„Vítáme vás na blogu Krása všedních dní, na kterém mapujeme život jedné obyčejné finské rodiny,“ září do telefonu na selfie tyči naškrobená čtveřice v luxusním domě. Nucenou idylku naruší až přílet nezvaného ptačího hosta, kterého za přerušení natáčení nemine trest smrti. Životy rodičů i obou dětí by mohly jít dál, divák i dvanáctiletá Tinja ale tuší, že něco je špatně. Nejen pod jejím povrchem totiž při vší té snaze zavděčit se matce vře cosi odporného, co se chystá vyklubat ven. A to i doslova, protože si po nějaké době domů z lesa přinese podivné přerostlé vejce.
Od začátku je jisté, že z ošklivého káčátka, které z obřích skořápek nakonec vyleze, se rozhodně žádná labuť nevylíhne. Ohavné opeřené cosi se rychle stane Tinjiným nejlepším přítelem i noční můrou, které navíc deformuje její vnímání reality. Kdo by ale čekal tradiční horor, ten k Onomu přistupuje s mylným očekáváním. Ptáci v psychologii symbolizují vnitřní já, a trailer samotný ostatně v citaci z Hollywood Reporteru upozorňuje, že trampoty s ústředním monstrem jsou v podstatě ztělesněnou metaforou pro souboj ega a id.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]CGI ptáče dál nedoskáče[/pullquote]I stranou psychologických metafor se divák nepochybně dočká pěkně šťavnatých momentů a na praktické efekty ve filmu je skutečně radost koukat, zvlášť jste-li fandy původních Vetřelců nebo Věci.
Tvůrci odvádí skvělou práci se zvukovým mixem, ať už jde o křupání povolující skořápky nebo skřípání kladiny při gymnastických scénách malé Tinji, u které nejde nevzpomínat na Nezvratný osud a se zatajeným dechem nečekat na pěkně čvachtavou otevřenou zlomeninu.
Problém nicméně je, že ústřední psychologická metafora místy je poněkud doslovná a těžkopádná, a že mladinká Siiri Solalinna není ve vypjatějších scénách vždy zcela přesvědčivá. Možná by diváckému zážitku pomohlo větší napětí nebo kdyby si tvůrci drželi karty blíž u těla. Protože metaforický význam monstra ale zjistíme jak v marketingu, tak po několika minutách filmu, jeho koncept se vyčerpá rychleji než kdybychom jej postupně sami rozkrývali.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Ono (2023)
Ono by možná lépe fungovalo jako povídka v hororové antologii; psychologické prvky s ošklivou opeřenou potvorou a prvky body hororu ale tvoří unikátní směs koření. Tahle bizarní severská směs sice váš žebříček oblíbených hororů asi na hlavu nepostaví, 86 minutek se jí ale rozhodně vyplatí věnovat. Když už ne kvůli výrazným výjevům a překrásně odpornému kuřeti, které vám na pár dní spolehlivě sebere chuť na křidýlka, tak kvůli debutující režisérce Hanně Bergholm, o které nepochybně ještě uslyšíme.
Ono / Pahanhautoja
Horor / Psychologický
Finsko, Švédsko, 2022, 91 min
Premiéra: 19. ledna 2023, Film Europe
Režie: Hanna Bergholm
Scénář: Ilja Rautsi
Kamera: Jarkko T. Laine
Hudba: Stein Berge Svendsen
Hrají: Jani Volanen, Sophia Heikkilä, Reino Nordin, Saija Lentonen, Stella Leppikorpi, Miroslava Agejeva, Hertta Nieminen, Jonna Aaltonen
Produkce: Mika Ritalahti, Nico Ritalahti, Nima Yousefi
Střih: Linda Jildmalm
Zvuk: Carl Svensson
Scénografie: Päivi Kettunen
Masky: Zane Žilinska, Marina Ritvall
Kostýmy: Ulrika Sjölin
Martin Mažári
foto/video: Film Europe © 2023
