okamžiků, vzpomínek, úvah i setkání Ivy Janžurové – s dcerami nad dávnou milostnou korespondencí, na rodinných oslavách, na třídním srazu, s nejlepší kamarádkou z dětství, s hereckými kolegy v divadle, s Martou Kubišovou, s níž v roce 1968 vítala Alexandra Dubčeka po návratu z Moskvy.
Theodora Remundová o dokumentu
Máma sama má k dokumentárnímu zobrazování vlastní osoby velký ostych. Nakonec za tím vždycky viděla spíš snahu vyrobit rychle na objednávku televizní medailonek. Když jsem jí natáčení dokumentu nesměle navrhla já, projevila spíš údiv ve své vrozené skromnosti – že mě to vůbec napadlo a že se tím chci zdržovat. Nakonec opatrně souhlasila.
Iva Janžurová o Theodoře a dokumentu
Přeju si moc, aby se Theodoře film podařil. Bylo to pro mě veliké překvapení, když s tím na mě „přišla“! Vždycky jsem se hodně bála, že moje herecké „tažení“ bude dcery ohrožovat v jejich samostatnosti a bude jim na překážku v budování vlastního sebevědomí. Každá je jiná a každá si svou cestu nakonec obhájila. K tomu potřebovaly dost inteligence, svéhlavého citu a pracovitosti. Theodora byla dobrá i jako herečka, Petr Lébl si ji vybral na FAMU do obdivuhodných inscenací v Divadle Na zábradlí, ale ona se dokázala vrátit ke studiu dokumentu, opustit mámivé zrcátko jeviště a tím si na mou duši získala mou úctu. Je to vlastně pořád zdánlivě nesmělá dívka, matka tří chlapců, ale v hloubi duše bojovnice. Někdy se potýká s větrnými mlýny, jak to dívky oddané tvorbě dokumentů mívají. Budu mít trému za ni i za sebe, jestli pro ni jako hrdinka jejího dokumentárního záměru budu dostatečná. V jednu chvíli se vyjádřila, že to nebude žádná glorifikace a tomu jsem se úlevně zasmála. Bylo by to tak trochu trapné nechat se od dcery vychvalovat a diváka – doufám že film v distribuci uspěje – nutit k obdivu a k uvědomování si vlastní nedostatečnosti. Naopak, snad se v mém obraze uvidí sami, v prostém údělu ve svých životech, vztazích a profesích úsměvně obstát.
Na filmu s režisérkou spolupracoval a stříhal Jakub Hejna. Hudbu složil Tadeáš Věrčák a kameru měl Jan Šípek.
Janžurka právě vstoupila do českých kin. Film uvádí CinemArt.
-red-
zdroj: L. Medková, K. Vorlíčková
foto/video: © Totalfilm Media, CinemArt, Cinepoint, PubRes 2024
