Součástí 62. ročníku filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně je tradičně i udělování Zlatého střevíčku významným osobnostem, které svou dlouholetou vynikající prací významně přispěli k přínosu české kinematografie. Na závěr 62. ročníku si jej odnesl také herec a ředitel Divadla Bez zábradlí Karel Heřmánek, jemuž byl předán během závěrečného večera připadajícího symbolicky právě na Den dětí.
Tuto cenu si oblíbený Karel Heřmánek vysloužil za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež. Za svou bohatou hereckou kariéru ztvárnil hned několik pohádkových rolí, přičemž mezi ty nejznámější patří pašerák Krakonoš ve filmu Krakonoš a lyžníci, nebo pekelný kníže Lucifer ve vánoční televizní klasice S čerty nejsou žerty. K tomu, jak se takové role známý herec ujal, se režisér Hynek Bočan vyjádřil následovně: „Karel Heřmánek mluvil jako čert, hřímal, já mu říkám – co blázníš? A on, že je čert, že je Lucifer a že tak mluvit musí… To on nasadil laťku všem ostatním hlasům.“
Není tedy divu, že pak propůjčil hlas i dalšímu pekelníkovi, a to v Kozím příběhu. Dále se stal také vypravěčem v pohádce Sedmero Krkavců z roku 2015. V rámci své dabingové kariéry se ovšem Karel Heřmánek nedržel pouze u české tvorby, z obrazovek na nás promlouvá i jako akvarijní rybka Gill v pixarovském Hledá se Nemo nebo jako krysák Django v Ratatouille.
Zkrátka nelze popřít, že Karel Heřmánek přiložil ruku k dílu v oblasti kinematografie pro děti opravdu v mnohých ohledech, ať už svými hereckými výkony či charismatickým hlasem. To, že se opravdu jedná o pana herce, jen potvrzují jeho další počiny, jako oscarový Kolja. Tato melancholická komedie, ve které si Karel Heřmánek v režii Jana Svěráka zahrál varhaníka Musila, obdržela roku 1997 Cenu Akademie za nejlepší cizojazyčný film. V další podobně ponuré komedii, Smrt krásných srnců, si v osmdesátých letech vystřihl nazapomenutelnou hlavní roli obchodníka s vysavači. Opomenout nemůžeme ani Příběhy obyčejného šílenství, kde si pod taktovkou Petra Zelenky zahrál po boku Ivana Trojana. Jedná se o snímek, který vznikl dle stejnojmenné divadelní předlohy, a právě divadelní prostředí Karlu Heřmánkovi vůbec není cizí.
Již v sedmdesátých letech po ukončení studií na brněnském JAMU účinkoval Karel Heřmánek na scéně Divadla Na Provázku a následně v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Krátce působil i v Městských divadlech pražských, ale skutečně zakotvil až v Divadle Na Zábradlí. Jeho rozpad v devadesátých letech vedl k tomu, že Karel Heřmánek založil Divadlo Bez Zábradlí, kam se s ním přesunula i většina herců z původního divadla. Jeho ředitelem byl po boku své manželky, moderátorky a bývalé televizní hlasatelky Hany Heřmánkové, až do loňského roku. Právě loni jej totiž po třiceti letech předal svým synům, Karlovi a Josefovi, kteří nyní doufají, že se po pandemii covidu vše vrátí do starých kolejí. Jak se ale sám Karel Heřmánek optimisticky vyjádřil: „chuť jít do divadla českého diváka nikdy nepřejde.“
Tereza Mažáriová, spolupracovnice redakce
foto/video: Česká televize, NFA, archiv © 2022