Už ve čtvrtek do kin dorazí nová komedie scenáristy a režiséra Jana Prušinovského Grand Prix. Hlavními hrdiny jsou dva bratranci, které ztvárnili Kryštof Hádek a Robin Ferro, a jejich neukočírovatelný kamarád Štětka, jehož hraje Štěpán Kozub. Žánrově snímek navazuje na režisérovy úspěšné seriály Okresní přebor, Čtvrtá hvězda nebo MOST!, tentokrát se navíc vydává i za hranice naší republiky a divákům nabídne divokou jízdu za snem napříč Evropou. V rozhovoru se režisér rozpovídal nejen o natáčení za čárou nebo o spolupráci se dvěma ze čtyř Tří tygrů, ale i o nejnáročnějších scénách a spoustě asfaltu.
Jan Prušinovský na place filmu Grand Prix
Jak a kdy vznikl nápad na Grand Prix a jak se příběh vyvíjel?
Před již hodně dlouhou dobou mi můj kamarád vyprávěl o jeho cestě na fotbalové Euro do Portugalska. Tehdy mi došlo, že mnoho Čechů v různých partičkách často cestuje do zahraničí za podobnými zážitky a mě přišlo zajímavé to nějak zpracovat. Zpočátku se to vyvíjelo jako čistá road movie, film „na cestě“, ale potom mě napadlo to zkombinovat s jednou kriminálnickou historkou, na které jsem původně pracoval odděleně. Nakonec jsem ty různorodé příběhy zpracoval v jeden. Nechtěl jsem psát nic hlubokého ani kritického, toho si užívám dost v jiných projektech. Chtěl jsem napsat a natočit vlastně jednoduchou lehkou komedii, která bude plná omylů, nedorozumění a vyjetého oleje.
Ve filmu máte dva ze čtyř členů Tří tygrů. Jak k tomu došlo? Jde o náhodu?
Přiznám se, že variant na obsazení tří hlavních hrdinů jsem měl několik, snad jen pro roli Emila jsem od začátku počítal s Robinem Ferrem. Tam jsem ani jinou volbu neviděl. Tři tygry jsem sledoval na internetu ještě dávno před seriálem Skoro na mizině. Někde v době premiéry té série jsem je oslovil. Štěpána si pamatuji především z různých vedlejších rolí, hlavně z filmu Všechno bude. Měl jsem takový širší okruh herců, které jsem si v hlavě pořád rovnal k sobě. A protože se mi líbila souhra Robina se Štěpánem, nakonec rozhodlo, že tam budou spolu. To, že jsou z jednoho divadla nakonec nehraje tak důležitou roli, jak se zdá.
Jak moc si herci točili své kaskadérské scény sami?
Pěstí si dávali sami. Pokud jde o Kryštofovu závodnickou sekvenci, tak bugynu řídil její majitel.
Jak se natáčely scény z kabin auta? Řídili herci dodávku vždy ve skutečnosti, nebo jde v některých scénách o triky?
Absolutní většina scén z auta je reálná. Herci řídí v tomhle filmu sami. Dokonce i Miroslav Donutil svoje auto doopravdy řídí. Asi jen tři náročnější záběry jsme pořídili na lowloaderu, což je takový ten filmařský vlek, na kterém auto stojí a herci řízení předstírají.
Jak velkou výzvou bylo natáčení v zahraničí a s některými cizojazyčnými herci? Komunikovalo se na place francouzsky?
Komunikovalo se anglicky. Nebylo to úplně ideální, protože Francouzi umí anglicky ještě hůř než Češi. S herci a s komparsem to byla ale celkem zábava. Oni měli francouzský překlad scénáře, mohli se na to připravit, věděli o co jde. Zdlouhavější to bylo spíš s francouzskou částí štábu. Natáčení ve Francii je poměrně komplikované, je to země s neuvěřitelně zbytnělou byrokracií a na všechno byla potřeba různá povolení. Občas jsem si připadal jako v nějakém románu od Franze Kafky. Jakmile jsme přejeli Pyreneje a začali natáčet ve Španělsku, tak se to zase všechno změnilo. Španělská produkce si z ničeho hlavu moc nedělala a ten náš konvoj dovedla do cíle velmi temperamentním způsobem.
Jedna z postav na začátku filmu zmíní, že je na cestách čeká spousta “zasranýho asfaltu v poli.” Jak a podle čeho se vybíraly lokace?
Něco takového jsem kdysi slyšel od jednoho fanouška motoristického sportu. Že závodní okruhy jsou vlastně jen „asfalt v poli“. Je zajímavé, že i přes tuto nevábnost ti lidé toto prostředí milují. Ve filmu je scéna, kdy si hrdinové fotí jednu zatáčku, kde v minulosti došlo k slavné automobilové nehodě. Je to roztomile bizarní moment, ta zatáčka není vůbec ničím zajímavá, je úplně obyčejná, ale hrdinové Grand Prix mají pocit, že se dotkli důležité historie. Lokace filmu se snaží věrně kopírovat nejkratší cestu z Čech do Barcelony. Pokud se těšíte na nějaké nádherné evropské scénérie, budete zklamáni. Tenhle film je o dálnicích, pumpách, paytollech a zaplivaných motorestech.
Bylo potřeba konzultovat scénář s automobilovými experty?
Konzultovali jsme drobnosti. Nehodu během závodů autokrosu, slabosti a časté defekty vozu, se kterým hrdinové jedou Evropou. Občas jsem si ve scénáři totiž pomohl defektem, který sice ladně zněl, ale byla to blbost, protože vadný komponent, který jsem si ve scénáři vysnil, to auto třeba vůbec nemělo.
Která scéna byla pro vás a štáb největší výzvou?
Jak jsem již naznačil, velkou výzvou se ukázalo natáčení na území Francie. Občas jsme točili regulérně načerno, protože jinak to nebylo možné. Měli jsme celkem štěstí, protože byl lockdown a policisté spíš hlídali, jestli lidé nosí roušky, než že partička z Čech točí na dálnici záběry s kamerou vystrčenou z okýnka. A když už na nás policie přijela, schovali jsme kameru a předstírali jsme, že jsme lovci zvukových atmosfér pro dokumentární film.
Proč by diváci měli v nabídce kin sáhnout právě po Grand Prix?
Myslím, že největší lákadlem by mohla být ta třígenerační komediální elita, která se ve filmu setkává. Máte zde Miroslava Donutila, to už je dnes takový komediální klasik. Marek Daniel představuje zdravou střední generaci českého humoru a Robin Ferro se Štěpánem Kozubem dravé mládí. Pokud trochu poodstoupím, tak já osobně bych na ten film šel i kvůli holkám. Anička Kameníková je v tom filmu hrozně zajímavá, Eva Hacurová mi vždycky přišla zábavná a Táňa Dyková mi přijde až nebezpečná.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon, audio: Totalfilm Media © 2022
