Animovaný snímek Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo právě vstupuje do českých kin. Film letos zahájil 25. ročník Festivalu francouzského filmu, kde jej osobně uvedla režisérka Amandine Fredon. Oblíbená postavička malého Mikuláše nyní poprvé na filmovém plátně ožívá v původní ilustraci Sempého v podívané pro celou rodinu. Svěží snímek citlivě propojuje příhody rozpustilého školáka s osudy jeho dvou tvůrců, spisovatele Reného Goscinnyho a ilustrátora Jeana-Jacquese Sempého. Nabízíme rozhovor, který jsme s režisérkou v rámci její návštěvy festivalu pořídili.
Režisérka Amandine Fredon (foto: Eva Kořínková)
Kdy jste se s Malým Mikulášem setkala úplně poprvé?
Moji rodiče měli některé knížky s jeho příběhy. Otec je pak mně i mým sourozencům předčítal. Útlou knížku Mikulášovy prázdniny jsem si dokonce položila na pracovní stůl, když jsem začala na filmu pracovat. Bylo opravdu hezké se s jeho příhodami opět potkat.
Váš film je první celovečerní animovaný snímek, kde Malý Mikuláš vystupuje. Kdo s námětem vlastně přišel?
Dcera spisovatele Mikulášových příběhů Reného Goscinnyho Anne stála u samého zrodu filmu. Původně chtěla kombinovat animované scény s archivními materiály Goscinnyho a Sempého, ale producenty napadlo pojmout snímek více jako poctu oběma tvůrcům a dát mu formu animovaného filmu.
Když jste se ponořila do materiálů o životě Goscinnyho a Sempého, objevila jste něco překvapivého, co jste o jejich životě předtím nevěděla?
Při pročítání dopisů, rozhovorů s tvůrci a dalších materiálů, jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí. Například, že René Goscinny vyrůstal v Argentině a později žil v New Yorku. Zjistili jsme, jací lidé ho tehdy ovlivňovali. Jean Jacques Sempé snil o životě umělce v Paříži. A oba prožili i velmi těžké chvíle.
Některé z nich naznačujete i ve filmu.
René Goscinny přišel o část své rodiny v koncentračních táborech během druhé světové války. A Jean Jacques Sempé se velmi pozdě dozvěděl, že muž, kterého považoval za otce, jeho otcem ve skutečnosti není. To pro něj muselo být velmi náročné.
Ve filmu jsme se chtěli dotknout i nelehkých témat, abychom ukázali, že život tvůrců malého Mikuláše nebyl bezstarostný. A že i těžké chvíle pro ně byly hybnou silou, která je nasměrovala k jejich další tvůrčí práci.
Film jste režírovala společně s Benjaminem Massoubrem. Jak se vám spolupracovalo?
Benjamin je zkušený střihač animovaných filmů a také scenárista. A já vždy pracovala v oblasti kresby – specializuji se na tvorbu adaptací, pracovala jsem třeba na animovaném televizním seriálu podle oblíbeného komiksu na blogu Marion Montaigne Tu mourras moins bête (doslova Zemřeš méně hloupý). U Mikulášových patálií jsem také dohlížela na uměleckou úroveň postav a prostředí. S Benjaminem jsme se skvěle doplňovali.
A jak probíhala spolupráce s Anne Goscinny, Reného dcerou?
Anne Goscinny je spoluautorkou scénáře. Pomohla nám dostat se do pracovny svého otce, ukázala nám předměty, kterými se obklopoval, jeho dopisy a poznámky. Vybrala také herce Alaina Chabata, s nímž se velmi dobře zná už od dob, kdy pracoval jako scenárista a režisér na filmu Asterix a Obelix: Mise Kleopatra, aby propůjčil svůj hlas animovanému Renému Goscinnymu.
Podílel se na filmu nějakým způsobem ještě Jean Jacques Sempé? Četla jsem, že film před svou smrtí stihl ještě vidět.
Ještě před tím, než jsme na filmu začali pracovat, nám schválil návrhy postav i prostředí. Chtěli jsme mít jistotu, že se vším souhlasí. A byl prvním divákem, kterému jsme hotový film ukázali. Díval se na něj po částech a líbil se mu. Poslední scéna ho velice dojala a myslím, že byl na výsledek velmi pyšný. To pro nás byl největší kompliment. Bylo úžasné mít při práci na tomto filmu Sempého i jeho ženu Martine po našem boku.
Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo (foto: Aerofilms)
Mikulášovy příběhy se odehrávají mezi lety 1950–1960. Zamýšleli jste se nad tím, jestli v nich nejsou některé dobové reálie, které budou dnešním dětem připadat zvláštní?
Ve filmu je jedna z prvních výrazných scén ta, kdy si rodina malého Mikuláše pořídí domů televizi. Televizory byly tehdy velká novinka, byly obrovské a těžké. Tak jsme si říkali – bude to pro dnešní děti ještě pochopitelné? A samozřejmě nebyly mobily… Školy byly rozdělené na chlapecké a dívčí. I proto jsme do filmu přidali scény s Mikulášovými kamarádkami Lojzičkou a Marií – Hedvikou, aby bylo jasné, že si kluci a holky spolu mohli hrát, i když nechodili do stejné školy.
Co bylo na cestě Malého Mikuláše na plátna kin nejnáročnější?
Řekla bych, že dobře propojit svět Malého Mikuláše a jeho autorů. Scény ze života Sempého a Goscinnyho jsme založili na Sempého ilustracích pro časopis New Yorker. Hodně jsme řešili práci se světlem, jestli je ráno, odpoledne nebo večer a také pohyb kamery. A taky že části, ve kterých vystupuje Malý Mikuláš, už nejsou ilustrace, ale živý tvar. Původně jde o černobílé obrázky, s barevností jsme tedy chtěli pracovat velmi citlivě. Vývoj animace pro tento film trval dva roky, na filmu poté pracovalo třicet animátorů. Utvořili skvělý a hodně zapálený tým.
Jak podle vás bude vypadat budoucnost francouzského animovaného filmu?
Ve Francii je mnoho škol pro animátory a také spousta animačních studií. Už dříve odešla spousta talentovaných výtvarníků a animátorů pracovat do USA a mám pocit, že nám teď tady chybí. Vznikají opravdu krásné projekty a ráda bych vyzdvihla některé animované filmy pro dospělého diváka. Animovaný film totiž dovoluje otevřít i těžká témata a mít od nich trochu odstup.
Film do českých kin uvádí Aerofilms s českým dabingem (Ondřej G. Brzobohatý, O, Brousek) či v původním znění s titulky.
připravila: Vladana Brouková, Totalfilm.cz
foto: Eva Kořínková (foto režisérky), Aerofilms (film) © 2022
