Asi patnáctiletá slečna sedí u bazénu, když do něj najednou z nebe sletí klíče. Šplouchnou, jak proletí jeho klidnou hladinou, a trvá jen pár vteřin, než z nebe sletí ještě peněženka a celá řada dalších každodenních předmětů, které rozhodně v oblacích nemají co dělat. Dívčin otec, asi padesátiletý plešatějící profesor ve výrazných brýlích, tlusté péřovce a pohorkách, to všechno nečinně pozoruje. Pak se dívka vznese do vzduchu a pomalu od toho všeho odplachtí pryč. A pak… se s trhnutím probudí. Z tvůrčího hlediska asi nejzoufalejší možná pointa, říkáte si možná. Pozor, když dcera tátovi svůj sen později u snídaně vypráví, jde o pouhý začátek nesmírně zajímavého high conceptu.
Příběh filmu To se mi snad zdá z produkce čím dál oblíbenějšího studia A24 vypráví o tom nejfádnějším chlápkovi od vedle, za kterým byste se na ulici asi neotočili a v tramvaji ho přehlédli. Vyjukaný evoluční biolog Paul s tváří hereckého chameleona Nicolase Cage ve svých přednáškách na univerzitě ostatně nejraději učí o tom, že vyčnívat ze stáda pro zebru znamená pořádné ohrožení. Jakoby v souladu s touhle pravdou sám nikdy nevystrčil hlavu. Má ženu, dvě dcery, svoji rutinu. Rád by napsal knihu, ale nikdy se k tomu nedokopal. A pak se tenhle everyman zčistajasna začne objevovat ve snech milionů lidí po celém světě.
Začne to přitom docela nevinně. Připadá povědomě recepční v restauraci, zčistajasna se mu po letech ozve bývalá přítelkyně… a než se naděje, mluví o něm televize a Facebook má zahlcený zprávami lidí z celé planety, kteří si nedovedou vysvětlit, proč se jim neznámý vousáč noc co noc v hlavách zjevuje.
Možná si vzpomenete na pár let starý a trochu strašidelný internetový fenomén Ever dream this man?, kdy se zkraje milénia podle četných svědectví ve snech podobně zjevoval nesympatický chlápek se srostlým obočím. Nikdo si to neuměl vysvětlit, nakonec se ale ukázalo, že šlo pouze o promyšlený marketingový tah.
Snad v odkazu na tuto skutečnost se i filmového Paula po rozpuku jeho nenadálé slávy rozhodne oslovit reklamní agentura. Pašovat spícím lidem do snů plechovky s propagovanou limonádou se mu ale kdovíjak nechce; tenhle chlápek má svůj klid a šedivou každodennost rád. Postupně si přesto začne nově nabytou a do té doby nepoznanou pozornost užívat… Než se všechno kolosálně zvrtne, okolí se ho začne bát a nevinný profesor na vlastní kůži pocítí, jak nemilosrdná dovede být aktuálně se rozmáhající cancel culture. Víc vám o šíleném příběhu filmu ale neprozradíme, protože čím méně toho o něm budete dopředu znát, tím lépe.
Co říct můžeme, je prostý fakt, že To se mi snad zdá je svižná a svěží podívaná. I fádní situace, jako konverzace dvou lidí u stolu, jsou v něm okořeněny tak neotřelými postupy a nápady, že i bez výkonu Nicolase Cage by šlo o nebývale zábavný film. Není divu, že herec sám označil scénář za jeden z nejlepších, co kdy četl. Podobná marketingová prohlášení je samozřejmě potřeba brát s jistou rezervou, v tomhle případě mu to ale není zatěžko uvěřit.
Cage je jako Paul neobyčejně obyčejný a civilní; přesto jeho maniakální excentrismus z filmu růžky občas vystrčí. I díky němu je hrdina filmu zábavně plastickou postavou plnou mindráků i pochyb, zároveň přitom nevinným joudou, kterému šílenství, které ho potká, určitě nepřejete.
„Najednou věříš v metafyzično, když si tím dodáváš pocit jedinečnosti?“ rýpne si do Paula v jednu chvíli kolega, když situace začíná eskalovat. Scénář se příliš nezdržuje tím, aby podivný snový fenomén okolo jeho postavy vysvětloval. Možná prostě jde o zvláštní obdobu Mandelova efektu, kdy Paula za účastníka svých snů všichni ti lidé zprvu považují omylem a následně si ho pod tlakem kolektivního šílenství do podvědomí prostě vsugerují. Možná je za tím vším bůh, možná ufoni. Filmu je to ale vlastně jedno. Necítí potřebu nic divákovi explicitně vysvětlovat, soustředí se na úvahy o tom, že v dnešním světě může číkoli hvězda stejně rychle zasvítit i zase zhasnout.
Sledovat, jak se z prachobyčejného Paula stává součást zeitgeistu a globální mem – a to v původním dawkinsovském smyslu, spíš než aktuálním internetovém – je divácky uhrančivá a originální podívaná. O to větší je škoda, že se dost možná ke konci začnete ošívat, když začnete mít pocit, že tvůrci sice přišli s parádním námětem, nakonec ale úplně nedomysleli, co skrze něj vlastně chtějí říct. To se mi snad zdá je totiž jeden z těch filmů, který vás skvěle baví, dokud nepřijde samý konec. Ambivalentní závěr, který vlastně nechává interpretaci na vás, diváky totiž v jeho (ne)docenění nepochybně rozdělí.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
To se mi snad zdá (2024)
Nebýt lehké ztráty dechu ke konci filmu, hned takhle zkraje roku bychom od A24 a Aerofilms dostali pětihvězdičkovou záležitost. I s tak ambivalentním závěrem je ale To se mi snad zdá díky originálnímu námětu, skvělému herci na vrcholu sil a svěžím režijním a vizuálním nápadům přesně tím, co chceme v kinech vídat.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: © Aerofilms 2023
To se mi snad zdá | Dream Scenario
Komedie / Thriller / Fantasy
USA, 2023, 102 min
Premiéra: 11. ledna 2024, Aerofilms
Režie: Kristoffer Borgli
Scénář: Kristoffer Borgli
Kamera: Benjamin Loeb
Hudba: Owen Pallett
Hrají: Nicolas Cage, Julianne Nicholson, Michael Cera, Dylan Baker, Dylan Gelula, Kate Berlant, Tim Meadows, Jessica Clement, Lily Bird, Sofia Banzhaf, Lily Gao
Produkce: Ari Aster, Lars Knudsen, Jac
ob Jaffke, Tyler Campellone
Střih: Kristoffer Borgli
Scénografie: Zosia Mackenzie
Kostýmy: Natalie Bronfman
