Bylo nebylo, na úpatí kopečku nedaleko zámku žil se svou manželkou zahradník s tváří Oldřicha Kaisera. Jeho domov ale jednoho dne obehnal ostnatý drát. Poklidný domov stárnoucího páru se totiž nehodí do krámu novopečenému a notně zámožnému majiteli sousedního pozemku, a postupně se tak rozjíždí tragikomický boj Davida s Goliášem.
Čím horší neřád, tím víc se má k světu
Plakát filmu i předchozí snímky Jiřího Havelky by mohly vyvolat mylný dojem o tom, jak komediální Zahradníkův rok vlastně je. Jistý humor v některých absurdních situacích snímku rozhodně je přítomen, postupně jej ale zcela nahradí melancholie a pocit bezvýchodnosti.
Zahradník houževnatě bojuje nejen se stupňujícími se sabotážemi, ale i kafkovsky neprostupnou byrokracií. „Kůrovec,“ rozhodí rukama policista nad rozbitým skleníkem, exekutor mu pak lakonicky poradí, že „silnější pes mr…“ Tomu všemu hrdina statečně čelí jako jednočlenná armáda, což ostatně v několika scénách i podtrhuje bubínkový pochoďák v soundtracku. I jeho odhodlání ale podvrtá, když katastrálním půtkám padne za oběť pracně piplaná úroda nebo úl plný života. Divákovi se v tu chvíli chce spolu s ním uronit slzu. A bude bohužel jen hůř.
Umění mlčet
Se svým údělem se protagonista vypořádává výlučně mlčky, tvůrci se totiž rozhodli nechat Kaiserovu postavu v podstatě bez dialogů. Ostatním postavám odpovídá pouze sveřepým pohledem a těsně před jeho případnou odpovědí přestřihneme vždy pryč. Něco takového mohlo svádět k velkým hereckým gestům a manýrám, herec ale k roli přistoupil velmi subtilně. Jeho pohledy jsou výmluvné až až.
Kaiserův hlas slyšíme jen prostřednictvím předčítání Čapkových fejetonů, po kterých se film i ostatně jmenuje. Poeticky vypráví o zahradnických starostech, trápeních, láskách i triumfech napříč jednotlivými měsíci, a časovost a sezónnost je výrazným tématem filmu. Právě z voice-overů se dozvídáme o proměnlivých výzvách, které s sebou péče o přírodu a okolí každý měsíc přináší.
Cykličnost každodennosti pak vidíme na společných večeřích, které si zahradník s manželkou mlčky, ale vděčně a láskyplně dopřávají. Když už pak jeden z nich konečně slovem ticho prořízne, má to pochopitelně svou váhu.
Krása v oku pozorovatele
Podobně neokázalý, jako Kaiserův herecký projev, je i výtvarná podoba filmu. Dalo by se čekat romantické kochání krajinou, že se bude kamera s přírodou mazlit a snažit se ji zachytit v co nejkrásnějších podobách. Tak tomu ale není, a vizuál Zahradníkova roku je přísně věcný, až přízemní. Podobně jako v každodenní řeholi v péči o přírodu si v něm tak musíte najít krásu jen sami.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Donart © 2024
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Zahradníkův rok (2024)
Zahradníkův rok je oproti Vlastníkům a Mimořádné události, předchozím filmům Jiřího Havelky, určitě klidnější, pomalejší… snad i o něco méně divácký. Nesnaží se ani o velkou tragiku ani komedii, a stejně civilní a usazený jako jeho příběh a herecké výkony je i jeho výtvarno. I díky tomu má ale tenhle velký boj jednoho obyčejného člověka své kouzlo.
Zahradníkův rok
Premiéra: 18. července 2024 Donart
Režie: Jiří Havelka
Scénář: Jiří Havelka
Kamera: Ferdinand Mazurek
Hudba: Tadeáš Věrčák
Hrají: Oldřich Kaiser, Dáša Vokatá, Štěpán Kozub, Tomáš Jeřábek, Jiří Vyorálek, Alena Mihulová, Michal Isteník, Tereza Dočkalová, Magdaléna Borová, Vasil Fridrich
