Hledání starověkých artefaktů, vykrádání pověrami opředených hrobek, honičky s policajty, a dokonce jakýsi náznak mystiky a tajemna. Nic z těchto základních atributů sice Chiméře nechybí, přesto si jen stěží můžete představit film, který by byl sériím o Indianu Jonesovi nebo Laře Croft více vzdálený. Akci nahazuje rozjímání, výpravnost intimita a místo velkolepého finále na diváky čeká pozvolná katarze. Chiméra je opravdu zajímavým žánrovým mixem, který má i přes svou nevyváženost a příběhovou roztříštěnost velký potenciál zaujmout.
Vykradač hrobek
Základní příběh Chiméry je prostý. Mladý Angličan jménem Arthur je obdařen zvláštním darem, který mu pomáhá zcela přesně určit polohu starých etruských hrobek. Pohybuje se proto na hraně zákona a spolu s malou skupinou společníků po nocích vykrádá prastaré hroby. Alice Rohrwacher, která je režisérkou i scenáristkou filmu, jde však mnohem dál a na zdánlivě jednoduchý příběh nabaluje další a další vrstvy.
Kromě hlavní dějové linky tak divák sleduje flashbacky z Arthurovy minulosti, příběh staré ženy, kterou terorizuje její početné potomstvo a která je též matkou Arthurovi bývalé přítelkyně nebo osud mladé ženy, která nemá střechu nad hlavou a musí vychovávat dvě malé děti. Role obou postav je však ve snímku spíše druhořadá a je tak velice zarážející, kolik prostoru se jim autorka rozhodla věnovat.
Oběma ženským postavám jsou vyhrazeny především úvodní a závěrečné části filmu, které disponují řadou zdlouhavých a zcela nadbytečných scén a jsou tak tím nejslabším, co film divákům nabídne. To se odráží i na celkové stopáži filmu, která o deset minut překonává hranici dvou hodin. Toto rozhodnutí je zarážející i proto, že sama režisérka si byla nadbytečně dlouhé stopáže patrně sama vědomá a několikrát se proto uchýlila ke grotesknímu zrychlení některých scén.
Pozvolnější rozjezd
Stopáži nepomáhá ani opravdu pozvolný rozjezd filmu. Ten sice disponuje několika zajímavými momenty, nicméně mu trvá celých 30 minut, než alespoň nastíní hrubé obrysy příběhu. Po tomto rozporuplném úvodu se ale film zcela vzpamatuje a zahrne diváky spoustou neotřelých scenáristických i audiovizuálních nápadů. Ty jako by se navíc zcela záměrně vzpíraly všemu, co mají diváci s dobrodružnými filmy o lovcích pokladů zažité.
Kamera, které se ujala Hélène Louvart, je detailní a intimní. Zcela se tak brání dechberoucím záběrům, které využívají krásu a neokoukanost exotických lokalit. Nehledá ani propracované kompozice, velice přirozeně proplouvá děním a vytváří tak věrný pocit nezúčastněného pozorovatele. Velice důležitým motivem je také dynamické převrácení kamery, které zdařile zdůrazňuje symbolickou rovinu snímku.
Zajímavá hudební složka
Co se hudební složky týče, kombinuje se v Chiméře staré i nové, populární i folklorní. Snímkem se tak linou tóny orchestru, opery, italského reggae i venkovské dechovky. Velice zajímavá je pak montáž několika loupežných výprav, která je doprovázena zpěvem a kytarou jednoho ze členů dobrodružné bandy. Jeho píseň však při montáži neslouží pouze jako podkres. Slova písně vyprávějí příběh, který nám celou bandu lépe představí, seznámí nás s jejími vnitřními poměry, ukáže motivace jejích členů a celkově seznámí diváka s příběhem mnohem lépe než celý půlhodinový úvod.
Bezesporu nejvíc se ale film dobrodružnému žánru vzpírá po scenáristické stránce. A to i přesto, že se vůbec nebrání využít některé z jeho zavedených klišé. Rohrwacher opravdu umně buduje napětí a očekávání, které má divák s filmy o lovcích pokladů zažité. Místo klasických motivů a jejich rozřešení však nabízí rozjímání nad životem, smrtí, minulostí i budoucností a řadou morálních dilemat.
Uvěřitelní herci
Kvalitní a osobité jsou také výkony hlavních protagonistů. Každý z nich má navíc svůj vlastní styl, který koresponduje s osobností zobrazované postavy a dodává tak charakterům na uvěřitelnosti. Mlčenlivý Arthur v podání Joshe O’Connora hraje velice úsporně a spoléhá se převážně na jemnou mimiku, zatímco rozverná Italia hraje celým tělem. Oba navíc skvěle kontrastují s hlasitým, neurvalým a chaotickým projevem zbylých členů party.
V neposlední řadě stojí za zmínku kulisy, které jako kdyby celý film přenášely do zcela abstraktního prostředí. Arthur bydlí v polorozpadlé boudě, v ústřední vesnici jako by se zcela zastavil čas a každý navštívený dům, ať už honosný či ne, očividně podléhá rozkladu. Díky tomuto vymanění z kulis běžného života je film otevřený zcela nové vrstvě interpretací.
-
Režie
-
Scénář
-
Herci
-
Kamera
-
Hudba
Chiméra (2023)
Chiméra je opravdu zajímavým žánrovým experimentem, který má po všech stránkách co nabídnout. Táhnou ho skvělé herecké výkony, nápaditý scénář a neotřelé audiovizuální nápady. Snímek však trpí opravdu pomalým rozjezde i závěrem, několika zbytečně natahovanými scénami a příběhovou roztříštěností. Přesto se jedná o opravdu kvalitní počin, který svým myšlenkovým přesahem vyváží většinu svých nedostatků.
Tomáš Souček, spolupracovník redakce
foto/video: © Aerofilms 2024
Chiméra
La chimera
Dobrodružný / Komedie / Romantický / Fantasy
Itálie / Francie / Švýcarsko, 2023, 130 min
Premiéra: 16. 5. 2024 Aerofilms
Režie: Alice Rohrwacher
Scénář: Alice Rohrwacher
Kamera: Hélène Louvart
Hrají: Isabella Rossellini, Josh O’Connor, Alba Rohrwacher, Carol Duarte, Vincenzo Nemolato, Francesca Carrain, Milutin Dapčevič, Luca Chikovani, Giuliano Mantovani, Yle Vianello, Chiara Pazzaglia
