Beetlejuice Beetlejuice: Tim Burton se v zábavné dvojce morbidní komedie vrací v plné síle

Čus, je tu Juice! Od černé komedie Tima Burtona o hnijícím vymítači lidí uplynula pěkná spousta let. Pokračování jsme možná vyloženě nepotřebovali, ale teď, když ho máme, jsme za něj moc rádi. Návrat do tohoto světa plného hláškujících zdechlin je totiž příjemný, odsýpající, nenásilný a hlavně pořádně zábavný závan starých časů. Jakmile se rozezní bláznivý soundtrack Dannyho Elfmanna a kamera se rozletí nad povědomé městečko Winter River, ani se nechce věřit, že Beetlejuice naposledy řádil před více jak pětatřiceti lety.

Duchem přítomni

Vrací se samozřejmě Winona Ryder jako depkařka Lydie, která do role i emo make-upu vklouzla, jako by jedničku dotočila před rokem. Ze schopnosti vídat mrtvé lidi si její hrdinka udělala živobytí v showbyznysu, trápí ji ale připitomělý, slizký snoubenec, kterého si s gustem užívá Justin Theroux, a odloučení s dcerou.

Jenna Ortega byla pro roli Lydiiny dcery logickou volbou, která se vyplatila. Populární mladá herečka si tu sice drží svoji prověřenou, extrémně cynickou polohu, která ji proslavila už třeba ve Wednesday a působí lehce okoukaně; perfektně do tohohle světa ale zapadá, přibližuje ho mladším divákům a navíc tady vypadá, jako by filmové mámě z oka vypadla. Její dějová linka, ve které se zaplete se světem duchů, ve který do té doby nevěřila, navíc patří mezi nejlepší.

Scénář na piku

A že jich ve filmu je – duchů i dějových linek. Dvojka Beetlejuice je velmi dobře a zábavně napsaný sequel, který obhájí svou existenci, na originál navazuje smysluplně, obstojí sám o sobě, dobře pracuje s postavami a hlavně pořádně odsýpá. Daní za to ovšem je, že se toho v něm možná děje až příliš. Některé postavy i podzápletky z filmu mizí na několik dlouhých minut.

Platí to bohužel i o samotném Beetlejuicovi, kterého si Michael Keaton i takhle po letech neuvěřitelně dává a rozesmává pokaždé, když otevře svou oslizlou kušnu. Když rozněžněle vybrnkává osmdesátkový cajdák v jednom z mnoha pokusů získat Lydiino srdce, nejde ho nemilovat.

Vyloženě navíc pak bohužel působí účast Monicy Bellucci. I jako sešitá zombie vypadá skvěle a černobílý flashback odkazující na italské hororové klasiky je jedním z nejpovedenějších gagů filmu. Kdyby ale tahle Beetlejuicova zlovolná ex, která kvůli schopnosti vysávat duše dovede přivést do hrobu i mrtvého, ve scénáři nebyla, příběh by to v podstatě nijak nezměnilo.

Vtipně si ale tvůrci poradili s vyškrtnutím herce Jeffreyho Jonese, který se v Hollywoodu stal před dvaceti lety personou non grata kvůli sbírce dětské pornografie nalezenou v jeho počítači. V roztomile animované sekvenci mu jednoduše uhryzne hlavu žralok a filmovým záhrobím se pak promenáduje jen jeho zkrvavené torzo.

Tim Burton ™

Burtonova přepálená stylizace a divoká práce s animací i CGI nemusí sednout všem a vždy, svět Beetlejuice ale vypadá skvěle a hýří nápady. Vyloženě kouzelní jsou třeba zaměstnanci posmrtného call-centra a exkurze do záhrobí je tu celkově tak rozkošně morbidní i vtipná, že se člověk pod drn skoro i těší. Ale vážně. Ve světě, kdy algoritmy sociálních sítí cenzurují kdejakou zmínku o smrti a tvůrci obsahu musí vymýšlet čím dál krkolomnější způsoby, jak se o ní letmo zmínit, je osvěžující vidět film, který si z konečnosti našich životů s takovou lehkostí utahuje. Snad má Tim Burton pravdu a tam na druhé straně nás čeká taková sranda.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Vertical Ent.; audio: Totalfilm Media © 2024

Beetlejuice Beetlejuice
Komedie / Fantasy
USA, 2024, 104 min
Režie: Tim Burton
Scénář: Alfred Gough, Miles Millar
Kamera: Haris Zambarloukos
Hudba: Danny Elfman
Hrají: Michael Keaton, Winona Ryder, Jenna Ortega, Monica Bellucci, Catherine O’Hara, Justin Theroux, Willem Dafoe, Burn Gorman, Danny DeVito, Arthur Conti