V průběhu minulého století platila Itálie vedle Hollywoodu za hlavní srdce světové filmové tvorby a vzešla z ní spousta ikonických filmařů. Jen málokterý za sebou ale zanechal takový odkaz jako pětinásobný držitel Oscara Fedorico Fellini, který na Filmovce letos dostal vlastní Retrospektivu.
Magický realista a divadelník
Mezi kolegy filmaři Fedorico Fellini podle mnohých vždy vyčníval díky svému unikátní schopnosti prolínat ve svém díle prvky realismu a magické fantastiky. Bujná fantazie mu ostatně pomáhala prodrat se i dětskými lety v předválečné Itálii, kdy docházel na církevní školu.
Namísto modlení v kostele ale mladý Fellini raději utíkal do cirkusového stanu, každou volnou chvíli si něco čmáral na papír a pořádal malá představení se svými loutkami. Rodiče chtěli ze synka mít právníka a Fellini kvůli jejich nátlaku na právnickou školu skutečně nastoupil. Údajně si ale nevzpomíná, že by byť jen jednou skutečně došel na jakoukoliv přednášku. Raději se věnoval portrétům, psaní a kreslení karikatur pro noviny.
Cesta k filmu
Právě příležitostná práce v redakci nakonec kreativnímu mladíkovi otevřela dveře do showbyznysu. Jeho humoristických sloupků si totiž začali všímat i lidé z filmové branže, a jelikož zaměstnavatelé Felliniho rádi posílali do terénu pro rozhovory, získal si spoustu kontaktů mezi režiséry a scenáristy. Jeho talent nezůstal bez povšimnutí a ještě před oslavou druhých kulatin tak Fellini psal rozhlasové skeče a hry a brzy nato přispíval své vtipy i do filmových scénářů. Práce na placech mu pomohla vyhýbat se narukování do armády, kterou ve čtyřicátých letech tak horlivě sestavoval Mussolini. Jedno natáčení mu dokonce umožnilo odletět do Lybie, kde upravoval scénáře filmů přímo během natáčení a sem tam zaskakoval i jako režisér.
„Nemám rád myšlenku „porozumění“ filmu. Nevěřím, že racionální porozumění je podstatným prvkem recepce jakéhokoli uměleckého díla. Buď vám film má co říct, nebo nemá. Pokud vás dojme, nepotřebujete ho vysvětlovat. Pokud ne, žádné vysvětlení vás nedokáže dojmout.“
Federico Fellini
Vojně se mu nakonec podařilo vyhýbat až do konce války. Hned po osvobození Itálie se sžil s uměleckým proudem Neorealismu a opět se vrhl na kreslení karikatur, příležitostně ale stále psal scénáře a v roce 1947 obdržel svou první nominaci na Oscara za scénář k filmu Řím, otevřené město. Postupně se jeho jméno objevovalo v titulcích také pod slovem producent a koncem čtyřicátých let se konečně odhodlal režírovat film na vlastní pěst Jeho první samostatný film Bílý šejk tak spatřil světlo světa v roce 1952.
Hvězda italského filmu
V průběhu své dlouholeté kariéry stihl Fellini natočit přes dvacet různých filmů, přičemž k mnoha dalším přispěl alespoň z pozice scenáristy. Jeho nesmírně osobitý a specifický umělecký styl mu získal věhlas nejen v domovské Itálii, ale i v zámoří. Jeho drama Silnice z roku 1957 mu jako první vysloužilo Oscara za nejlepší cizojazyčný film a na stejné ocenění pak Fellini dosáhl ještě třikrát. Nikdo o něm ale nemohl říct, že by se opakoval. Druhou Cenu Akademie vyhrál za romantický příběh Cabiriiny noci, třetí za komediální fantasy Osm a půl a čtvrtou sošku si odnesl za dramedii Amacord. Nakonec si těsně před smrtí připsal ke svým úspěchům ještě páté ocenění za celoživotní dílo.
Kompletní program Felliniho retrospektivy na LFŠ najdete tady.
Filmovka samozřejmě uvede všechna Felliniho oscarová díla v rámci Retrospektivy. Doplní je ale ještě například o režisérovo věhlasné společenské drama Sladký život nebo komedii Ginder a Fred. Festival trvá do 1. srpna.
Petr Schön, Totalfilm.cz
foto/video: archiv, AČFK, LFŠ © 2024
