Digitálně restaurovaná verze trezorového filmu Ucho s Radoslavem Brzobohatým a Jiřinou Bohdalovou se bude promítat 7. a 8. září na právě probíhajícím MFF v Benátkách, V Československu ho cenzura zakázala promítat hned po jeho vzniku v roce 1969, a tak si musel na svou premiéru počkat dalších dvacet let, do ledna 1990. Festival snímek uvede v obnovené světové premiéře v sekci Venice Classics, poté bude snímek Ucho uváděn v kinech po celé České republice.
,,Výběr Ucha do sekce Venice Classics považuji za velký úspěch. Každé zařazení filmu do programu takto prestižního festivalu, bez ohledu na to, zda jde o film nový či starší, pomáhá k upevnění dobrého jména naší kinematografie ve světě,” říká generální ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant. ,,Film chceme divákům zprostředkovat v té podobě, jak ho mohli vidět – ale kvůli cenzuře neviděli – diváci už v roce 1969. Věřím, že se nám to díky odborným kapacitám archivářů a restaurátorů, kteří na digitalizaci pracovali, povede,” dodává.
Ucho (foto: NFA)
Psychologické drama Ucho je jedním z nejpůsobivějších filmů, které vzešly ze spolupráce režiséra Karla Kachyni a scenáristy Jana Procházky. Oficiálně to byl jejich poslední společný projekt, i když Kachyňa pak režíroval další Procházkovy scénáře po jeho smrti.
,,Scénář jsme psali s Janem Procházkou narychlo a narychlo jsme i točili. Tušili jsme, že nemáme mnoho času. Jan využil znalosti prostředí a postav v aparátu komunistické strany. Měl s nimi osobní zkušenosti a prostřednictvím svého uměleckého vidění a dramatického talentu se dobral silného příběhu,” odhalil pozadí vzniku tohoto snímku režisér Karel Kachyňa.
Karel Kachyňa
Film vznikl díky uvolněným podmínkám na sklonku šedesátých let. Přestože dějově odkazuje k politickým procesům s představiteli stranické elity padesátých let, působí díky nejasným, jakoby rozmlženým reáliím nadčasově. Možná právě proto byl film hned po dokončení úředně zakázán. Zatímco Jan Procházka, který předčasně zemřel v roce 1971, měl být navždy zapomenut, Karel Kachyňa pokračoval za cenu kompromisů v režijní práci. Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová, kteří v hlavních rolích podali fascinující herecké výkony, se už další podobné příležitosti nedočkali.
Ucho (foto: NFA)
Protagonisty příběhu, který se odehrává na pozadí represí v komunistickém Československu padesátých let, jsou manželé Ludvík (Radoslav Brzobohatý) a Anna (Jiřina Bohdalová). Pár si už zvykl na neustálé špehování a odposlouchávání státní bezpečností. Přesto je překvapí, když doma najdou „ucho“ zaznamenávající jejich rozhovory. Ludvík, který je náměstkem ministra, a jeho žena po pozdním návratu z vládní recepce ve své vile propadnou panice. Vydedukují si totiž, že Ludvíkovi hrozí zatčení kvůli kritické zprávě, na níž se podílel. Ludvík očekává zatčení a snaží se zlikvidovat stopy své práce. Během bezesné noci si v manželském sporu vyčtou všechny prohřešky, ústupky a kompromisy. S ránem přichází únava, vystřízlivění a děsivá realita: nic nekončí, ale pokračuje. Ludvík je jmenován na místo svého zlikvidovaného šéfa jmenován ministrem.
Zdrojem pro digitalizaci Ucha byly originální negativ obrazu a pro zvuk původní magnetické míchací pásy. Tyto materiály jsou uloženy v Národním filmovém archivu. Digitální restaurování proběhlo v roce 2022 z daru paní Milady Kučerové a pana Eduarda Kučery. Realizoval ho Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary ve spolupráci s Národním filmovým archivem a Státním fondem kinematografie ve společnostech UPP a Soundsquare.
U příležitosti premiéry filmu v roce 1990 byl z Ucha z rozhodnutí režiséra vystřižen úvodní titulek, který děj filmu situoval do roku 1952. K této premiérové verzi snímku směřovalo i digitální restaurování.
Restaurovaný snímek Ucho bude v českých kinech uváděn od 15. září.
-red-
zdroj: Národní filmový archiv © 2022
