Prezident, občan, režisér, přítel, manžel, pacient, muž na sklonku života… Časosběrný dokument Petra Jančárka Tady Havel, slyšíte mě? představuje Václava Havla v jeho známých, ale i veřejnosti dosud skrytých polohách. Vychází přitom z nikdy nepublikovaného materiálu, natočeného během posledních let jeho života. Film právě vstoupil do českých kin.
Symbolická tečka?
Díky tomu, že dokument popisuje poslední kapitoly z Havlova života, v divákovi může vznikat pocit, že sleduje poslední ze série dokumentů, kterých o něm z dílny různých tvůrců vzniklo už několik. Jakousi symbolickou tečku, poslední dějství. Série více či méně zásadních anekdot a příhod z tohoto období navíc vytváří o Havlovi a jeho roztěkané povaze hezký, překvapivě plastický obrázek. Téhle plasticitě přispívají i četné, nebývale intimní pohledy do soukromí, zejména ve spojitosti s jeho zdravotním stavem. Dramaturgii dokumentu napomáhá i formálně povedený střih, který si poradil i s takovými výzvami, jako shrnout Havlovo disidentství i prezidenství během jediné svižné montáže v úvodu.
„S Václavem Havlem jsem začal spolupracovat v roce 2003. Naše vztahy charakterizovala naprostá otevřenost a důvěra ze strany Václava Havla a moje absolutní zodpovědnost vůči němu. Během posledních let Havlova života tak mohlo vzniknout přes dvě stě hodin unikátního, dosud nikde nepublikovaného materiálu, který se pak stal základem celovečerního dokumentu,“ říká režisér Petr Jančárek.
Výjimečné okamžiky
Během natáčení se odehrálo několik okamžiků, které byly pro Petra Jančárka absolutně nezapomenutelné: „Jednou jsem doprovázel pana prezidenta Havla do PEN klubu, kde, myslím, spisovatel Jiří Stránský slavil narozeniny. My jsme si, předesílám, nikdy s panem prezidentem Havlem v běžném styku nepodávali ruku, protože jsme se viděli každý týden několikrát. A když jsme tenkrát z toho PEN klubu odcházeli a čekali před Klementinem, než přijede auto, tak se se mnou pan prezident loučil a najednou mi podal ruku. Bylo to asi půl roku před jeho odchodem na věčnost a já jsem si uvědomil, že to podání ruky je možná proto, že si myslí, že to může být naposledy. Od té doby vždycky, když jsme se loučili, tak to bylo podáním ruky…“
Premiéra na Hradě
Dokument Tady Havel, slyšíte mě? už před oficiálním dubnovým vstupem do kinodistribuce vzbuzoval oprávněnou pozornost. Slavnostní premiéru měl 18. března v prostorách Jízdárny Pražského hradu za účasti prezidenta České republiky Petra Pavla, prezidentky Slovenské republiky Zuzany Čaputové a dalších významných hostů, včetně Dagmar Havlové.
#chybitenam
Dagmar Havlová při příležitosti uvedení filmu zavzpomínala: „Byla jsem zvyklá, že jsme se s Václavem o všem radili, vše jsme diskutovali. Existovalo mezi námi zvláštní propojení. Byli jsme zkrátka na všechno dva. Po manželově boku jsem prožívala chvíle vrcholného štěstí a souznění i chvíle propadu na dno úzkostí, že to tak nebude vždycky. Když teď řídím jeho odkaz, uvědomuji si, že neodešel jenom mně. Chybí tady jeho hlas, jeho klidná, souměrná energie.“
Václav Havel mi chybí jako jedna z jistot, které pár let provázely můj život, chybí mi jako jedna z hodnot, ke kterým se člověk může vztahovat, a chybí mi také jako člověk, z jehož postojů jsem si mohl, a stále mohu, brát příklad.
režisér filmu Petr Jančárek
Důvěra mezi hrdinou a filmařem
Díky vzájemné důvěře mezi hrdinou a jeho filmařem se dokument Tady Havel, slyšíte mě? dotýká nejen oficialit, ale i intimních a fatálních situací. Diváci jsou svědky Havlova blízkého vztahu s dalajlámou, Madeleine Albright, Milošem Formanem nebo Joan Baez. Mohou s ním být doma i na proslulé chalupě na Hrádečku, absolvují s ním schůzky v jeho pražské kanceláři, navštíví open air festival v Trutnově anebo sledují přípravu a natáčení jeho filmového debutu Odcházení. A doprovází jej také na jeho poslední soukromé cestě do USA, kdy se po ataku mrtvice ocitl na prahu smrti.
Chtěl bych, abychom si u příležitosti uvedení tohoto filmu položili otázku, zda pro nás Václav Havel pořád ještě něco znamená, jestli pořád ctíme hodnoty, které pro něj byly zásadní a zda nám stále má co říct. Jestli ho v duchu názvu filmu skutečně slyšíme, jestli k nám promlouvá a inspiruje nás.
producent filmu Jiří Konečný
Mezi koproducenty filmu je Michael Kocáb, který přidává osobní postřeh: „Václav Havel je tak významnou osobností našich dějin, že jakákoli filmová připomínka jeho života stojí za zhlédnutí. Náš film popisuje jeho životní období po výkonu prezidentské funkce a mohu prohlásit, že velmi věrně. Spolupracoval jsem s Václavem dlouho, byli jsme blízcí přátele a říkám, ano, takový Václav Havel také byl. Proč také? Protože Václav měl mnoho různých podob, jeho život byl bohatý a inspirativní v mnoha směrech a není v možnostech jednoho snímku je všechny postihnout.”
Snímek do českých kin právě uvádí Continental Film.
-red-
foto/video: © Endorfilm, Continental 2024
