Atraktivní prostředí, klaustrofobickou atmosféru, napětí i překvapivé zvraty. To vše divákům nabídne již šestý film dánského režiséra Michaela Noera. Tento napínavý snímek s překvapivým rozuzlením rozehraje na prostoru 95 minut sociální i rodinné drama odehrávající se ve stísněném mikrovesmíru zaoceánské lodi.
Na palubě výletní lodi dojde k znásilnění. Oběť nechce mluvit a odmítá lékařská vyšetření, ochranka odmítá pachatele hledat a přepravní společnost doufá, že se vše podaří v klidu vyřešit a utajit. Zoufalé matce oběti tak nezbývá než po násilníkovi pátrat na vlastní pěst.
Aktuální téma a dobře napsané postavy
Tato jednoduchá premisa poskytla scenáristickému duu, tvořenému samotným režisérem a jeho kolegou Jesperem Finkem, možnost stvořit příběh, který zdařile tematizuje velice aktuální téma. Kde je hranice znásilnění, jaká je role oběti, s čím se musí vyrovnat a jaké překážky před ni klade společnost plná předsudků a odsouzení. To jsou jen některá z témat a otázek, které film zdařile a se silnou dávkou pochopení otevře.
Aktualita tématu ale není jedinou předností scénáře. Noerovi s Finkem se i na relativně krátkém prostoru daří velice dobře zpracovat charaktery postav, jejich minulost i překážky, kterým mezi sebou musí čelit. Obě hlavní protagonistky navíc dostanou i dostatečný příběhový oblouk, při kterém se jejich postava vyvine. To platí zejména o mladé dívce, která se z pasivní oběti postupem času stává aktivní postavou.
Závěrečný zvrat prověří vaše morální hodnoty
Tomuto dojmu velice napomáhají také herecké výkony obou protagonistek. Flora Ofelia Hofmann Lindahl i Trine Dyrholm podávají velice dobrý výkon, který je zejména v případě mladé herečky velice uvěřitelný a procítěný. Vcelku obstojně jim asistují i jejich herečtí kolegové, kteří ale ve snímku nedostanou tolik prostoru a v některých scénách působí poněkud prkenně.
Lehce rozporuplnou částí filmu je pak jeho závěrečný zvrat. Ten dokáže i přes předvídatelnost a šablonovitost snímku překvapit a pro mnoho diváků dokáže být zajisté tou nejsilnější stránkou filmu. Pro jiné však zcela zničí jeho celkové vyznění.
Strohý audiovizuál dokáže překvapit
Co se audiovizuální složky snímku týče, nabízí po většinu času zcela rutinní zážitek vsázející na osvědčené postupy bez větší snahy o inovaci. K celkově surovému snímku však tato strohost sedí a není tak vůbec na škodu.
Pár zajímavých momentů se ve filmu i tak naskytne. Minimalistické audio, které povětšinou pracuje pouze s ambientními zvuky okolí a hudbou z reproduktorů či sluchátek, dokáže v několika scénách promyšleným audiodesignem prohloubit absurditu situací, nepříjemnost pocitů nebo zdůraznit rozpor emocí z hrůzného činu na místě plném štěstí a zábavy.
S umocněním atmosféry filmu pak značně pomáhá také jeho práce s paletou barev a nasvícením. Zatímco začátek filmu nešetří růžovou a topí se v zářivě pastelových barvách, jeho další části jsou znatelně temnější. Dramatičnost zásadních scén je pak zdůrazněna červeným osvětlením chodeb a paluby.
-
Režie
-
Scénář
-
Herci
-
Kamera
-
Hudba
Birthday Girl (2023)
Birthday Girl přináší silný příběh a velice aktuální téma, které dokáže zaujmout. I přes svůj lehce šablonovitý děj dokáže překvapit a v závěru nabídne divákům zvrat, při jehož sledování projdou jejich morální hodnoty těžkou zkouškou. Překvapit dokáže i úsporný audiovizuál, který podtrhuje surovost příběhu. Sečteno podtrženo, Michael Noer nedělá ve svém novém filmu nic špatně, příliš však spoléhá na zavedené postupy a kromě aktuálního tématu do snímku nevnáší moc inovace. Film je napínavý, má dobrou atmosféru a dokáže zabavit, divák se však neubrání dojmu, že téma si zasloužilo trochu víc a že k zapamatovatelnosti snímku stále něco chybí.
Tomáš Souček, spolupracovník redakce
foto/video: © Film Europe 2024
Birthday Girl
Drama
Dánsko, 2023, 95 min
Premiéra: 27. 6. 2024 Film Europe
Režie: Michael Noer
Scénář: Jesper Fink, Michael Noer
Kamera: Adam Wallensten
Hrají: Trine Dyrholm, Herman Tømmeraas, Flora Ofelia Hofmann Lindahl, Daniel Karjuhin, Miia Ly Tombak, Maarja Sau, Zanna Maria Jazel, Annaliisa Teresk, Nathan Popa, Sebastian DeMots
