Honba za pomstou, atraktivní a neotřelé prostředí velbloudích dostihů, spousta mytologie a především seznámení s mnohými aspekty kultury pouštních národů. Hajjan, nový film Abu Bakra Shawkyho a jedna z premiér festivalu blízkovýchodního filmu Al Qamar, vás na prostoru necelých dvou hodin vezme do dramatického světa pouští a velbloudů, kterému nechybí řada zvratů ani silné emoce. Vypráví příběh beduínského chlapce Matara, který se spolu se svým velbloudím společníkem Hofirou vydává na dlouhou cestu vyprahlými dunami, aby objasnil a pomstil podezřelou smrt svého bratra. Tento poměrně přímočarý a nesčetněkrát zfilmovaný příběh dokáže v podání saúdskoarabského režiséra nabídnout mnohem víc, než jsou u podobných příběhů evropští diváci zvyklí.
Silný důraz na mytologii
Hajjan je totiž v první řadě snímek mapující Matarovu proměnu z chlapce v muže. Film proto klade velký důraz na hodnoty a opakovaně vyzdvihuje témata cti a hledání individuality. To vše navíc podává ukryté pod hávem mytologie, která nejenom, že z filmu obratem dělá něco víc než jen pouhé rodinné drama, ale také prohlubuje divákův vhled do přemýšlení hlavních postav a pouštních národů jako takových.
Důraz na mytologii se pak silně odráží na výsledné podobě filmu. Z úst hrdinů divák často slýchá staré písně či recitaci poezie. Velice zajímavý je také zcela odlišný přístup k hrdinství. Matar není vyloženě aktivním protagonistou, často se nechá vláčet osudem a jediné kritérium pro jeho jednání je mantra, kterou mu před smrtí sdělil jeho bratr: „Pravý muž ví, co je správné a podle toho jedná.“ K vítězství dobra nad zlem tak Matarovi stačí být odhodlaný a neústupný ve svých ideálech. Vše ostatní zařídí osud.
Příběh dokáže překvapit
Kromě tohoto se odlišné kulturní prostředí do filmu promítá i jinými způsoby. Bez prozrazování větších detailů lze říci, že díky jinému přemýšlení a odlišným příběhovým vzorcům dokáže film nejednou překvapit a přijít s nečekaným zvratem. Na druhou stranu přesně tyto aspekty zapříčiňují také to, že motivace jednotlivých protagonistů působí na mnoha místech poněkud nečitelně.
Mytologie, poetika a mantričnost scénáře pak znatelně ovlivnily také vizuální pojetí filmu. V mnoha scénách nesou myšlenku slova písně či básně. V takových chvílích pak film divákům nabídne sestřih pocitově laděných záběrů, které slova na pozadí podtrhávají.
Samotná kamera v podání Gerryho Vasbentera je pak velmi citlivá a dokáže prohloubit prožívané emoce. Často využívá statických a na první pohled malebných záběrů, které využívají barevnou jednolitost pouštní krajiny na maximum. Vasbenter ale neselhává ani ve svižných pasážích filmu, kdy se po plátně prohánějí závodníci v sedlech velbloudů. Kamera je v těchto případech patřičně chaotická a vtahující.
Hudba, poezie a komentátorské slogany
Svůj velký díl na zvýšení dramatičnosti záběrů má také zvuková stránka filmu, ve které na rozdíl od většiny filmů nehraje ústřední roli hudba, nýbrž slovo. Týká se to jak písní a básní, které postavy opakují, tak hlavně komentování jednotlivých závodů. Hlas hlasatele v těchto scénách strhává většinu pozornosti a velice účinně zvyšuje dramatičnost jednotlivých závodů. Specifičnost jeho projevu je natolik strhující, že v jednom případě může divák sledovat jeden z dostihů pouze prostřednictvím jeho slov a nepřijde při tom ani o kousek zábavy a napětí.
Na to, že se film odehrává v nám velice vzdáleném světě a nese s sebou spoustu kulturních specifik, svůj příběh dokáže prodat dobře. Pomáhá mu k tomu silná inspirace Hollywoodem. Ta se propisuje jak do scénáře, tak vizuálního ztvárnění. Nejvíce je ale cítit z hudebního doprovodu Amina Bouhafaa. Ten jako by pro větší přístupnost zcela upozadil arabskou hudební tradici a vydal se primárně po stopách hudby z amerických velkofilmů. Výsledek není vyloženě špatný a sám o sobě funguje dobře, silně však ztrácí na ostatní složky filmu a nejednou se divák neubrání dojmu, že tuto melodickou linku už někde slyšel.
Jistým bodem nepřístupnosti může být pro lokální publikum poněkud nestandardní herectví. Přestože je z filmu cítit, že Shawky držel film pevně v rukách a věděl, co a jak chce říct, herecký projev většiny zúčastněných nepůsobí nejlepším dojmem. Do jisté míry to může být způsobeno právě kulturní odlišností a pro zdejší publikum nezvyklým způsobem komunikace a hlasové intonace. V mnoha chvílích se však jedná o prkennost herců. Nejhůře z toho bohužel vychází samotný hlavní protagonista v podání Omara Alatawia. O to lépe pak ale působí dobré herecké výkony, které předvedly především ženské protagonistky filmu Alshaima’a Tayeb a Toleen Barbood.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Hajjan (2024)
Hajjan je pro zdejší publikum velice netradiční snímek, který téměř neomylně balancuje mezi arabskou filmovou tradicí a filmařskými postupy současného Hollywoodu. Divákům nabídne sice celkově jednoduchý, avšak silný příběh plný emocí a zajímavých zvratů, který je navíc zabalen do neokoukané mytologie pouštních národů a stejně tak neokoukaného prostředí velbloudích dostihů. Kromě kvalitního filmového zážitku také umožní divákům nahlédnout do mentality vzdálené kultury, která je sice na první pohled velice odlišná, ve svém jádru je však té naší blíž, než se může zdát.
Tomáš Souček, spolupracovník redakce
foto/video: Film Europe © 2024
Hajjan
Drama
Saúdská Arábie / Egypt, 2023, 117 min
Režie: A.B. Shawky
Scénář: Mufarrij Almajfel, Omar Shama
Kamera: Gerry Vasbenter
Hudba: Amin Bouhafa
Hrají: Omar Alatawi, Abdulmohsen Alnemr, Azzam Alnemari, Saleh Al Khalaqi, Alshaima’a Tayeb
