V následujících dnech čeká na festivalové hosty a diváky Anifilmu mnoho zajímavých bodů programu, hodně pozornosti na sebe ale strhává fokus nesoutěžní sekce, kterým je japonská animace. Japonsko je zemí extrémních kontrastů; od pulzujících neonových megapolí až po zenové čajové ceremonie. Jeho fascinující kulturní historie v sobě zahrnuje i bohatou kinematografii, včetně domovského žánru anime. Přestože existuje nespočet zástupců těchto ručně i počítačem kreslených filmů, které Anifilm rovněž v průběhu týdne odprezentuje, nedostižným a nepřekonaným králem žánru je Studio Ghibli. Vybrali jsme sedm nejlepších snímků, které by měl nakoukat každý filmový fanda. Příležitost začít, a rovnou na velkém plátně, máte tento týden v Liberci.
Dlouhá historie Studia Ghibli, datující se do roku 1985, by se dala přirovnat k zlaté éře studia Pixar. Zatímco toto animační studio nabízí vřelé, amerikanizované a všem přístupné filmy, jejichž kvalita zažívá v posledním desetiletí více výkyvů než kdy předtím, Studio Ghibli přináší snímky specifické pro Japonsko, magické a poutavě zvláštní, a na kvalitě nikterak neslevuje.
Pokud jste na Anifilmu, ve čtvrtek 4. 5. v 18:30 v Grandhotelu Zlatý lev si určitě nenechte ujít přednášku Elišky Děcké, která provede diváky nejprve prapočátky vizuálního vyjadřování v Japonsku, aby pak vybranou tvorbu studia Ghibli představila v kontextech japonského výtvarného umění, hrané kinematografie, mangy apod.
Vybrat nejlepší zástupce tohoto studia není věc snadná, do značné míry je samozřejmě i subjektivní. Pojďme se přesto podívat na náš výběr těchto anime zázraků.
Doručovací služba čarodějky Kiki (1989)
Dobrodružství mladé čarodějky Kiki a její kočičky Jiji se sice může jevit jako nenáročná pohádka, ve svém jádru ovšem vypráví o prvním kroku k dospívání a vytváření identity, ať již osobní nebo sociální. Animované filmy často staví do popředí střet dětské zranitelnosti s dospívající individualitou, málokterým se to ovšem daří takto nenuceně a s jemným humorem. Doručovací služba čarodějky Kiki je jako první povedené kouzlo.
Zvedá se vítr (2013)
Hajao Mijazaki, zakladatel, klíčová postava a nejdůležitější režisér Studia Ghibli, ohlásil, že Zvedá se vítr je jeho posledním snímkem. Pokud je tomu skutečně tak, nemohl se tento velikán anime rozloučit s větší grácií. Snímek je poctou japonskému leteckému inženýrovi Jiro Horikoshimu a zároveň metafikční kontemplací nad tvůrčím procesem. Obrýlený Jiro svým způsobem zrcadlí samotného Mijazakiho; je to snílek, který je nucen být realistou. Oba dva utíkají před realitou do své imaginace a vytváří tak pro ostatní něco netušeného. Zvedá se vítr je snová melancholie.
Příběh o princezně Kaguje (2013)
Je tak trochu paradoxem, že nejpůsobivější animace ze všech filmů Studia Ghibli je ta nedokončená. Ne že by snad Příběh o princezně Kaguje působil jakkoliv nedotaženým dojmem, avšak jeho jedinečná animace těží ze záměrně nedokončených tahů a náčrtů, které dají vyniknout uhlu a akvarelu, přičemž výsledkem je pak opojná, omamná a všehovšudy poetická krása. Snímek vychází ze starověkého japonského mýtu o měsíční princezně, kterou jednoho dne najde řezač bambusů v kmenu tohoto stromu. Závěrečný akt je navíc natolik devastující, že v divákovi zanechá hluboký dojem dlouho po skončení. Pokud existuje oxymóron srdcervoucí odtažitost, lze ho najít zde. Příběh o princezně Kaguje je čirá poezie, která už v roce 2015 na Anifilmu získala Hlavní cenu v Soutěži filmů pro děti a mládež.
Princezna Mononoke (1997)
Ač od premiéry Princezny Mononoke uplynuly již více než dvě dekády, její poselství je akutnější dnes než kdy jindy. Tento snímek je sice fantasy, dobrodružství a jedna velká – překvapivě násilná a krvavá – bitva, především však pojednává o často škodlivém vztahu lidí k přírodě. Hajao Mijazaki zabydlel mystický les množstvím okouzlujících zvířecích božstev a těžko postižitelných fantaskních postav, které odráží bezbřehost jeho záviděníhodné představivosti. Princezna Mononoke je nezkažená příroda.
Můj soused Totoro (1988)
Není divu, že se Totoro stal samotnou tváří Studia Ghibli; tohoto imaginárního lesního obra si totiž nelze nezamilovat. Totoro, stejně jako jeho eponymní snímek, je až absurdně roztomilý a vyvolá ve vás pocity vřelosti, něhy a zcela nenuceného štěstí. Hajao Mijazaki se postaral o to, aby Totoro pro ústřední postavy – sestry Satsuki a Mei – nefungoval jen jako eskapismus před realitou, ve které jsou odtržené od své matky hospitalizované v nemocnici, ale jako něco zásadního a nevysvětlitelného, co je mimo naši kontrolu a jako tajemství, jenž vytváří jednu ze základních složek našich životů. Podobně jako celý film je i jeho originální japonská znělka tak nakažlivá, že si dětští – a proč ne i dospělí – diváci budou i přes jazykovou bariéru slabikovat a pobrukovat Tonari no Totoro. Můj soused Totoro je nespoutaná roztomilost.
Cesta do fantazie (2001)
Málokterý film, ať už animovaný nebo hraný, se honosí tak bohatou vrstevnatostí. Tento snímek svou podivností sice na první zhlédnutí může připomínat namáhavé stoupání na vysokou horu, nicméně každá zdolaná vrstevnice otevírá netušené možnosti a expanduje již tak ohromující sílu imaginace. Cesta do fantazie je film, který roste s každým dalším zhlédnutím; jednou může působit jako metafora dospívání, podruhé jako dobrodružný příběh odvahy, potřetí jako polemika nad světem, jenž je očím skrytý, a tak bychom mohli pokračovat donekonečna. Právě indefinitní počet odpovědí na otázku, o čem že vlastně tento snímek je, je jeho největším triumfem. Cesta do fantazie není cestou, nýbrž fantazií samotnou. Ostatně jako celé Studio Ghibli.
Zámek v oblacích (2004)
Zámek v oblacích v sobě střádá Mijazakiho oblíbená témata jako protiválečný naturel, silnou ženskou hrdinku či sebeobětování. Nad ústřední romantickou zápletkou mezi mladou dívkou Sophie, která je vinou kletby uvězněna v těle staré ženy, a čaroděje Howla, jenž na sebe občas bere podobu ptačího muže, se nedá než tetelit. Do nejmenšího detailu promyšlená animace a výtečný hudební doprovod z tohoto filmu činí perfektní podívanou. Zámek v oblacích je magický pacifismus. Na Anifilmu si ho budete moci vychutnat nejen na velkém plátně, ale i pod širým nebem a krásnými kulisami liberecké radnice.
Zámek v oblacích na Anifilmu:
3. 5., TUL – Aula G, 18:00
6. 5., Náměstí Dr. E. Beneše, 20:30
připravil: Pavel Bárta a redakce
foto/video: archiv, Anifilm, Aerofilms, AČFK © 2023
