Režisér a scenárista Tomasz Wiński natočil výrazný celovečerní debut Hranice lásky. Snímek, na jehož scénáři spolupracovala i hlavní představitelka Hana Vagnerová vypráví příběh páru, který experimentuje s upřímností v otevřeném vztahu. V hlavní roli se ve snímku představí krom Vagnerové Matyáš Řezníček. Tomaszovo jméno vám ale určitě není neznámé, v roce 2019 na festivalech výrazně rezonoval jeho krátký film Jiří pes uprchlík s Jenovéfou Bokovou, Eliškou Křenkovou a Petrem Vančurou.
Film jste natáčeli v době pandemie. Jak jste se vypořádávali s realitou a jak dlouho jste natáčeli?
Naše natáčení byl super element covidové reality! Drželi jsme si dobrou náladu. Celý půlrok 2020 jsme všechno potřebné podrobněji připravovali a pak jsme začali natáčet v blocích. Předtáčka byla v Polsku a pak od srpna až do listopadu jsme natáčeli. Tohle kompletní rozplánování nás vlastně zachránilo, protože když se znova rozjel Covid, museli jsme všechno přizpůsobovat nastoleným podmínkám a rychle reagovat a všechno přeorganizovat. Točili jsme tedy čtyři měsíce.
Říkáte, že jste natáčeli v Polsku. Co jste točili tam a jaká byla situace ohledně covidu?
Tam jsme nějak mezi kapkami deště prokličkovali. Jako osmičlenný tým jsme tam na pár dnů vyrazili letadlem. Natočili jsme tam sekvenci vzpomínek hlavního páru, který se natáčí při svých rozpravách na mobil. Tím pádem ani nebyla zvlášť potřeba nějaká technika. A navíc se nám pro tyhle účely povedlo chytit taky poslední slunečné dny!
Producentka filmu Obrazy lásky Tereza Nejedlá a režisér Tomasz Wiński
Vím, že nápad na váš filmový debut přišel ještě dřív, než vznikl váš středometrážní snímek Jiří pes uprchlík…
No právě Jiřího psa uprchlíka jsme natočili během toho nekonečného čekání na tenhle celovečerní debut. Ten film vznikl tak, že já jsem vlastně po FAMU odjel do Polska, a tam jsem nemohl zafinancovat svůj debut. Pak jsme se potkali s Hankou Vagnerovou, to bylo asi šest, sedm let zpátky. Vyprávěl jsem jí, jak se mi nedaří najít finance a podobně a ona řekla, že už to nemůže poslouchat a řekla, že musíme něco vymyslet. Doslova řekla – já to zahraju, ty to zrežíruješ! A tak bylo rozhodnuto! Nabídl jsem jí téma otevřeného vztahu, protože jsme spolu už na FAMU natočili krátký film o sexuálním experimentu dvou párů. Pro Hanku to bylo zajímavé téma, a tak jsme se rozhodli to spolu zkusit napsat. Než jsme se ale dostali k výrobě, bylo to celkem pět a půl roku.
Jiří pes uprchlík – Petr Vančura, Eliška Křenková, Jenovéfa Boková
Když člověk něco chce, musí si za tím jít… Naprosto skálopevně?
Jinak to prostě nejde! Jiří pes uprchlík pro mě byl taková zahřívačka, protože já jsem strašně dlouho netočil! Nabral jsem tím odvahu, a to jak natáčením samotným, tak i reakcemi na ten film. Vyprodukoval jsem ho s mojí přítelkyní Terezou Nejedlou. Zjistili jsme, že spolu můžeme naše nápady zhmotňovat, a tak jsme založili společnost, která se jmenuje One Way Ticket Films. S touhle společností a Jirkou Konečným z Endorfilmu jsme se to tedy pak rozhodli rozhýbat, i když jsme ještě pořádně neměli peníze na tak velkou produkci jakou je tahle celovečerní prvotina.
Už když jste na Fondu kinematografie žádal o peníze na Jiřího psa uprchlíka, tak vám řekli, že nic nedostanete…
Řekli, že téma mého filmu je moc perverzní a extrémní, že vyznívá vulgárně. Docela podobné to pak bylo i s Obrazy lásky. Tam jsme dostali peníze na scénář a vývoj, ale už film nepodpořili jako debut. Komentovali to tak, že jim ten scénář přišel příliš explicitní a povrchní. Tak jsme se naštvali, řekli jsme si, že už nebudeme čekat na povolení a že už nám nikdo nebude říkat, co je dobré a co špatné! Sehnal jsem nějaké soukromé peníze. Na fond jsme pak šli ještě jednou a řekli jsme, že film točíme, a to už nás pak podpořili.
Člověk musí být prostě trochu invazivní.
Tak to chodí v životě. Viděli, že nás prostě nezastaví!
Hranice lásky (foto: Aerofilms)
[pullquote align=“full“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““] Teaser trailer k dispozici zde, pro starší 18 let [/pullquote]
Mně se líbí, že na ta témata jdete jinak, jdete do hloubky a nebojíte se. Nemáte strach z ničeho, co by mohlo být bolavé. To je pro mě znakem světové kinematografie. Tady pořád omíláme to samé a stále stejným způsobem. Těch „jiných“ režisérů tu teď máme tak maličko…
Já to taky takhle vnímám, co se týká české kinematografie. Momentálně je taková opatrná, nechci říct nevýrazná, ale drží si odstup od nebezpečných témat a nechce riskovat v nějakých formálních experimentech. Není taky úplně osobní, takže cítím, že je teď čas točit něco jinačího, aby vůbec někdo s tou českou kinematografií počítal na velkých festivalech. Musíme být víc radikální, osobnější a dotýkat se víc toho, co reálně žijeme. To tady určitě chybí!
Já doufám, že tuhle hrozivou propast překonáte.
Snad! To, co vlastně spojuje ty moje dva filmy a to, co mě fascinuje a co se snažím zkoumat, jsou bolestivé emoce v intimních vztazích a to, nakolik vlastně jsme v těch vztazích upřímní a upřímně ty emoce komunikujeme. Lidé ve vztazích něco cítí, něco potřebují, ale bojí se to říct na rovinu a začínají hrát hru na „aby to nebolelo“ nebo „aby to bolelo míň a o něco nepřišli“. Mají pocit, že to bude bolet méně a budou šťastnější. Ale v důsledku se ta hra vždycky zvrhne v agresivitu a vrcholí to nějakým druhem násilí. Vlastně ty moje dva filmy spojuje to, že jsou mojí simulací toho, čeho se jí osobně nejvíc bojím ve vztahu a co bych vlastně ani nechtěl zažít a vyhýbám se tomu. V tom bezpečném prostoru filmu se na to ale můžu podívat a nějakým způsobem to rozklíčovat.
Obrazy Lásky – záběr z filmu
Scénář má s vámi na svědomí Hana Vagnerová a také Petra Hůlová…
…to ale není konec seznamu. S Hankou jsme napsali základ a pak přišla k projektu právě Petra Hůlová. Napsali jsme několik verzí, ale nebyli jsme úplně spokojení, takže jsme ještě přizvali Olma Omerzu jako dramaturga, který mi znovu a velmi radikálně pomohl vystavět příběh. V poslední fázi jsme ještě spolupracovali se šikovnou dramatičkou a divadelní režisérkou Kašou Jandáčkovou. Právě ona napsala finální verzi scénáře.
Zní to celé jako experimentální a živý proces, krásné hledání.
To pokračovalo i v realizaci. Na snímku se mnou spolupracovalo několik skvělých českých herců a zvolili jsme si takovou netypickou metodu práce s hercem, která scénář ještě pak obohacovala. Nepoužívali jsme scénář jako Bibli. Na jednotlivých zkouškách jsme ale natáčeli, a i když jsme se drželi scénáře, tak jsme zároveň improvizovali. To, co bude tedy ve výsledném filmu, je nějaká směs improvizací ze zkoušek. Texty a náhodné nápady, které vznikaly přímo na place.
Hranice lásky
Pojďme si povídat trochu o tom, kdo ve ve vašem filmu hraje…
Máme nakonec hvězdný ansámbl. Takový můj splněný sen, protože tam hrají všichni, které jsem si přál přizvat. Hlavní pár ztvárnila Hanka Vagnerová a Matyáš Řezníček. K tomu je tam pak Eliška Křenková, Martin Hofmann, Hynek Čermák, Lenka Krobotová, Antonie Formanová, Elizaveta Maximová, Beáta Kaňoková a další a další. Je to postaveno tak, že všichni kromě té hlavní dvojice, jsou vlastně ukázky toho, co může být v současnosti považováno za intimní vztah.
Kdo stál za kamerou?
Kameramanem filmu je Kryštof Melka, který studuje na FAMU. Záběrování jsme vymýšleli asi půl roku. Udělali jsme spolu předtím ještě krátký film, takže tohle je jeho celovečerní debut. V každé scéně si pokládáme otázku, kdo se dívá na koho, z jaké vzdálenosti a jakou emoci potlačuje. Pak jsme si ještě dali za úkol, že tu potlačenou emoci musíme obrazově nebo zvukově v záběru manifestovat. Kryštof je obrovský talent, takže to byla překrásná spolupráce! Jde čistě jenom po tom, o čem ten film je, snaží se ho co nejlépe vyjádřit. Zároveň se nebojí experimentů. Vždycky hledal nějaký nebanální způsob, jak zachytit podstatu každé scény a co nejpřesněji ji vyjádřit. Na Kryštofovi je nejkrásnější vlastně to, že neexhibuje nějakým svým umem nebo něčím, co má on osobně rád. Technicky je to naprostý perfekcionista a v uvažování má velmi příjemný až filozofický přístup. Byl téměř nezlomný ve stresových momentech, kterých jsme pár během natáčení zažili.
Hranice lásky (foto: Aerofilms)
Kdo byl střihačem?
Film stříhal Honza Daňhel, velmi zkušený střihač. Ta spolupráce byla velmi překvapující a krásná. Já jsem totiž paranoik a mám obsesi kontroly, chci být u všeho a všechno ovlivňovat. Honza mi ale na začátku dal podmínku. Řekl, že do toho se mnou půjde, pokud bude moci první verzi sestříhat úplně sám. Já se úplně vyděsil. Pro mě to bylo jako kdyby mě někdo spoutal a pustil na lyžích ze strmého svahu! Nakonec ale byla ta první Honzova verze velmi přesná. Pak jsme už spolu strávili jenom deset dnů. Jemně to poladil a film byl hotov!
Ve filmu je také hodně sekvencí natáčených na mobilní telefon…
Díky němu působí velká část filmu jako dokument. Hanka s Matyášem drželi v ruce mobil a natáčeli se. Kameraman měl iPad a tím jejich mobil kontroloval. Bylo to pro nás nové, byl to experiment. Myslím si, že jsme pro mobilní telefon našli v našem filmu skutečně smysl. Je to takový třetí milenec hlavní dvojice a zároveň jejich komunikační kanál. Je to způsob kontroly situace a taky filtr, který jim pomáhá unést vlastní emoce. Díky němu působí velká část filmu jako dokument, ale zároveň je to přetvářka a způsob, jak udržet pozornost toho druhého. Malé domácí porno, trumfování. Paradoxně se ale vlastně v těch zpovědích na mobil mnohem více odhalují. Je to drsnější. Těsně po tom, když pak mobil odloží, tak začne prosakovat emocionální pravda. Je v tom strach před přímým kontaktem. Oba se za ten mobil schovávají.
Obrazy Lásky – záběr z filmu
Šel jste za těmi svými vysněnými herci už s konkrétně vybranou rolí pro ně nebo to bylo jinak?
Měl jsem velmi přesnou představu. Řekl jsem si, že když už mám příležitost ten film natočit, tak že oslovím všechny ty, kteří mě za tu dobu, co v Česku žiju, připadali autentičtí a silní ve svém přirozeném projevu. Oslovil jsem je všechny osobně, volal jsem jim a ukazoval jim kusy testů s Hankou a Matyášem a taky samozřejmě vyprávěl, o čem film je. Myslím, že všechny oslovilo téma samotné, tedy upřímnost ve vztahu. Taky je oslovila metoda improvizace, kde mohli velmi svobodně zacházet s textem a vnášet do toho něco svého.
Z toho, co mi říkáte, je cítit, že snad nebylo nic, co by vás nějak brzdilo…
Samozřejmě určitá potíž byla s nahotou, která se prostě nedala obejít, a taky intimní situace. To nebylo úplně snadné. Nedalo se nic předstírat. Šlo o to, aby tomu všichni věřili a nestyděli se. Myslím, že film je do určité míry odvážnější. Je odvážnější ne sexuálními scénami, ale herci v něm otevřeně a intimně mluví o intimitě, o svých fantaziích, zážitcích, potřebách. Nic takového jsem v české kinematografii doposud neviděl. Možná jen decentně. Ten scénář se od určitého bodu začal hodně dotýkat nás tvůrců a aktérů samotných. Došlo k několika hodně zajímavým situacím. Jedna z hereček se třeba kvůli scéně, které se měla zúčastnit, rozešla s partnerem. Jiný herec, kterého jsme zase oslovili pro film nechtěl participovat, protože žil přesně v takovém vztahu jako měla být jeho role a nechtěl, aby si ho někdo s takovou osobní záležitostí spojoval.
Vy jste tedy pěkně zašťoural do těch lidských duší!
Všichni jsme šli s kůží na trh a dost se otvírali, a to samozřejmě přinášelo také nějaké následky.
Když budu vycházet a srovnávat s Jiřím psem uprchlíkem, tak to byla záležitost odehrávající se v uzavřeném prostoru. Bude to u Obrazů lásky podobné?
Bude. Většina filmu se odehrává v posteli, kde si ti dva vyprávějí. Máme málo exteriérů. Je to takový hezký, mrtvý a uzavřený svět, ve kterém je sexualita jediný živý element. Sex je poslední prostor svobody.
Tomasz Wiński
A co české natáčení s koronavirovou nástavbou?
Koronavirus nás hodně potrápil během natáčení. Museli jsme vyměnit herce, protože byl pozitivní. Dvakrát jsme taky zrušili natáčení kvůli tomu, že dva členové štábu byli pozitivní. Pořád jsme nosili roušky a samozřejmě neustále sebe i všechno dezinfikovali. I přesto jsme měli dost nepříjemnou situaci s policií. Točili jsme totiž v baru na Letné a někdo nás udal, že děláme mejdan v zavřeném baru a že pijeme bez roušek. Na to konto přijelo asi pět policejních vozů, vlastně celá zásahovka. Nás tam asi čtyřicet spolu se štábem a komparzisty. Natáčení se přerušilo, všichni museli ven a ukázat občanky, dělala se taky namátková kontrola alkoholu. Dokonce proběhla kontrola barové kasy, jestli jsme tam neprodávali alkohol, a přijela hygiena. Samozřejmě bylo nakonec všechno v pořádku a legální, bez problémů. Vzhledem k tomu, že jsme byli ekonomická činnost, mohli jsme natáčet, dokonce majitel baru tuhle akci nahlašoval a ve skleničkách měl komparz celou dobu jenom rybízový džus. Po hodině a půl nás pak nechali po prozkoumání všeho být a my jsme mohli v klidu dotočit. Moje přítelkyně Tereza, která je zároveň producentkou filmu, z toho ale málem dostala infarkt!
Obrazy Lásky – záběr z filmu
O hudební složku filmu se postaral váš kamarád, moderátor, režisér, scenárista a hudební skladatel Šimon Holý. Co říkáte na jeho tvorbu?
Mně moc imponuje tím, jak svoje filmy točí. Za dva roky udělal dva filmy. Máme spolu nějaký krásný druh napojení. Už u Jiřího psa uprchlíka to fungovalo. On mě vždycky pozve k sobě na chalupu a za tři dny máme hudbu hotovou.
Jak probíhá vaše společná práce na soundtracku?
Vypadá to tak, že on má nějakou hudbu připravenou live, pouštíme si, co máme rádi a zároveň u toho hned všechno dává dohromady a já mu do toho rovnou zasahuju. Moc se mi líbí, že ta jeho hudba vždycky krásně zapadne do těch záběrů, nekřičí a je moc chytrá. Jsem na Šimona i jeho hudbu moc pyšný.
417 Pondělí 4.7. 20:00 Velký sál
5P2 Úterý 5.7. 13:00 Kinosál Pupp
6L6 Středa 6.7. 19:00 Lázně III
735 Čtvrtek 7.7. 19:00 Kongresový sál
Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Fabiana Mertlová, Tomasz Wiński, Totalfilm Media © 2021
