Saint Omer: Mrazivé soudní drama o vraždě novorozence (recenze)

V roce 2016 černé kroniky francouzských novin vyplnil mrazivý příběh o smrti patnáctiměsíčního dítěte. Mimořádně inteligentní a údajně milující matka původem ze Senegalu miminko z nepochopitelných důvodů utopila v moři, doufajíc, že vlny důkazy odnesou; následujícího rána tělíčko ale našel místní rybář. Nepochopitelný incident žena následně u soudu sama přisuzovala temným silám a černé magii. O náročném procesu v městě Saint Omer na severu země vypráví znepokojivé stejnojmenné drama, které si vloni odvezlo z Benátek cenu poroty.

Soudních dramat tu už bylo. V tom, které je aktuálně k vidění v rámci festivalu Be2Can, procesní lince přidává další vrstvu fakt, že ji sledujeme perspektivou těhotné mladé spisovatelky. Ta s obviněnou sdílí rasové a kulturní pozadí a sňatek s bílým francouzským mužem. Její osobní drama se s příběhem obviněné matky prolíná, jejich problémy a tíha se vzájemně zrcadlí, přelíčení pak pozorujeme doslova jejíma očima.

Film jména obou protagonistek možná oproti skutečnosti mění, tak jako se popisovaný případ ale skutečně stal, tak spisovatelčiným předobrazem je režisérka a scenáristka filmu Alice Diop, první režisérky černé pleti, která reprezentovala svou zemi na oscarovém klání a celému soudu jako divák osobně přihlížela.

Přísná civilnost

Na Saint Omer je znát, že jde o celovečerní debut dokumentaristky, díky syrové režii autorky totiž nemá k dokumentu daleko. Neokázalá, pragmatická kamera trpělivě sleduje dlouze hovořící postavy s naprostým minimem střihů tak, jako bychom u soudu skutečně seděli a sledovali jej v reálném čase. Film přelíčení nedramatizuje a senzační událost o vraždící matce s odstupem prezentuje tak věcně, hloubavě, nebulvárně a citlivě, jak to jen lze.

Ani hudba zde téměř nezazní, slyšíme ji pouze v momentech, kdy jsme spolu s hrdinkou zavřeni v její hlavě a zvuky okolí přehluší její překotné myšlenky.

Snaha o realistické vylíčení soudu bez filmařských příkras pochopitelně klade značný nárok na herce a jejich projev, kteří musí být civilní a neokoukaní, zároveň ale schopní zprostředkovat divákovi dlouhé monology a výpovědi uvěřitelně a přirozeně, aniž by sklouzli k recitaci scénáře. V Saint Omer se to osazenstvu naštěstí daří.

Odvěké otázky

Zatímco otec zabitého dítěte křečovitě svírá pultík a přemáhá emoce, matka vražedkyně klidně a kultivovaně citující Descartese či Wittgensteina svůj čin nepopírá. Celou událost ale vysvětluje působením zlých sil a nadpřirozena, kdy na smrti dítěte nese vinu okolí a okolnosti, nikoli ona. Jak na začátku uvádí, sama doufá, že jí soud přinese odpovědi na otázky spojené se smrtí milované dcery.

Symbolika ženy odevzdávající svou ratolest moři a matce přírodě nejen že nápadně připomíná mýtické příběhy. Případ ze Saint Omer se tak dotýká mnoha rovin a nelehkých otázek o vině, rase, kultuře, asimilaci, odcizení, mateřství, či dokonce dědičnosti dobra a zla.

Váš verdikt?

Snaha ženy vysvětlit nadpřirozenem své nevysvětlitelné činy u poroty složené z francouzských občanů nepřekvapivě naráží na předsudky a západně racionalizovaný výklad světa, právníci tedy proti uvěznění obžalované argumentují jejím duševním zdravím. Film pak závěrečnou řeč k porotě prostřednictvím obhájkyně adresuje do kamery jakoby přímo divákovi, kdy si svůj verdikt můžeme v hlavě formulovat sami. Shrnutí protistrany Saint Omer nenabízí, což je samo o sobě autorským stanoviskem.

Saint Omer
Drama
Francie, 2022, 122 min
Režie: Alice Diop
Scénář: Alice Diop, Amrita David, Marie N’Diaye
Kamera: Claire Mathon
Hrají: Kayije Kagame, Guslagie Malanda, Aurélia Petit, Valérie Dréville, Atillahan Karagedik
Produkce: Toufik Ayadi, Christophe Barral
Střih: Amrita David