Herec Dejvického divadla Pavel Šimčík se ve filmu a televizi doposud objevoval v epizodních rolích. Vždy ale působil výrazně a zapamatovatelně. V novince Miroslava Krobota Velká premiéra si ale zahrál roli hlavní. V komedii o herci, který dostává nabídku režírovat vlastní představení v olomouckém kulturáku, uvidíme také Kláru Melíškovou, Ivu Janžurovou, Ivu Pazderkovou nebo Jakuba Žáčka.
Film Velká premiéra je tak trochu o vás. Jaké to je mít takový závazek ve filmu Miroslava Krobota?
Tak závazek je to velký. Určitě nebudu sám sobě lhát, když řeknu, že to je příjemný pocit, ale také spousta zodpovědnosti, a především je to závazek vůči režisérovi. Při natáčení pro mne bylo velmi důležité se úloze nezpronevěřit a obhájit ji.
Kdo je vlastně Pavel Šnajdr? Je jasné, že je to poměrně specifická postava.
Snažil jsem se to sám pro sebe pojmenovat. Řekl bych, že je to bojovník. A možná to bude znít trošku nadneseně, když řeknu, že to je hrdina. Je to člověk, který bojuje za vztahy kolem sebe a neřeší materiální věci. Je to člověk, který svým způsobem bojuje velmi sofistikovaně, rafinovaně a velice nekompromisně.
Je vám Pavel v něčem blízký?
Líbí se mi, že Pavel neztrácí naději. Přitom nejrůznějších situací, kterými prochází, je spousta. V dnešní době je těžké uvěřit jistotám, které na nás nemrkají na první dobrou, a je těžké nebýt prvoplánově zahleděný do materiálních věcí a sklonit se před něčím, co nás převyšuje. Je mi blízký tím, že se nevzdává. Rád bych byl v některých situacích jako on a dokázal si s nimi jako on poradit. Mít jeho odvahu i drzost v určité chvíli odložit své ambice. Dnes si každý myslí, že vztah s matkou nebo babičkou je samozřejmá věc, ale není a musíme o něj bojovat. To je prostě alfa a omega.
Jaký je vztah Pavla Šnajdra a jeho babičky?
Ten vztah je, dalo by se říct, idylický. Já jsem si jej pojmenoval jako Clouseau a Cato, jsou to prostě dva lidi, kteří se neustále překvapují. Pavel u babičky nachází útočiště, obrovsky jí věří, nechce ztratit její důvěru a dělá všechno pro to, aby babička stejně tak mohla věřit jemu. Je to vyrovnaný vztah dvou bytostí, kde věk nehraje žádnou roli. Může to znít jako klišé, ale je to pravděpodobně to nejcennější, co Pavel má.
Babičku ztvárnila Iva Janžurová. Jak se vám s ní spolupracovalo?
Paní Janžurová je velký hráč. Je velmi uvědomělá a pokorná herečka a navzdory celé její obrovské filmografii se dokáže sklonit před scénářem, režisérem i před tématem, což ve mně obrovsky rezonuje. Když někdo takto umí tvůrce poctít, tak si okamžitě získává moji důvěru.
Ve filmu jsou pro Šnajdra stěžejní vedle babičky další dvě ženy. Jeho manželka, před kterou tak trochu do Olomouce utíká, a Mikina, která naprosto nečekaně jeho hrám a humoru rozumí. Jakou v jeho životě obě ženy hrají roli?
Ženy pro Pavla Šnajdra obecně znamenají mnoho. Jsou motorem a inspirací pro jeho život. Jsme svědky Pavlova manželského intermezza. V úvodu jsem zmínil, že je Pavel bojovník za vztahy. To se týká i jeho ženy. Pavel bojuje za vztah se svou ženou. Vymýšlí různé cesty, jak jejich vztah udržet, i když se nám může zdát pravý opak. Je to ta rafinovanost a improvizační podstata jeho osobnosti. Mikina je do jisté míry partner. Nachází v ní spiklence a možného spoluhráče. Určitě mu imponuje, že se stará o jeho babičku. Oceňuje na ní silný sociální aspekt její povahy.
Velká premiéra míří do kin od 21. července.
-red-
foto/video: Falcon, Evolution Films © 2022
zdroj: S. Marková