Když v roce 1979 vešel film Caligula do kin, vzedmula se kolem něj vlna humbuku, většinou velmi negativního a odsuzujícího. A to tehdy ještě nebyla venku necenzurovaná verze, která byla později klasifikována jako regulérní velkorozpočtové porno. Scény orgií byly totiž tehdy točeny jako reálné, ne klasicky markýrované. Produkce velkolepého experimentu vydavatele časopisu Penthouse Boba Guccioneho, který chtěl vytvořit film pro dospělé s prvky, jež jsou typické pro hollywoodskou podívanou, byla plná nakonec takových sporů, že se scenárista Gore Vidal i režisér Tinto Brass pokusili odstranit svá jména z titulků. Nyní se Caligula vrací do kin, k vidění bude i na nadcházejícím festivalu Be2Can.
Zúčastnění herci zvučných jmen – včetně Malcolma McDowella, Petera O’Toola, Johna Gielguda a tehdy vycházející hvězdy Helen Mirren – se od filmu rovněž distancovali, když zjistili, že producent poté, co vyhodil Brasse a během postprodukce převzal střih na sebe, se Guccione vrátil do ateliéru, aby s torzem původního štábu a skupinou modelek natočil několik tvrdých sexuálních scén.
Morální holokaust
Výsledný film se dočkal veskrze příšerných recenzí – Variety jej označil za „morální holokaust“ a „nechutný, naprosto bezcenný a ostudný brak.“ Navzdory těmto kritikám, nebo možná právě kvůli nim, měl film úspěch, zejména když se objevil na tehdy vznikajícím trhu s domácím videem. V průběhu let se kolem něj vytvořil kult, i díky morbidní fascinaci nad bizarním spojením uměleckých ambicí a pornografického obsahu. Ačkoli Guccione po Caligulovi uvažoval o produkci dalších filmů, nikdy k tomu ale nedošlo.
Je to teď lepší?
A přesto, co by mohlo vzniknout, kdyby se film držel své původní koncepce? Je možné, že by se někde mezi údajnými 96 hodinami materiálu skrýval film, který by byl skutečně… dobrý? To jsou otázky, které vyvolává film Caligula: The Ultimate Cut, který právě nabízí společnost Film Europe.
Producent Thomas Negovan prošel všechen tento materiál a zrekonstruoval zcela novou verzi filmu – s použitím alternativních záběrů a vystřižených scén a odstraněním všech hardcore záběrů. Přesto vznikla verze čítající 178 minut (původní verze měla 156 minut, alternativní dokonce jen 102).
Výsledek se liší od toho, co bylo předtím, a v mnoha případech je výrazně lepší. Tentokrát mohou diváci lépe ocenit často úchvatné kostýmy a scénografii legendárního Danila Donatiho (který spolupracoval s takovými osobnostmi jako Zeffirelli a Fellini a který později vytvořil scénu a kostýmy pro film Flash Gordon), které byly napoprvé velmi potlačeny ve prospěch sporného obsahu.
Do kin snímek uvádí Film Europe od 3. října. K vidění je také v rámci nadcházejícího Be2Can.
-red-
foto/video: © Film Europe 2024
