O francouzském dramatu Anatomie pádu se mluví už od května, kdy si z Cannes odneslo nejvyšší ocenění Zlatou palmu. V průběhu léta rezonovalo napříč festivaly vč. Karlových Varů, a tento týden se v rámci eventu Tady Vary konečně představilo i divákům běžných kin. Film vypráví o páru spisovatelů, který žije s psem a nevidomým synem v odlehlé chatě vysoko v Alpách. Jednoho dne je ale otec nalezen pod oknem ve sněhu mrtvý. Podezření, že nešlo o nehodu ani sebevraždu, se rychle stočí k jeho svéhlavé manželce, která v tu dobu byla v domě. Následné soudní přelíčení postupně odhaluje nejen nejednoznačné okolnosti pádu, ale i znepokojivé detaily z jejich vztahu.
Anatomie pádu určitě není klasická soudní procedurálka. Režisérka Justien Triet, která se podílela i na scénáři, exceluje ve způsobu, jak promyšleně proplétá soudní i vztahové drama ve svém středu, jak postupně divákovi dávkuje informace a především v tom, jak nejednoznačné vyústění celého případu ve finále vlastně je.
Samotné přelíčení a zejména záznam klíčové hádky ve filmu působí poněkud strojeně, teatrálně, zmíněná slovní přestřelka pak možná přespříliš strukturovaně. Takhle se lidi zkrátka nehádají, což kapku kontrastuje s jinak dost neokázalým a realistickým vyzněním Anatomie pádu. Lze v tom ale vidět režijní záměr, kdy je nám celé dění filtrováno literární optikou a nazíráno v podstatě jako dialog v knize.
Silně odosobněný odstup pozorujeme i v momentech, kdy jsou před truchlícími u soudu chladně simulovány způsoby, jakými mohlo tělo jejich manžela a otce z druhého vypadnout co nejspíše tak, aby ho pád z druhého patra do tlusté sněhové peřiny usmrtil.
Snad i protože podobné přímé důkazy se nakonec neukážou být zrovna nejpřesvědčivější, soud se postupně stočí k hledání vodítek v literárních dílech obou manželů. Nudné školní lekce o významu bílých závěsů ale nečekejte. V tomto ohledu jde o neokoukaný twist na detektivní žánr, který je ozvláštněný i čím dál aktuálnější úvahou o tom, nakolik je dílo součástí svého autora.
Zajímavým motivem ve filmu jsou i sausserovská zkoumání role jazyka a jeho bariér. On mluví francouzsky, ona německy, společně se potkávají v neutrální, pro oba neosobní angličtině. I k té nicméně Sandra u komplikovanějších obratů u přelíčení sahá raději, než po manželově rodném jazyku, což výmluvně ilustruje jistou propast mezi nimi.
Film se může opřít o silné herecké výkony. Do paměti se zaryje hlavně mnohovrstevnatý výkon Sandry Hüller, výrazné německé herečky, kterou si můžete pamatovat z Toniho Erdmanna nebo Fakjů, pane učiteli 3. Talent nezapře ani mladinký Milo Machado Graner v roli jejího nevidomého syna, jeho zrakový problém nicméně místy nepůsobí vždy úplně přesvědčivě.
Verdiktu soudkyně se sice spolu s postavami nakonec dočkáme, film jej ale nerámuje jako bernou minci a při hlubším zamyšlení můžeme vypozorovat mnoho logických děr ve všech třech možných variantách. V tomhle filmu dveře sálu žádný detektiv s triumfálním odhalením a uštěpačnou poznámkou nerozrazí. Závěr, zda se Samuel zabil sám, někdo mu pomohl nebo šlo o nešťastnou náhodu, si tedy můžete nakonec zvolit sami. Zároveň ale platí, že o tohle rozřešení tu zas tolik nejde.
Anatomie pádu (2023) Anatomie pádu je rafinovanou hrou s žánrem detektivky a soudních procedurálek. Exceluje v postupném odhalování informací, nejednoznačností nad vynášením finálních soudů a způsobem, jakým své figury zkoumá a ohledává.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: © Aerofilms 2023
Anatomie pádu
Drama
Francie, 2023, 150 min
Režie: Justine Triet
Scénář: Arthur Harari, Justine Triet
Kamera: Simon Beaufils
Hrají: Sandra Hüller, Swann Arlaud, Milo Machado Graner, Jehnny Beth, Samuel Theis, Saadia Bentaïeb, Antoine Reinartz, Camille Rutherford, Sophie Fillières
Produkce: Marie-Ange Luciani, David Thion
Střih: Laurent Sénéchal
Scénografie: Cécile Deleu
Kostýmy: Isabelle Pannetier