Rivalové: Žhavé tenisové porno nacpané režijními nápady (recenze)

Rivalové jsou u nás tak trochu nadužívaný filmový název. Novinka italského rodáka Luca Gadagnina, podepsaného pod kultovní queer romantikou Dej mi své jméno nebo kanibalskou šíleností Do morku kostí, je naštěstí daleko nápaditější, než by se podle titulu mohlo zdát.

Nemilostný trojúhelník

Podvědomí o filmu se možná trochu smrsklo na tu marketovanou „trojku se Zendayou,“ děj je ale o poznání komplexnější.

Rivalové jsou hodně zajímavou studií jednoho hodně toxického vztahového trojúhelníku, který se táhne životy ústřední trojice se střídavou intenzitou několik let. Záměrně ho nepopisujeme jako „milostný.“ Tihle tři kolem sebe napříč lety nekrouží jak magnety kvůli lásce, jako spíš kvůli nenaplněným sportovním ambicím, sexuálnímu dusnu a spoustě potlačovaných frustrací. A je fascinující to sledovat. Napětí mezi nimi by se dalo krájet a chemie mezi postavami je neuvěřitelná.

Zásluhu na tom má nejen scénář, přesvědčivě a přirozeně pracující se sportovní i bisexuální dynamikou jejich vztahu, nebo Guadagninova režie, která i běžnému dialogu dodává drajv sexuální předehry. Film se opírá o naprosto perfektní hereckou trojici ve svém středu.

Zendaya jako manipulátorka Tashi, někdejší tenisová hvězda, která po ošklivém zranění v sobě dusí frustraci a své ambice se snaží realizovat aspoň trénováním svého manžela, touhle rolí definitivně herecky vyrostla a potvrdila, že dávno nejde o dětskou hvězdičku z Disney Channelu, ale výbornou herečku. Mike Faist jako submisivní Art v celé dynamice tahá za nejkratší provaz a chce s mlácením do míčku přestat, bojí se to ale manželce přiznat. Přesvědčivě v sobě mísí naivitu, dobrosrdečnost a křehkost s rozhodností. Většinu scén si pro sebe trochu krade Josh O’Connor z Koruny. Patrick je v jeho podání neodolatelně charismatický sígr, který vedle uhlazeného Arta dokonale reprezentuje starou známou pravdu, že holky chtě nechtě na grázly prostě letí.

Jak se Zendaya vypracovala v jednu z největších světových hvězd nebo kde se vzalo její jméno si můžete přečíst tady.

Ať už se ti tři kamarádsky špičkují jako puberťáci a kouzelně to mezi nimi jiskří v jejich začátcích, nebo po několika letech manželství smutně přemítají, jak rychle se láska může proměnit v opovržení, věříte těm třem každou sekundu.

Tenisové porno

„O čem než o tenise bysme se jako měli bavit?“ zazní několikrát ve filmu. A něco na tom je, protože tihle tři nic jiného neznají. Urputnost sportovního prostředí a frustraci plynoucí z nenaplněných ambicí film vystihuje perfektně, kurty a šatny tu ale zdaleka nejsou jen kulisou pro vztahové peripetie.

Rivalové jsou tenisové porno, kde každé utkání jednak připomíná sex mezi hráči, jednak funguje jako vlastní svébytná podzápletka s jasně daným vývojem a motivy, které se navíc mohou s postavami táhnout i několik let. Scénář nám je vyjevuje postupně a nemá problém uprostřed výměny náhle skočit o dekádu zpátky, aby nám přiblížil, s jakou vzpomínkou v hlavě se tu zrovna frustrovaně mlátí raketou o kurt. Využívání těchhle flashbacků je efektní, funkční, přehledné, a hezky se pracuje s vývojem třech ústředních osobností a jejich vzájemných vztahů.

Neposedná režie

Celá řada scén v Rivalech vás překvapí svou inscenační hravostí a precizností. Režie je svěží a nápaditá, italský filmař v mnoha ohledech točí dravěji a energičtěji než řada jeho o generaci mladších kolegů.

Jako by ale neznal míru. Zaujme hned několika zábavnými postupy, aby je pak používal do zblbnutí pořád dokola, až z toho divákovi lehce hrabe, a výsledkem je zajímavý pocit divácké love-to-hate rozervanosti. Příkladem je sexy elektronický soundtrack, který zničehonic spouští ve vypjatých scénách a stejně zčistajasna hrát i přestává. Samozřejmě tím dodává dění na plátně maximální dynamiku, ona by takhle chytlavá dupačka rozhýbala i mrtvého. Když ale začne z reproduktorů dunět popadesáté, trochu Guadagnina podezříváte, jestli si touhle berličkou nepomáhá při stavbě scén až příliš. Podobně efektní přechod mezi dějovými liniemi, kdy s úderem do tenisového míčku přestřihneme do jiného časového období, film využívá tak často, že se jej naučíte předvídat.

Pomalu, ale jistě

Vyloženě úmorné pak může pro někoho být nadužívání zpomalených záběrů. Zejména ve finálních momentech se už při jejich sledování nejde pobaveně nesmát a nepřemýšlet, o kolik by film byl bez nich kratší. Zároveň vás jimi režisér ale šponuje k prasknutí, evidentně si s vámi hraje, dostává vás přesně tam, kam chce. Takový Zac Snyder, toho času zpomaleně rozsévající obilí ve své směšné rádoby epice Rebel Moon, by se na finální minuty Rivalů měl denně dívat za domácí úkol. Guadagnino totiž filmovým jazykem mluví naprosto precizně a i když vás třeba svými manýry lehce sere, strašně vás tím zároveň baví.

A když jste třeba na chvíli na pochybách, jestli na vás tahle hra funguje, překvapí vás dalším skvostným nápadem, jako když se kamera na chvíli jakoby přilepí na tenisový míček. Geniálně pracuje i se záběry publika a mechanicky otáčejícími se hlavami ze stranu na stranu. Hypnoticky zoomuje do tváří postav, místo nudného přestřihávání poletuje s kamerou po kurtu a celkově dělá všechno proto, aby film ani jeho diváci nebyli ani na chvilinku v klidu. Je toho občas moc, ale je to opojné, zábavné a chceme toho na plátnech vídat víc.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Vertical Entertainment, Warner Bros. Discovery, TMDB

Rivalové
Challengers
Drama / Romantický / Sportovní
USA, 2024, 131 min
Premiéra: 25. dubna 2024, Vertical Entertainment
Režie: Luca Guadagnino
Scénář: Justin Kuritzkes
Kamera: Sayombhu Mukdeeprom
Hudba: Trent Reznor, Atticus Ross
Hrají: Zendaya, Josh O’Connor, Mike Faist, A.J. Lister, Naheem Garcia, Hailey Gates, Nada Despotovich