Že mají westerny i v dnešní době stále co říct a dokážou vyjádřit i velice aktuální témata, ukázala již Síla psa. Druhý autorský film Viggo Mortensena Až na konec světa to potvrzuje. Dvouhodinový příběh silně těžící z westernové estetiky však nabízí mnohem víc než jen klasickou kovbojku. Je citlivou sondou do života dvou svéhlavých milenců, která stojí primárně na skvělých hereckých výkonech a detailně propracovaných postavách a příbězích.
Uvěřitelný a promyšlený příběh
V 60. letech 19. století potkává zamlklý tesař Holger sympatickou a svéhlavou prodavačku květin Vivienne. Zamilují se a odjedou spolu do pustiny divokého západu, aby si zařídili místo pro svůj nový společný život. Počáteční idylku však naruší občanská válka, která jejich osudy na několik let rozdělí. Toto odloučení vnese do jejich vztahu mnoho překážek, které budou muset společně překonat.
Taková je základní premisa Mortensenova příběhu. Na jejím půdorysu dokáže rozehrát promyšlený příběh tematizující postavení žen, korupci, touhu po boji, zradu, odpuštění či rodičovství. To vše je navíc zabalené v silné a uvěřitelné romanci.
Mortensen plynule a bez narušení soudržnosti celého snímku přechází z jedné polohy do druhé. Přestože hlavní linku filmu tvoří romantický příběh, nebrání se scénář ani menším žánrovým hrátkám. Ty film příjemně zpestřují, podtrhují ale zároveň fakt, že western je pro režiséra v tomto případě jen kulisou, z jejíchž stereotypů scénář těží, ale zároveň se jim razantně vyhýbá.
Na pozadí příběhu dvou milenců tak probublává zlatá horečka, chladnokrevní pistolníci, válka severu proti jihu, příběh pomsty a dojde i na jistý, velice netradiční, westernový duel. Příběh navíc nabídne i několik nevtíravě vtipných momentů. V kontrastu s tím ale nabídne i několik velice drastických scén, na které se nekouká snadno.
Pomalá roztěkanost
Jistou slabinou filmu je ale jeho časová roztěkanost. Evropský divák s pouze kusými znalostmi dějin Ameriky může místy lehce tápat v dějových skocích. Příběh filmu má tři časové roviny, mezi kterými se přeskakuje poněkud nahodile. Ústřední část příběhu je pak roztažená do období několika let a jejich časovost není zcela jasná.
Roztěkaně působí i tempo celého snímku. Mortensen dobře ví, co chce sdělit, a ke své pointě nijak nespěchá, nechává příběh plynout pozvolným tempem, nebrání se atmosférickým záběrům, snovým pasážím ani statickým rozhovorům či tichému cestování. Konzistentně pozvolné tempo je tu bezesporu zcela záměrně a k snímku a náladě filmu se velice dobře hodí, nicméně nemusí sednout každému. Zajisté se najdou diváci, kterým i těch vcelku standardních 129 minut bude připadat jako věčnost.
Propracované charaktery postav
Postavy mají zdařile načrtnutou minulost i své sny a motivace. Díky tomu se s nimi dokážete dobře ztotožnit, rozumíte jim a záleží vám na nich. Scénář pamatuje i na vedlejší figury, které jsou až nebývale komplexní a v nejednom případě se dočkaly vlastního oblouku.
Nejvíce se to týká Vivienne, která dostane na plátně nejštědřejší prostor. Součástí její příběhové linky jsou i flashbacky do minulosti, které osvětlí mnoho jejích rozhodnutí. Nestrádá ani Holger. Jeho postava se sice musela bez těchto výletů do minulosti obejít, nijak jí to však na komplexnosti neubírá. Jedinou z hlavních figur, která by si tak snad zasloužila více péče, je hlavní záporák filmu, despotický syn místního podnikatele Weston. Divák se neubrání dojmu, že jeho vykreslení mohlo být věnováno o poznání více času. Třeba na úkor některých snových pasáží, které nejsou pro samotný příběh moc důležité a zvlášť ho neposouvají.
Silnou stránkou snímku jsou pak samotní herci. Viggo Mortensen v roli Holgera, Vicky Krieps v roli Vivienne i Solly McLeod v roli despotického Westona odvádí skvělé výkony. Sám režisér v jednom rozhovoru z Karlových Varů řekl, že správné obsazení je půlka režisérské práce a nutno přiznat, že tuto úlohu opravdu nepodcenil. Ústřední trojice i všichni ostatní působí ve svých rolích velice přirozeně.
Láska k westernu i silné herecké výkony
Velká láska k westernovému žánru je pak silně patrná na vizuální stránce filmu. Kostýmy, lokace i kulisy jsou vybrané s velikou pečlivostí, působí autenticky a opravdu dokážou vtáhnout do děje. Kameraman Marcel Zyskind nešetří velkolepými záběry vyprahlé krajiny, která dá nejednou vzpomenout na zlatou éru tohoto pistolnického žánru. Nejvíce však exceluje v komornějších scénách. Jeho kamera je povětšinou statická, neustále ale hledá zajímavé úhly i líbivé kompozice.
Herec, scenárista, režisér a producent Mortensen si pak pro svou autorskou novinku sám složil i hudbu. Ta je ve snímku velice nenásilná, nevyčnívá a zdařile podtrhuje jeho vyznění. Žádnou konkrétní melodii si cestou z kina asi pobrukovat nebudete, soundtrack však mile těží z dlouhé historie westernového žánru a dodává filmu správnou atmosféru.
Tomáš Souček, spolupracovník redakce
foto/video: Totalfilm Media, Aerofilms © 2024
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Až na konec světa (2024)
Až na konec světa je zajímavým žánrovým mixem, který výrazně těží z westernové estetiky, avšak pod touto slupkou toho nabízí mnohem víc. Romantický příběh dvou svéhlavých postav v jeho středu je uvěřitelný, emotivní a vtahující.
Až na konec světa 
The Dead Don’t Hurt
Premiéra: 4. 7 .2024 Aerofilms
Western / Drama / Romantický
USA / Mexiko / Velká Británie, 2023, 129 min
Režie: Viggo Mortensen
Scénář: Viggo Mortensen
Kamera: Marcel Zyskind
Hudba: Viggo Mortensen
Hrají: Vicky Krieps, Viggo Mortensen, Garret Dillahunt, Danny Huston, W. Earl Brown, Michael Weaver, Solly McLeod, Nadia Litz, Alex Breaux, Shane Graham
Produkce: Viggo Mortensen, Regina García Solórzano, Jeremy Thomas
Scénografie: Carol Spier, Carlos Benassini
Masky: Itzel Badillo
Kostýmy: Anne Dixon
